S čestným členem bjeliševecké Besedy Václavem Hruškou

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Thursday, 29 August 2013

PRÁCE SE MUSÍ PŘEDÁVAT Z GENERACE NA GENERACI
Čestný člen bjeliševecké Besedy, Václav (Vjenceslav) Hruška je velmi zajímavý a sympatický člověk. Dlouhou dobu byl předsedou Besedy v Bjeliševci a dnes je jejím nejstarším členem. Povídali jsme si s ním o tom, jak bývalo v Bjeliševci kdysi a dostali jsme dokonce recept na dlouhý a spokojený život.

 

Na tohoto pána, který pro svou osadu i Besedu v minulosti hodně udělal, nás upozornil jeho synovec Slávko Hruška. Naše setkání proběhlo v Českém domě po květnové oslavě výročí stavby bjeliševeckého kostela. Zaujal nás svou přívětivostí a veselou myslí, když krásnou češtinou vyprávěl o zdejší Besedě a svém životě.
Václav Hruška se narodil v Bjeliševci v roce 1932. Oženil se s Magdalenou Krezingerovou z Tominovce, měli spolu syna Václava a dceru Vericu. „Měl jsem hospodářství, choval jsem prasata a pěstoval zeleninu. Teď jsem vdovec, žiju v synově rodině a užívám si důchodu,“ říká. Právě jeho syn Václav je majitel a vedoucí podniku Kulen Hruška, který získal mnohá ocenění za své proslulé uzené výrobky z vepřového masa. Václav mladší pracoval léta v kutjevském kombinátu, teď má vlastní firmu. Vnučka našeho spolubesedujícího, Anita, vystudovala za učitelku a učila česky bjeliševecké děti. Vnuk Damir studuje potravinářství.
Dcera Verica, provdaná Kamenčáková, vystudovala za ovocnářku a vinařku. Žije v Tominovci, pracuje v textilním podniku Sloga. Má syna Maria, který studuje elektrotechniku v Osijeku a dceru Moniku, studentku ochrany rostlin na požežské střední škole. „Mám hodné děti a hodnou snachu,“ říká Václav Hruška. „Jim vděčím za dlouhý, zdravý a spokojený život. A jestli chcete radu do života, tu je: Opatrujte se, nepřehánějte v jídle a zřekněte se alkoholu. Já nepiju alkohol už 43 roky. Nikdy jsem nekouřil, nekouří ani moje děti. Jsem se svým životem spokojený, protože si mě rodina jako staršího váží a uznává mě. A aby se mohlo dlouhodobě úspěšně hospodařit, práce nemůže zůstávat jen na jedné generaci. Musí se přenášet z generace na generaci a zapojovat do ní mladší. Platí to jak v Besedě, tak i u nás doma. Příkladem je i syn Václav, který spolu se synem rozšiřuje výrobu stavbou nového závodu v Kutjevu. Rodinná tradice tak bude pokračovat.“
Václav Hruška působil také v tehdejší pospolitosti obcí Slavonie a Baranje, v republikové komisi ministerstva kultury, kde spolupracoval s Milkou Planincovou jako jediný zástupce menšiny ze Slavonie. S úsměvem vzpomíná, jak od ní na konci jejího mandátu dostal dárek – zlaté hodinky. „Kdybych začal napočítávat, co všechno jsem dělal pro dobro a v zájmu všech, bylo by toho opravdu hodně. A to jsem všechno dělal zadarmo.“ Léta působil jako předseda místní pospolitosti. „Tehdy se kopaly kanály, dostali jsme se z vody,“ říká. Pak byl do vsi zaveden elektrický proud, díky samozdanění měla asfalt mezi prvními v celém okolí. Při rozloučení s tímto milým krajanem nám zbylo popřát mu dobré zdraví a ještě hodně spokojených let.

VZPOMÍNKY NA PRÁCI V BESEDĚ
Václav Hruška začal působit v Besedě, když učitel Šeba nastoupil službu na škole v Tominovci. Učitel začal s Bjeliševeckými nacvičovat divadla. Divadelní texty se braly, kde se dalo, také se překládaly z chorvatštiny. Pan Hruška vzpomíná na své první divadlo s titulem Když štěstí přijde. S divadlem se dělaly zájezdy, nejčastěji do Jakšiće, Grabarje, Kutjeva, Pleternice a Kaptola. Výdělek se dával stranou na stavbu Domu. Když se nasbíralo dost, koupil se pozemek. Svaz přispěl s padesáti tisíci tehdejších dinárů.
Když učitel odešel do vedení Svazu, Václav Hruška se v roce 1953 stal předsedou Besedy. Do Besedy v Bjeliševci byli zapojeni také místní Chorvaté a Slováci z Grabarje a Tominovce. Beseda se zapojovala i do příprav kaptolských dožínek. V šedesátých letech minulého století byla těžká doba, peníze se těžko získávaly. Bjeliševečtí po vsi organizovali sběr obilí, které se prodávalo - peníze byly na stavbu Domu. Každá zdejší domácnost dala po tisíci cihel a začalo se stavět. Svorní Bjeliševečtí platili zedníky, kteří za dva, tři roky Dům postavili. Sami poskytovali obsluhu při stavbě. Nezbyly peníze na fasádu, byla jen vestavěna okna. Dům byl v roce 1957 pod střechou. Tehdy dostala Beseda diplom Československého svazu.
V roce 1959 se v Bjeliševci konaly první okrskové dožínky, ty velké byly v Kaptole. Pro obec to bylo něco velkého, sešlo se na tři tisíce lidí. Druhé obžínky byly v Bjeliševci v roce 1962. Velkou událostí bylo omítnutí Domu a vnitřní úprava v roce 1980. Na to přispěla tehdejší obec dvaceti pěti tisíci dináry. V té době bylo ve vsi dost chlapců, kteří založili velmi úspěšný volejbalový klub. Potom Beseda působila, ale už ne tak činně, odmlčela se do obnovení činnosti v roce 2000.
Ž. Podsedník/žp

Read 451 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti