Rozhovor s mladou krajanskou rodinou z Hercegovce

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 20 November 2013

VŠICHNI MÁME RADOST Z TOHO, ŽE SE U NÁS UČÍ ČEŠTINA
„Já už se taky učím česky,“ to byla první slova sedmiletého Jana, kterými nás v rodině Klíglově v Hercegovci vítal spolu s rodiči Danielou a Mírou. S Janem jsme si nejdřív povídali o škole, protože pospíchal na hodinu češtiny, která se zde učí od začátku školního roku, a potom jsme si s rodiči povídali o jejich každodenní práci, zálibách, o životě v Hercegovci…

 

Míro vychodil českou základní školu v Daruvarském Brestově a Končenicích. Jeho třídními učiteli byli František Heveroch a Milada Brodová Hašplová. „Někdy nás bylo ve škole hodně, jako ve včelíně. Mohu říci, že jsem do školy chodil velmi rád. Měl jsem tam hodně kamarádů, se kterými se ještě dnes stýkám. Nemohu se pochlubit, že jsem byl zapojený do krajanského života, ale jednou mi dokonce svěřili moderování dětského festivalu v Končenicích, snad proto, že jsem byl výborným žákem,“ zavzpomínal Míro s úsměvem a pokračoval: „Odjakživa mne zajímala technika, technickou výchovu ve škole jsem zbožňoval. Stále jsme tam něco zajímavého vytvářeli. Pan učitel Antonín Holeček mi dokonce doporučil, abych se zapsal na technickou školu, že ta je pro mne. Učitele jsem poslechl a po základní škole jsem v Daruvaru vychodil střední elektrotechnickou školu. Nikdy jsem si nemyslel, že jednoho dne budu právě na této škole učit,“ řekl Míro, který hned od ukončení vyšší technické v Záhřebu nastoupil na střední technickou školu v Daruvaru. Je učitelem odborných elektrotechnických předmětů v teorii a praxi. Svou práci má velmi rád, a jak sám říká, neměnil by ji za žádnou jinou. „S žáky ve škole se snadno domluvím, hned na první společné hodině jim vysvětlím, co od nich chci, aby to pro všechny bylo jednodušší. Vůbec si na ně nemůžu stěžovat, protože si dobře rozumíme. I v učitelském kolektivu se mi líbí.“
Míro zavzpomínal i na svůj první pracovní den a první hodinu ve třídě: „Přesně si pamatuju, že bylo úterý. Vešel jsem do třídy a měl jsem hroznou trému. Vůbec jsem nevěděl, co mám dětem říci, jak se představit a o čem ta první vyučovací hodina má být. Děti se na mě pozorně dívaly a sledovaly snad každý můj pohyb. Kdyby věděly, jaký mám strach, určitě by mě tak neposlouchaly,“ svěřil se nám Míro. Mírova manželka Daniela, i když není Češka, česky všemu rozumí a když je třeba, dovede také mluvit. Od čtyř let žije v Hercegovci. „Hercegovec mám moc ráda a nikdy bych se nikam jinam neodstěhovala. Dokonce jsem i manžela přesvědčila, že je tady krásně, a tak on musel za mnou,“ zasmála se Daniela. Řekla nám, že ji česky naučila sousedka Jermanová, jejími nejlepšími kamarádkami jsou Libuška Janderová a Anita Kučerová, se kterými chodila i do Besedy. Jednu dobu také tancovala v besední taneční skupině, zpívala..., snad nejzajímavější je, že je Daniela hercegoveckou rekordérkou ve vítaní májové obchůzky. Svěřila se nám, že dokonce čtrnáctkrát, potom se provdala. Také Daniela pracuje ve škole, ale na rozdíl od manžela jako tajemnice, a do práce jezdí do jiné školy - do Trnovitice.
Jaké jsou koníčky této mladé rodiny? „Volného času moc nemáme. Jsme rádi, když volný čas trávíme všichni spolu. To se potom bavíme se synem Janem, který chodí do druhé třídy. Moc nás potěšila zpráva o tom, že se i u nás v Hercegovci znovu bude učit čeština. Jan je spokojený, čeština je jeho oblíbeným předmětem. Už se hodně naučil a knížka Čeština vesele se mu moc líbí,“ řekli rodiče. Však nám ji také ukázal a pochlubil se, jak krásně se naučil číst a počítat… Už umí v češtině vyjmenovat dny v týdnu a měsíce v roce. Svěřil se nám, že ho zajímají také hry Lego, rád z malých drobných kostiček staví loď, auto, hrad… Řekl nám, že by chtěl být učitelem a vesele s učebnicí pod rukou spěchal do školy na odpolední výuku češtiny. „Nevím, komu bychom za obnovení výuky češtiny měli poděkovat, ale jsme moc rádi. Jan se učí psát, číst… Bylo by dobré, kdyby na češtinu chodilo ještě víc dětí. Určitě se spolu s Janem zapojíme i do besední činnosti,“ řekli na konci rozhovoru jeho rodiče.
A. M. Štrumlová Tučková/amšt

Read 519 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2019

V Jednotě číslo 48., která vychází 7. prosince 2019, čtěte:
- V Bjelovaru se po třinácté konal Večer národnostních menšin
- Zasedaly rady Svazu Čechů
- Lipovlanská Beseda oslavila patnácté výročí znovuzaložení
- V Záhřebu a v Jelisavci se konaly semináři o vyúčtování
- Řada besed pořádala kulturní programy
- Divadelní skupina Sebranka chystá premiéru k 40. výročí
 - O společném životu menšiny a většiny na semináři FUEN v Rakousku
 - České školy v programu Erasmus+
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti