U Mirely a Zdravka Palavrových, mladých a moderních daruvarských manželů

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 30 October 2013

LÍBÍ SE NÁM ŽÍT V DARUVARU A ZA NIC BYCHOM TO NEMĚNILI
V daruvarské rodině Palavrových bylo v těchto dnech co oslavovat – Zdravko Palavra, učitel dějin v chorvatské základní škole složil doktorské zkoušky, obhájil doktorskou disertaci a získal vědecký titul doktora věd, Dr. sci. Byl to podnět k představení dvou mladých lidí, kteří také značně přispěli a přispívají menšinové komunitě, pyšní se svým českým původem a jazyk a kulturu předků přenášejí na své děti.

 

Zdravko pochází ze smíšené, chorvatsko-české rodiny, zatímco je Mirelin původ ryze krajanský. Ona se narodila jako Tomková, a tatínek Václav Tomek, učitel a ředitel české školy, konal několik let funkci předsedy a tajemníka Svazu Čechů. Vychodila českou základní školu, po gymnáziu diplomovala na záhřebské přírodovědně matematické fakultě a stala se profesorkou matematiky. Učí v daruvarské ekonomické a hotelové škole. „Tátovi předkové přišli koncem devatenáctého století do Brestova z východních Čech, z Krasnic v okolí města Hradce Králové. Maminka byla Červíková a žila v Brestovských Brdech, zatímco je po přeslici Hihlíková a příbuzní žijí v Badljevině na Pakracku.“
Na rozdíl od této jednoznačné národnostní situace, Zdravkovi předkové skončili v opravdovém bosenském hrnci, složité smíšenině různých kořenů. „Tatínek Ivo Palavra je Chorvat ze střední Bosny, z obce Vitez. Několik let pracoval v Rakousku, kde potkal krajanku Libušku Kalivodovou, která jela za chlebem z rodného Daruvarského Brestova,“ vypráví Zdravko. Po několika letech se rozhodli vrátit se do Chorvatska, a shodou okolností se brzy přestěhovali do Brestova, kde žili u maminčiných rodičů. S babičkou a dědou mluvil v dětství česky, a základní školu vychodil v Brestově a v Končenicích. Maminčin praděda byl v roce 1849 jedním ze signatářů dopisu bánovi Jelačićovi, v kterém se žádalo o právo sňatků. On se z Pardubického kraje přistěhoval do Končenic, potom se přestěhoval do Daruvarského Brestova, kde rodina žije podnes.
„Nedávno jsem vypátral maminčiny předky, a dozvěděl se, že babička byla Štritrová (Štritar), slovinského původu, zatímco se v rodině maminčina otce objevují i příjmení Komeštik i Mojzeš – je to tedy pěkný miš maš, Mitteleuropa s přídavkem Balkánu.“ „Zjistili jsme, že si jeho předek Komeštik vzal za ženu sestru mé prababičky, což znamená, že se cesty dvou rodin v minulosti jednou už zkřížily,“ dodává s úsměvem Mirela. Češství a čeština se v rodině určitě neztratí. Jejich dvě děti se nejdřív naučily česky, potom chorvatsky. S maminkou mluví česky, a protože prvních několik let žili u Tomků, byla čeština donedávna převažujícím jazykem komunikace. Desetiletá Anna chodí do páté třídy české školy Komenského, šestiletý Dan navštěvuje mateřskou školu Ferda Mravenec…
„Naše první společná cesta za hranice byla do Prahy, kde jsme se rozhodli pro společný život,“ prozradil Zdravko a dodal, že oba rádi cestují a doufají, že budou cestovat víc, až děti trochu povyrostou. Zájmů a koníčků mají oba spoustu. Rádi čtou a dům je plný knih. Zdravka láká turistika, na kterou už nezbývá čas, stejně tak zanedbal orientální bojové sporty, kterým se kdysi věnoval, rekreačně se zabývá odbíjenou a jógou. Když si může vybírat, vybere si vegetariánskou stravu, ale jí i maso, a Mirelino vaření naprosto zbožňuje. „Mne uklidňuje a baví upravování a vysazování zahrady,“ navazuje Mirela. „Mám ráda vlastní zeleninu a snažím se ji sama vypěstovat, ale je na to stále méně času.“ Času a síly teď už není ani na folklór, kterému věnovala léta a léta. „Od sedmé třídy základní školy do uzavření sňatku, s přestávkou během studia, jsem tancovala v Holubičce, a považuji to za překrásnou zkušenost.“
Manželé Palavrovi mají oba solidní zaměstnání, zabezpečenou existenci a dobré vyhlídky. Oba totiž pracují ve škole jako profesoři. Jistá a klidná práce ve škole Zdravkovi ale nestačila, a tak se zapojil do projektu monografie Jankovići Daruvarští, vydanou městským úřadem. Sepsal dějiny hraběcí rodiny, která polovinou osmnáctého století založila město a panovala zde přes sto let. „Původně to měla být malá brožurka, která by posloužila jako doprovodný materiál k programům, které se konají v hraběcím zámku. Práce nakonec přerostla do hezké knížečky o více než šedesáti stránkách, která čtenáři poskytuje všechny údaje, relevantní pro seznamování s dějinami města.“
Další veřejné angažmá bylo založení pobočky Chorvatsko-české společnosti, což se nakonec stalo svéráznou rodinnou záležitostí. Zdravko je jako předseda občanského sdružení, jehož hlavní náplní je rozvíjení přátelských vztahů mezi chorvatským a českým národem, vůbec nejlepší volbou – tatínek je Chorvat, maminka Češka, a do spolku by „chtěli přilákat co nejvíc občanů Chorvatů a chorvatského původu, kteří mají k České republice, k české kultuře a dějinám blízko, nebo si třeba rádi dají pivo a milují zlatou Prahu stověžatou.“ Vzhledem k tomu, že už měl spoustu povinností, nový úkol by ani nezvládl, nebýt manželky Mirely, která se ujala funkce tajemnice, a odpracovala většinu organizačních, formálních a papírových záležitostí. „Pobočka má už dvacítku členů, a byli bychom rádi, kdyby se k nám přidali i další zájemci,“ říká Mirela, a zve především chorvatské spoluobčany, protože Češi jsou zapojeni do krajanských spolků a to, co nabízí společnost chorvatsko-českého přátelství, už vědí a mají k dispozici. „Proto v Daruvaru není snadné udržovat takovou společnost, ale doufám, že budeme pokračovat tak úspěšně, jak jsme začali.“ Po doktorátu, který si také vyžadoval hodně času a úsilí, následuje snad klidnější období, ve kterém bude více možností věnovat se rodině, koníčkům a plánům do budoucna.
„Téma mé disertace bylo Virtuální kultura a místní identita – nová média v zprostředkování tradičních vzkazů, a zahrnovala komunikologii, knihovnictví, muzeologii a archivistiku, s tím, že jsem se rozhodl specializovat se na komunikologii,“ vysvětluje náš hostitel a dodává, že by z toho měly vyplynout nové možnosti pro profesionální zdokonalování, a jednu z možností vidí v plánovaném otevření vysoké školy, která bude potřebovat i profesory takového profilu.
Zároveň to znamená, že Palavrovi nemají v úmyslu změnit životní prostředí, a že svou budoucnost vidí v Daruvaru, což potvrzuje i nedávná koupě stavení. „On měl i jiné nápady, počínaje například pobřežím, já jsem se ale nedala. Tady je mi nejlépe. Myslím si, že stojí za to žít v Daruvaru, takže bych ho za nic neměnila,“ rezolutně tvrdí Mirela. V neposlední řadě mají při ruce rodiče, kteří jim hodně pomáhají. Tomkovi jsou jen o pár ulic dál, Palavrovi o pár kilometrů, a když je třeba „jedněm necháme děti, druhým psa a máme možnost cokoliv vykonat nebo někam odejít,“ uzavírají jednohlasně.
M. Pejić/mp a rodinné album

Read 381 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 49 2019

V Jednotě číslo 49, která vychází 14. prosince 2019, čtěte:
- Valná hromada Svazu Čechů schválila nové stanovy a založila České kulturní centrum
- Česká beseda Končenice na valné hromadě schválila plány na příští rok
- V Horním Daruvaru se konalo setkání hudebních skupin menšin Bjelovarsko-bilogorského županství
- Draní peří – tradiční akce České besedy Hrubečné Pole
- Besedy a školy uvítaly Mikuláše
- Praktické stáže českých studentů v daruvarské škole
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti