V době, kdy se babičky učí používat počítač, jsou „šátkové“ babičky vzácností

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 14 August 2013

PÁTRÁNÍ PO BABIČKÁCH, KTERÉ JEŠTĚ NOSÍ ŠÁTEK
Každý má svou představu o tom, jaká má být babička. S moderní dobou se zmodernizovaly i babičky a v 21. století už málokterou uvidíte s šátkem na hlavě. Jako nejmladší novinářku v redakci mě poslali na terén, abych zjistila, jestli takové babičky ještě v našem Lipovci máme. Zjistila jsem, že ano, ale i to, že je většina „šátkových“ babiček docela nedůvěřivá pokud jde o novináře, dokonce i o novináře krajanské. Z pěti babiček, o kterých mi řekli, že ještě nosí šátky každý den – a ne jen při nějaké polní práci, jako většina „moderních“ babiček - si se mnou popovídaly jen dvě.

 

Jen o dva domy dále od našeho obydlí žije babička Stožická, babička, kterou jsem nikdy v životě neviděla, že by bez něj byla. Na mou otázku, kdy začala nosit šátek na hlavě každý den, mi udiveně odpověděla: „Vždycky jsem nosila šátek. Dřív jsem ho ale vázala dozadu, teď ho kvůli operovanému uchu, aby mi nevadil průvan, vážu napřed. V zimě s ním dokonce i spím.“ Ačkoliv má plných 86, a už těžko chodí, míň slyší a vidí, každý den ji můžete vidět, jak něco kutí na zahrádce. Zamlada ji znali jako Dragicu, dnes už je jen babička Stožická.
Než jsme vešly do chládku její kuchyňky, dostalo se mi dobré rady, že „lepší jak sekačka na trávu jsou moje tři ovce“, které při těch slovech klidně spásaly trávu na ohrazené části dvora. Jak to chodilo na vesnici dříve, zajímalo mě. Babička Stožická se trochu zamyslela a po chvilce řekla: „Když jsem já byla mladá, tak naše jediné vycházky do Daruvaru byly, když jsme tam v neděli šli do kostela a pak na malou procházku. Když byly v okolí muziky, tak jsme chodili tancovat do Lipovce, Horního Daruvaru nebo do Lipovce Majuru. Ale druhý den ráno jsme museli vstávat a dělat, jako v každý jiný den. Nikdo se nás neptal, jestli jsme se vyspali nebo ne. Není to jako dnes, když děti přijdou domů ráno a půl dne prospí. K nedělním povinnostem, kromě odchodu do kostela, patřilo i „mamince pomoci s obědem“.
Ačkoliv je už v úctyhodném věku, žije sama, sama si každý den vaří. Samozřejmě, že ji často navštěvuje syn s rodinou, kteří jí pomáhají se všemi těžšími pracemi. Velice podobně mluvila i babička Coufalová, která je už vlastně prababička. Není divu, narodila se před osmdesáti osmi lety a tak je nošení šátku pro ni něco, co se samo sebou rozumí: „Dřív se šátky nosily pořád.“ Paní Franciska, Lipovákům známá jako Francika, mi vysvětlila, jak to dříve bylo s prací a životem na vesnici. „Vstávalo se ráno ve čtyři hodiny a muselo se dělat. Práce bylo hodně a pracovalo se rukama. Nejdřív jsem musela zatopit, připravit snídani a nakrmit krávy, prasata a dobytek odvést na pastvu. Brzy ráno jsem musela zamísit chleba a dát ho upéct. Potom jsem celý den většinou strávila na poli s motykou. Byl to těžký život, ale byli jsme veselí.“
Babička Coufalová také bydlí sama, ale hned přes cestu žije syn s rodinou, na dolním kraji další syn s rodinou a tak netrpí osamoceností. „Mám dobré syny a nevěsty. Všechno mi udělají a se vším mi pomůžou“. S úsměvem si připomněla, jak se dřív na vesnici mládež bavila. „ Za letních veder jsme se chodili koupat do Teplice. Tehdy to byla čistá řeka. Bylo to hezké mládí. Přes týden jsme doma pracovali, ale neděle jsme měli pro sebe. Chodili jsme do Domu, setkávali jsme se tam, zpívali a tančili a všichni ve všem spolupracovali.“ A co si moderní babičky myslí o šátcích vidíme už podle toho, že ho nosí moc málo anebo ho nenosí vůbec. Jako každý módní doplněk, i tento dřívější must-have už upadl v zapomenutí. Kdo ví, možná si ho jednou nějaká moderní babička uváže kolem hlavy, projde se městem a šátek - něco staré, se stane něčím novým.
V. Šnoblová/vš

Read 369 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 44 2019

V Jednotě číslo 44, která vychází 9. listopadu 2019, čtěte:
- Svaz Čechů bude mít nové stanovy, rozhodlo předsednictvo
- V ruském Soči se konal seminář YEN
- Hovory s T. G. Masarykem v chorvatštině
- Představujeme Gospavu Brkićovou z České besedy Šibovec
- Žít se nemusí, ale pít pivo se musí – reportáž z Oktoberfestu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti