Známý daruvarský krejčí Miroslav Křivohlávek oslavil sté narozeniny

  • Posted on:  pondělí, 17 březen 2014 00:00

RECEPT NA DLOUHÝ ŽIVOT – ČISTÉ SVĚDOMÍ A KLIDNÝ SPÁNEK
Během posledních sto let se na tomto prostoru vystřídalo pět států a společenských zřízení a strhly se tři války. Tolik králů, císařů, generálů, předsedů a premiérů, hejtmanů a starostů, vůbec nelze spočítat. Všechny je přežil náš spoluobčan, krajan Miroslav Křivohlávek, který nedávno oslavil sté narozeniny. Jako vyučený krejčí byl také svědkem střídání módních trendů, ale do konce jeho pracovního věku lidé nejvíc žádali dobrý starý štofový pánský oblek. A jeho recept na dlouhý život je také starodávný a jednoduchý – čisté svědomí a klidný spánek.

Nějakou dobu pásl dobytek a potom odešel do Hrubečného Pole učit se za krejčího u mistra Rudolfa Gablera. „Ten byl přísný. Domů jsem nemohl odejit ani když můj bratr přišel z vojny. Řekl: ať dojde on sem vidět tebe. A stále mě fackoval. Každou chvíli a bez důvodu jsem dostal facku.“
Jedním z nejdůležitějších dnů v jeho životě byl 6. červen 1936, kdy získal mistrovské vysvědčení a stal se krejčovským mistrem. Vbrzku otevřel dílnu v Ivanově Sele. Po druhé světové válce se přestěhoval do Daruvaru. Zůstal v něm do dneška. Před deseti lety, když oslavoval devadesátiny, jmenovala Chorvatska živnostenská komora Miroslava Křivohlávka svým doživotním čestným členem. Poslali po něj limuzínu s řidičem a vzdali zaslouženou poctu nejstaršímu chorvatskému řemeslníkovi. Když zavřel dílnu, zůstal v celém Daruvaru jenom jeden krejčí. Pro srovnání: v době jeho učení jich bylo dokonce třicet. Ještě léta potom, i když už nešil, chodíval skoro každodenně do své dílny, protože jenom tam měl úplný klid. Seděl u dvou šicích strojů značky Pfaff, a hovořil: „Singer sice šicí stroj vymyslel, ale Pfaff ho překonal. Tento pfaff, koupený na jarmarku na svatou Annu v roce 1937 bude fungovat ještě dvě stě roků a bez problému prorazí plech.“ Na otázku kolik obleků ušil za svůj pracovní věk, odpověděl, že by se zbožím, které vyšlo z jeho dílny, mohla překrýt silnice odsud až k dolanskému kopci.

„CO JSEM SE JÁ NAPEK MASA NA DOŽÍNKÁCH!“
Do České besedy se začlenil na přímluvu kamarádů, aktivní členkou Besedy byla také jeho dcera Míra, která během studia na gymnáziu tancovala ve folklorní skupině. Pan Křivohlávek se zúčastnil mnohých besedních akcí a na manifestacích se specializoval na pečení masa. „Co jsem se já napek masa na dožínkách!,“ povídá. „Všechno jsem dělal dobrovolně a měl jsem z toho radost. Dělal jsem hlavně s Bártou, řezníkem, který byl zodpovědný za sortýrování masa. Dokonce mi jednou na Dožínkách ukradli kabát, tak jsem si musel ušit nový.“ br />

Několik posledních let žije se dcerou v Záhřebu. Často ho jeho nejbližší přivezou do Daruvaru, aby si užil svého rodinného domku. Když koncem června oslavoval sté narozeniny, zorganizovala Chorvatská živnostenská komora slavnost a srdečně mu poblahopřála. Potom zorganizovala jeho rodina, přátelé, řemeslníci a spoluobčané pěknou oslavu v Daruvaru. K jezeru v Dabrovci, kde se slavnost konala, dojel oslavenec fiakrem. Mnozí Daruvařané přišli svému nejstaršímu spoluobčanovi poblahopřát. Pro všechny to byla událost dojemná a vzrušující. Vyrojily se vzpomínky, povídalo se o dobrých starých časech, a vše bylo právě tak, jak má být.

Vše, kromě krejčovské dílny na náměstí. Ta je už nějakou dobu zavřená a renovuje se. Staré pfaffy si Mirkovy děti uklidily na památku. Na počest jeho jubilea i na vědomi přátelům, známým a spoluobčanům, pověsily do výkladu mistrovské vysvědčení, jmenování čestným členem živnostenské komory, obrázek z učňovských dnů a vše ozdobily květinami z oslavy stých narozenin. „Já jsem si vážil té mojí dílničky, protože ona dávala živobytí mně i mým dětem. Byl jsem spokojený. Každý den byl u nás pěkný bílý chleba na stole, ale dalo hodně práce vydělat si na něj.“ Mirko pracoval neúnavně dlouhé šedesát tři roky, až do roku 1999, když dílnu musel z moci zákona zavřít. Na jeho cestách ho věrně doprovázela manželka Rozálie, která zemřela v roce 1994. Dětem Vladimírovi a Míře umožnili vysokoškolské vzdělaní a oni zase úspěšně vychovávají své děti a vnuky. Vladimír má dva syny, Dalibora a Romana, a tři vnoučata, Karla, Emu a Janu. Míra má dvě dcery, Nikolinu a Mirnu, ale vnoučata doposud ještě nepřišla. Všichni vědí, že dílna na náměstí je začátkem a základem jejich dobrého života a jsou svému otci, dědovi a pradědovi velice vděční. „Já jsem se svým životem spokojený, napište to,“ uzavírá náš vitální stoletý hostitel. „Nejšťastnější je ten člověk, který není chamtivý. Kdybych měl zítra umřít, narodit se znovu i projít všechno ještě jednou, hned to beru. Vše bych opakoval a nic bych neměnil. Opět bych si zvolil krejčovské řemeslo a šil kabáty. Mé heslo vždy bylo, že se mám k zákazníkovi chovat tak, aby byl spokojený, poněvadž jenom tak přijde znovu. Proto jsem měl stále dobrou náladu, vždycky byl připravený na žert, a furt jsem dával pozor, abych nikomu nešlápl na kuří oko.“ M. Pejić/mp a rodinné album

JAZYKY JSOU DŮLEŽITÉ A UŽITEČNÉ
„Víte, já dnes pořád tak pěkně mluvím maďarsky, stejně tak jako česky. U nás doma máma mluvila česky a trochu maďarsky, táta se naučil také rusky, když byl na frontě,“ říká náš spolubesedník. Znalost více jazyků mu hodně pomohla při práci. Už jako krejčovský pomocník často prodal na jarmarcích zboží právě díky své češtině nebo maďarštině. Mluví také trochu rusky a ani v Německu by ho nemohli prodat. „Když jsem si založil rodinu, mluvilo se jenom česky. Děti skončily českou základní školu a české oddělení gymnázia. To jim v životě nikdy nepřekáželo, jenom pomohlo. Můj zeť, který není Čech, se musel, když přišel do naší rodiny, naučit česky alespoň tolik, aby všemu rozuměl.“

Read 386 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 28 2020

V Jednotě číslo 28, která vychází 11. července 2020, čtěte:
- Parlamentní volby vyhrála strana HDZ, poslancem za českou a slovenskou menšinu je i tentokrát Vladimír Bílek
- Firma RegioJet vozí české turisty na Jadran žlutým vlakem z Prahy do Rijeky
- V Horním Daruvaru valná hromada, v Garešnici divadelní setkání v přírodě
- Dopady koronakrize na cestovní ruch: Chorvatský turismus je na kolenou
- Se Zdenkou Zvonarkovou o černém kontinentu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti