Setkání s energickou Gabrielou Arapincovou ze Špišić Bukovice u Virovitice

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 18 December 2013

DEN BY MUSEL MÍT OSMAČTYŘICET HODIN, ABY SE VŠE STIHLO
V Českých besedách působí nejen krajané, ale i lidé, které zajímá česká kultura, umění, národ a kteří touží naučit se česky. Mezi takové patří i Gabriela Arapincová ze Špišić Bukovice, členka České besedy Verovice. Díky této usměvavé ženě v nejlepších letech, plné energie a entuziasmu, byla před čtyřmi lety založena besední sekce aerobiku, která obohatila činnost místního českého spolku, jediného ve Viroviticko-podravském županství. Verovická Beseda vychází cvičenkám vstříc – bezplatně využívají sál a za to prezentují spolek na různých akcích. Vždyť sport byl a vždycky bude součástí života Čechů, a virovitická Beseda měla sportovní sekci od samotného založení.

 

Paní Gabriela si libuje ve sportu. Už od dětství měla ráda plavání, tančila a chodila na rytmiku, později si pořídila certifikát na cvičitelku a instruktorku plavání. „Aerobikem se zabývám přes třicet let. Začala jsem v roce 2009 ve Virovitici a pak jsem založila skupinu i u nás ve Špišić Bukovici a v Suhopoli. Do Českého domu ve Virovitici nás na tréninky chodí asi patnáct,“ dozvěděli jsme se od této rodačky ze Záhřebu. Od malička se chtěla stát učitelkou a po základní škole se vydala za svým snem. Vystudovala střední pedagogickou školu, v té době se zapojila i do známého ansámblu Lado. Pak dálkově studovala na pedagogické akademii. To už ale do Záhřebu dojížděla ze Špišić Bukovice, kde pracovala jako učitelka na základní škole. Už v té době se projevila její podnikavost, chuť vymýšlet a zlepšovat, schopnost strhnout s sebou druhé. Nedovede být na pokoji, je ráda ve středu pozornosti.
Do Špišić Bukovice se dostala díky svým čtyřem kamarádkám, které se dohodly právě zde zahájit svou učitelskou dráhu. Gabriela nakonec ve vsi zůstala sama, zamilovala se a provdala. Ve škole učila plných šestačtyřicet let třídní a hudební výchovu. Osvědčila se zde její schopnost organizovat – ve škole vedla besídky, programy, výlety do záhřebských divadel a muzeí, protože Záhřeb dobře znala. Téměř po celou dobu vedla folklorní skupinu, připravovala taneční choreografie (největší byla pro 116 žáků, téměř celá škola), dlouhá léta ve vsi vedla KUS Seljačka sloga, za což dostala i uznání. Protože chodila i do základní hudební školy, využila své znalosti ve výuce hudební výuky a vedla žákovské dětské pěvecké sbory. Hraje na klavír a harmoniku, později se sama naučila i na kytaru, a to se hodilo ve škole, ale i nyní v důchodu při setkáních s přáteli. Bez hudby a zpěvu si nemůže představit život. V jejím repertoáru jsou i české písně. Gabrielu zlákal i turismus. Před dvanácti lety společně se synem Zdravkem a dcerou Kornelií složila zkoušku na turistického průvodce. Po Chorvatsku vodí žákovské skupiny a dospělé po Evropě. Znalost jazyků byla samozřejmě podmínkou. Gabriela ovládá angličtinu, francouzštinu a italštinu. Je v kontaktu s turistickými agenturami, které ji angažují, když je potřeba. Do její sbírky zájezdů jí chybí jen Irsko, které, jak doufá, navštíví v lednu, kdy zájezd povede její syn. Cestuje ráda, bez ohledu na počasí. Odnedávna ji na cestách doprovází přítel ze Záhřebu, s nímž se seznámila prostřednictvím internetu. Spolu tráví všechen volný čas, kterého moc nemá. „Jsem šťastná, že máme podobné zájmy. V Záhřebu navštěvujeme divadla, výstavy, koncerty a zábavy. Oba jsme omládli nejméně o dvacet let.“
  Paní Gabriela žije se synem, dcera je novinářkou na volné noze a momentálně žije v Záhřebu. „Ani jeden nemá rodinu, ale já bych stejně na vnoučata neměla čas,“ podotýká Gabriela a dodává, že mají podobné zájmy jako ona – cestování a hudbu. Na chmurné myšlenky paní Gabriela nemá čas, je stále mezi lidmi. To je podle ní lék na dlouhý život. „Člověk se nesmí uzavřít do sebe, ale naopak užívat dokud to jde,“ radí. Dobrou náladu rozdává i v České besedě Verovice, kde je moc spokojená. „Tady se nekouká na to, zdali je člen původem Čech, ale na to, jak je aktivní. Člověku musí ve spolku být dobře, musí cítit, že je potřebný, že si jeho činnosti někdo váží, že to dělá pro spokojenost druhých – to je přece důvod, proč v něm pracuje. Kdyby nám v Besedě nebylo dobře, jistě bychom tam tak často nechodili.“ K jejím koníčkům patří také vaření. Její osvědčený recept na štrúdl měl úspěch na jedné z výstav. Také láska ke zvířatům jí není cizí. V domě jí společnost dělá kotě a venku na dvoře pes. Její dům je ráj pro květiny, kterým věnuje zvláštní péči. Při vší své aktivitě stačí i na háčkování –háčkuje záclony, dečky, andělíčky, právě obháčkovává vánoční ozdoby. I jako důchodkyně je paní Gabriela v jednom kole a nedostává se jí času. Den by podle ní musel mít alespoň osmačtyřicet hodin, aby vše stihla. Ale i to by asi bylo málo.
A. Raisová/ar

Read 501 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 49 2019

V Jednotě číslo 49, která vychází 14. prosince 2019, čtěte:
- Valná hromada Svazu Čechů schválila nové stanovy a založila České kulturní centrum
- Česká beseda Končenice na valné hromadě schválila plány na příští rok
- V Horním Daruvaru se konalo setkání hudebních skupin menšin Bjelovarsko-bilogorského županství
- Draní peří – tradiční akce České besedy Hrubečné Pole
- Besedy a školy uvítaly Mikuláše
- Praktické stáže českých studentů v daruvarské škole
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti