Na kus řeči s pamětnicí Štefanií Jetmarovou z Daruvarského Brestova

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 27 November 2013

ŽIVOT SE MUSÍ BRÁT TAK, JAK OSUD NADĚLIL
Každý z nás si jistě rád vzpomene na své dětství, mládí, život, který prožil ve své rodné vsi nebo městě. Výjimkou není ani Štefanie Jetmarová z Daruvarského Brestova, která v této české osadě žije už sedmdesát dvě léta. A nelituje toho.

 

„Mám tuhle vesnici ráda. Asi proto, že tu každého znám,“ sdělila Štefanie, která, ač sama, si na život nestěžuje. Bere ho tak, jak jí ho osud nadělil, se všemi problémy, radostmi, očekáváními. Ti, kteří zůstali sami po smrti druha nebo družky, se nemohou vyrovnat se ztrátou. Přestože Štefanii zasáhl stejný osud – před třemi lety jí zemřel manžel Adolf – má na to lék. Nevzdávat se a být aktivní. Vyprávěla nám o svém životě, předcích, škole, učitelích a Brestově. „Moje babička, Anna Dušková se sem přistěhovala z vesnice Onomyšl u Kutné Hory. Přestože mám předky v Čechách, nikdy jsem tam nebyla a myslím, že už se tam asi nikdy nepodívám,“ povzdychla si a ukázala mi svůj problém – nohy, které nechtějí poslouchat, otékají a ztěžují jí chůzi. „Už to není jako zamlada,“ povzdechla si.
Její rodiče, Anna, roz. Kaňská a Josef Klíglovi, měli kromě Štefanie i syna Miroslava, ten však už nežije. Doma mluvili česky, česky se i modlili. Štefanie vychodila v Brestově šest tříd české školy, pak zůstala na statku. I když si vždycky přála být zdravotní sestřičkou, sen se jí nesplnil. „V brestovské škole nás učili Otokar Sakař, Bohumil Brzobohatý a Marie Pihýrová. Mými spolužačkami byly Růženka Nebřenská, Hedvika Ambrožová, Vlasta Hušková, Blaženka Kotrbová, Milouš Siřínek, Ado Březina a Míro Znamenáček,“ vyjmenovala bez zaváhání paní Štefanie, která má, jak je vidět, skvělou paměť. „Kdybych teď někomu z mladých řekla, že jsme hned po vyučování chodili s kravami na pastvu, možná by mi ani nevěřili.“ Dál studovat nemohla, nebyly na to peníze a jak ona sama tvrdí, život musela brát takový, jaký je. Tehdy, před více než sedmdesáti lety, bylo zvykem zůstat na hospodářství. Její rodiče měli krávy, koně, prasata a drůbež a obdělávali čtrnáct jiter půdy. Štefanie zavzpomínala na doby, kdy si s Besedou a hasiči, pod vedením režisérů Slávky a Ivo Ulrichových a učitele Slávka Součka, zahrála divadla. Ani tanec jí nebyl cizí – v té době se podle jejích slov na dožínkách tančila česká a slovenská Beseda. Vzpomněla si i na hezké chvíle, kdy tančila na Našem jaru.
Paní Jetmarová se brzo provdala, bylo jí teprve osmnáct. Pak už znala jen práci a zase práci, na besední činnost nebyl čas. Manžel Adolf pracoval ve veterinářské stanici v Lipovci. Jejich dcery Blanka, provdaná Nestingerová, a Adélka, provdaná Valentová, žijí v Daruvaru, obě vychodily končenickou českou školu. Svou matku často navštěvují, stejně jako sousedky a příbuzní, takže není sama. Blanka vystudovala střední hoteliérskou školu, obor kuchařství a dvanáct let pracovala v Termalu, nyní v dílně na opravu automobilů svého manžela. Adélka, přestože ukončila textilní školu, si práci našla v továrně na zpracování ryb. Blanka má tři děti: Marínu, která je učitelka, Anita a Josip pracují v jejich vlastní autodílně. Adélčiny dcery studují v Záhřebu, Ivana na vysoké ekonomické a Ana Marie na pedagogické fakultě.
Štefanie je členkou končenického sdružení důchodců. Její největší radostí je pět vnoučat a čtyři pravnoučata. V domě, kde jsme se s ní sešli, se stará o zahrádku, drůbež a několik prasat. Chvíle si krátí četbou a vzpomínkami. Ráda vaří typicky česká jídla – knedlo-vepřo-zelo, knedlíky se švestkami, kapustovou polévku, vdolky, lívance, rohlíky a jiné dobroty, takže kdokoli ji navštíví, musí ji za ně pochválit. Často chodí do kostela, a jak se pochlubila, už patnáctkrát byla v Mariji Bistrici – nejznámějším chorvatském poutním místě. Na výlety má nejkrásnější vzpomínky. „Dnes je moc těžká situace, nikdo nemůže nic prodat a nikdo si nemá kde vydělat. Všichni jsou z toho nervózní. Kam ten svět spěje?“ zamyslela se Štefica.
A. Raisová/ar a rodinný archiv

Read 451 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost