Česká Beseda Ivanovo Selo na zájezdu do České republiky

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Thursday, 29 August 2013

SEZNÁMILI SE S KRÁSAMI JIŽNÍ MORAVY
Snad nejlepší odměnou za pilnou celoroční činnost ve spolku je výlet, kterým může být obyčejný piknik v okolí spolkového sídla, ale nejlepší je výlet do staré vlasti - České republiky. Na takovou cestu, jakou Ivanoselští podnikli přede dvěma lety, se ještě pořád vzpomíná, a tak není divu, že o letošní byl velký zájem. Správní výbor Besedy ještě v zimě určil termín – první srpnový víkend – a místo, kam se pojede. Minule to byly Praha a České Budějovice, letošním cílem byla Morava. Rozhodnutí, že se členové Besedy seznámí s kulturními a jinými pamětihodnostmi Moravy, nebylo náhodné, je to překrásný kraj a mnozí účastníci zájezdu právě z těchto krajů pocházejí.

 

Ve čtvrtek 1. srpna večer se čtyřicetičlenná posádka ve věku od 6 do 60 let vydala přes Maďarsko do země svých předků, ve které někteří účastníci zájezdu ještě nikdy nebyli. Byla to pro mnohé nezapomenutelná cesta plná dobrodružství. Po celonoční jízdě přes Maďarsko a Slovensko výprava hned v pátek ráno navštívila propast Macochu, nejhlubší propast ve střední Evropě - je dlouhá 174 metry, široká 76 metrů, hluboká 138 metrů. Sestoupit sto a více metrů pod zem bylo skutečně velké osvěžení, protože venku bylo vedro - 38, v jeskyni pouhých 8 stupňů Celsia. Nejeden turista, a bylo jich tam mnoho (dostat vstupenky byl docela velký kumšt), měl pocit, že mu najednou mrznou prsty. V Moravském krasu můžete navštívit několik jeskyní. Propast Macocha je součástí Punkevních jeskyní, které si oblibu získaly právě díky tomu, že návštěvníkům umožňují dostat se na dno propasti zajímavou plavbou na lodičkách po podzemní říčce Punkvě. Této plavbě se říká Mokrá cesta, protože se plavíte po vodě loďkou a na hlavu vám kape voda z krápníků, takže kromě nízké teploty vás osvěží i studená sprcha. Pémijákům se Mokrá cesta moc líbila. Na loďkách po podzemní Punkvě pluli přes první, druhé i třetí jezero k nejkrásnější jeskyni krasu - pohádkovému Masarykovu domu. Den uplynul co nevidět a výletníci večer zamířili do Mikulova, městečka v Jihomoravském kraji u hranice s Rakouskem. Ubytování bylo zajištěno U zajíce, v turistické ubytovně, která se nachází na hlavním náměstí. Ivanoselští si ho velice chválili, odpadl jakýkoliv převoz autobusem, vše bylo na dosah ruky. Navíc všichni měli z pokojů krásný pohled na historické kulturní památky - kašnu a morový sloup.
  Mikulov je město známé vinné révě, kterou do těchto krajů přinesli Římané. Zdejšímu kraji říkají Pálava, patří k nejteplejším místům Moravy. Na zdejších vápenitých půdách se výborně daří zejména Ryzlinku vlašskému. Ivanoselští si nenechali ujít možnost navštívit mnohé vinárny, kterých je v Mikulově hodně, a tak mladí i staří ochutnávali Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Chardonnay, Frankovku, Rulandské modré, Cabernet Sauvignon… Na sobotu byl naplánován výlet do hlavního města Moravy Brna a setkání s českou učitelkou Sylvií Ondráčkovou - kdysi u nás učila - a jejím manželem Edou, který výpravu provedl městem.
Při více než dvouhodinové procházce starým městem jsme se všichni kochali krásou Brna. Nejvytrvalejší část naší výpravy navštívila i zámek Špilberk. Odpoledne jsme měli namířeno do nákupního střediska Olympia, kde jsme zažili opravdu nevšední situaci. Všichni se klidně procházeli mezi regály, vybírali a nakupovali, a tu se z rozhlasu ozvalo: „Prosíme, ihned všichni opusťte centrum.“ Bylo docela zajímavé pozorovat chování lidí v takové situaci. Někteří ihned nechali své vozíky s nákupem a běželi k východu, jiní se v pohodě dál procházeli, jakoby se nic nedělo, až je ochranná služba musela upozornit, aby si pospíšili. Později jsme se dozvěděli, že někdo telefonem hlásil, že je tam bomba. Prý se to děje často – dokonce jednou týdně. Poplach ale trval krátce - po deseti minutách jsme byli vyzváni k návratu do obchodu. Nakupovali jsme dál, jakoby se nic nestalo. Věčná škoda by bylo odjet z České republiky a nevidět některý zámek, a tak se autobus rozjel do nedalekých Lednic – zámku s rozlehlou zahradou, který patří mezi nejkrásnější komplexy takového typu v České republice. Kromě zámecké zahrady všichni obdivovali výzdobu interiérů: vyřezávané kazetové stropy, původní historický nábytek, dřevěné schodiště v knihovně…
Protože má Ivanovo Selo etnografickou sbírku, byl ve skupině velký zájem o skanzen Strážnice. Pro většinu to bylo velice inspirativní. Už v autobuse se kuly plány, jak do dalšího etno dne vylepšíme místní sbírku. Možná tam jednou vyroste i nějaká etno restaurace. Jak to může vypadat, zjistila výprava při klasickém českém obědě v překrásné skanzenové restauraci. Nedělní večer patřil seznamování se s Mikulovem a jeho restauracemi a vinárnami ve vlastní režii. Také pondělí, poslední den výletu, měli Ivanoselští volno, a každý si udělal vlastní program. Někteří si prohlédli překrásný mikulovský zámek, další se vydali na Svatý kopeček, jiní zase nakoupit pivo, víno a Becherovku, aby i těm, kteří s námi nejeli, přiblížili vůni a chutě země našich předků. Výlet skončil o půlnoci z pondělí na úterý 6. srpna, a někteří šli hned o několik hodin později do práce. Než se však rozešli, všichni se ptali: „Kdy pojedeme zase?“ A určitě se pojede zase. Všichni účastníci byli ukáznění a přátelští a nikomu nebylo líto, že většinu výletu financovali sami, s malou finanční podporou Besedy a Rady české menšiny města Hrubečné Pole. A. M. Štrumlová Tučková/amšt

Read 486 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2019

V Jednotě číslo 37., která vychází 21. září 2019, čtěte:
- V Prekopakře se konal Den české kultury Knedlíky
- Česká beseda Šibovec také uspořádala Den české kultury
- Divadelní večer v Končenicích
- Krásný český jazyk na kurzu metodiky v Praze
- Odešel Oldřich Bok, bývalý novinář Jednoty
- Další zdařilý zájezd Besedy ze Zdenců do Česka
- Daruvar Cup of Joy pokračuje, konec je v nedohlednu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti