Rozhovor s místožupankou Bjelovarsko bilogorského županství Táňou Novotnou-Golubićovou

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Thursday, 24 October 2013

CHTĚLA BYCH DO MENŠINOVÉ ČINNOSTI PŘILÁKAT MLADÉ
Od minulých lokálních voleb má česká menšina Bjelovarsko-bilogorského županství místožupanku, Daruvařanku Táňu Novotnou-Golubićovou. Od minulého týdne pracuje ve svém daruvarském úřadě, kam jsme si za ní zašli. Dozvěděli jsme se, že ji role místožupanky baví. „Nový způsob práce mi vyhovuje, je velmi kreativní a nabízí hodně možností. Každý den je jinačí: jsem na terénu, v úřadu, stýkám se s lidmi… Prozatím je to to, co jsem si vlastně přála. Ani jsem netušila, že by mě tato práce mohla tak bavit,“ řekla hned na začátku rozhovoru.

 

Když se Táňa v myšlenkách vrátí do času minulého, začne hned vyprávět o partě kamarádek z mateřské školy, které potom samozřejmě spolu chodily i do české základní, a také do hudební školy. Některé z nich byly i ve školní loutkářské skupině, kterou vedla učitelka Světluška Pernarová. Do hudební školy, kde se Táňa učila hrát na harmoniku, chodilo z její generace dokonce pět děvčat. Dnes na hraní nemá čas, ale přála by si, aby se jednou sešly a ještě jednou si spolu zahrály písničku Tancuj, tancuj, se kterou kdysi dávno vystupovaly. Zajímavé je, že hodně kamarádily i na studiích v Záhřebu. „Jsem ráda, že patřím ke generaci, ze které vyšlo hodně vysoce vzdělaných a úspěšných lidí,“ poznamenala.
Když byla malá, hodně času trávila s babičkou Miladou. S ní hodně pracovala. Dědeček brzy zemřel a babička obdělávala pole, krmila krávy a sama vedla celé hospodářství. „Vyrůstala jsem s babičkou na traktoru, ona orala a já jsem seděla vedle ní. Všechno mě to bavilo, s babičkou jsem se nikdy nenudila. Vstávala už v pět hodin ráno a pracovala do půlnoci. I dnes nám hodně pomáhá. Ještě nám vyžehlí prádlo, uvaří, upeče…“ Táňa ráda čte, ale nejvíc knih přečetla ve střední škole. „Snad je to normální, že se ve střední škole můžeš věnovat něčemu, co doopravdy miluješ. Já jsem ráda četla, a to hodně. Četla jsem snad všechno, co mi přišlo do rukou. Tehdy jsem taky hodně psala básně, mám dokonce deset sešitů plných vlastních básní. Bylo to období, kdy jsem měla snad nejvíc volného času.“ Básně psala ještě v základní škole. Její literární práce se často objevovaly v Koutku, ve Studnici, několik z nich uveřejnilo dokonce i Hrvatsko slovo. Zúčastňovala se i setkání literátů ve Svazu Čechů a v Chorvatském sněmu kultury. „Nejvíce jsem toho napsala v chorvatštině. Přiznávám se, že moje česká slovní zásoba není bohatá, a ta je pro psaní básní velmi důležitá. Dnes je už skoro vůbec nepíšu, protože volný čas nemám!“ posteskla si Táňa.
Po školení v Daruvaru vystudovala ekonomii v Záhřebu. Nejdřív litovala, že se nepokusila o studium literatury, kterou tolik milovala, ale bála se, že po střední ekonomické škole nemá dobré základy. Dnes je ráda, že je ekonomistkou. Často vzpomíná na studentské časy na koleji, kde se jí moc líbilo. Myslí si, že ti, kdo studovali při práci, přišli o velmi důležitou zkušenost. „Studentský život je tak krásný!“ říká s přesvědčením. Patřila mezi nejlepší studenty a za výborný průměr známek dostala odměnu rektora. „Dostala jsem peníze a dlouho jsem uvažovala o tom, co si za ně koupím. Protože manžel Tomislav (spolu jsme studovali) i já rádi fotografujeme, přidali jsme si vlastní úspory a pořídili si nový fotoaparát. Měli jsme ale smůlu, někdo nám ho ukradl. Moc jsme toho litovali, zvlášť proto, že takto získané peníze byly pro mne moc důležité,“ zavzpomínala.
Teď má Táňa za sebou deset let pracovních zkušeností v různých oborech. Pracovala v bankovnictví, školství, hoteliérství, na ministerstvu turizmu jako vedoucí oddělení pro využívání prostředků z fondů na rozvoj turizmu. Dnes jí všechny ty zkušenosti přijdou vhod: „Skutečností je, že se krajanská populace asimiluje, proto je mou povinností přispět k zpomalení toho procesu. Budu se snažit o zachování kulturního dědictví a tradic české menšiny. Domnívám se, že je nutné sledovat světové trendy a využít bohatou tradici a kulturu, ale také například zemědělství, při vytváření turistické nabídky. Cílem je zvýšení počtu zaměstnaných a rozvoj hospodářství v našem kraji. Budu se snažit mladým lidem vysvětlit důležitost menšiny. Naši lidé jsou tak pilní a pracovití! Snažím se být na všech kulturních programech, ale není to možné, protože všechny Besedy jsou hodně aktivní. Každý víkend se koná několik programů. Když na některý nestihnu, je mi to líto,“ řekla.
Táňa miluje přírodu a proto každou volnou chvilku tráví spolu s manželem a syny Filipem a Matijou někde venku. Starají se o několik včelích úlů. Táňa ráda vaří, při vaření se uvolňuje. „Vaření je kreativní práce, je to jeden druh umění. Kdykoli mám čas, vařím a vždy je to pro mne nový zážitek. Při této práci zapomínám na všechny své povinnosti, kterých není málo,“ svěřila se. Při dvou malých dětech, které potřebují každodenní péči, jí volný čas nezbývá. Tříletý syn Filip má rád české písničky a rád je zpívá, takže se při něm česky učí také Tánin manžel. „Moji kluci, syn Filip a manžel Tomislav, dokážou zazpívat víc českých písniček než já. Devítiměsíční Matija je ještě moc malý, ale i on bude umět česky,“ plánuje Táňa.
A. M. Štrumlová Tučková

Read 353 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2019

V Jednotě číslo 48., která vychází 7. prosince 2019, čtěte:
- V Bjelovaru se po třinácté konal Večer národnostních menšin
- Zasedaly rady Svazu Čechů
- Lipovlanská Beseda oslavila patnácté výročí znovuzaložení
- V Záhřebu a v Jelisavci se konaly semináři o vyúčtování
- Řada besed pořádala kulturní programy
- Divadelní skupina Sebranka chystá premiéru k 40. výročí
 - O společném životu menšiny a většiny na semináři FUEN v Rakousku
 - České školy v programu Erasmus+
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti