O své vnímání postavení a budoucnosti české menšiny se s námi dělí předsedkyně Svazu Čechů

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Thursday, 09 January 2014

PENÍZE JSOU DŮLEŽITÉ, ALE NESMÍME DOVOLIT, ABY BYLY ROZHODUJÍCÍ
Podmínky, za kterých působí instituce a spolky národnostních menšin, jsou krátce a jednoduše řečeno – složité. Jejich činnost stále víc ovlivňuje nedostatek finančních prostředků, a navíc se menšinové komunity stávají kolaterálními oběťmi zasahování do určitých lidských práv jednotlivých skupin. Jak se to odráží na život české menšiny a jak vidí budoucnost krajanů, nám sdělí předsedkyně Svazu Čechů Libuše Stráníková.

 

Vánoční a novoroční svátky jsou doba vhodná k shrnutí veškeré činnosti a poohlédnutí se na rok, který odchází do dějin. Příležitostné novoroční rozhovory převážně začínají vypočítáváním úspěchů, které byly dosaženy, i přes nedostatek finančních prostředků. Bohužel, události na konci roku nás nutí začít jinak. Jde totiž o referendum o ústavní definici manželství a o přípravě dalšího referenda o zákazu cyrilice, obě zaměřené na omezování lidských práv menšinových skupin. Jak se k tomu staví česká menšina, Svaz Čechů, a Vy osobně?
Obávám se, že řada lidí, i krajanů, nechápe, že tyto otázky mohou zasáhnout každého z nás osobně. V obou případech jsou položeny velice promyšleně. Stejně jako první referendum nebylo „pro rodinu“, ale proti právům určité menšiny, tak ani toto chystané referendum není „proti cyrilici“, ale pro omezení práv národnostních menšin. Tentokrát všech, i české. Celá ta situace s cyrilicí a dvojjazyčnými nápisy se měla řešit citlivěji, chyběla tu solidarita celé země, ale ne v otázce cyrilice, ale v otázce obnovy a hospodářského rozvoje města, které ve válce utrpělo neskutečnou devastaci. Podle toho, jaká nálada v současnosti v Chorvatsku převládá, předpokládám, že by většina mohla hlasovat pro omezení menšinových práv. V tom případě ztratí právo na používání svého mateřského jazyka všechny menšiny, Češi, Maďaři, Slováci, Rusíni a všichni ostatní, kteří – musím to připomenout – stáli na straně Chorvatska a bojovali o jeho samostatnost. Paradoxně s výjimkou srbské menšiny na některých územích, kde právo na používání menšinového jazyka a písma zůstane, protože je tam srbská menšina zastoupena více než padesáti procenty obyvatel. Naopak česká menšina ztratí právo na dvojjazyčnost i v Končenicích, kde žije 47 % Čechů. Referendum a jeho případný výsledek by uškodil především samotnému Chorvatsku, jeho vnímání v cizině i jeho vývoji jako demokratické a tolerantní společnosti. Je mi líto, že se to stává po všem tom, co naše menšina pro Chorvatsko udělala. Myslím tím její přínos na kulturním a hospodářském poli, ale i na velkou angažovanost v obraně proti agresorům. Stanovisko české menšiny definovala na své schůzi 11. prosince županská Česká menšinová rada. Svaz Čechů sice nemá kompetence zasahovat do politických otázek, ale kdyby práva české menšiny byla skutečně ohrožena, určitě bychom také reagovali. A v případě konání referenda skutečně ohrožena budou. Osobně si myslím a velmi doufám, že k vypsání tohoto druhého referenta nedojde, protože odporuje dohodám, které Chorvatsko podepsalo před vstupem do Evropské unie.
S ohledem na to, že má česká menšinová komunita pověst nejlépe zorganizované národnostní společnosti, už jsme ukolébáni v přesvědčení, že nám nehrozí žádné nebezpečí. To ale přece není pravda. Jsou si toho krajané vůbec vědomi?
Nemám moc ráda to tvrzení o nejlépe zorganizované menšině, protože se obávám, že nás tak trochu uspává. Je pravda, že česká menšina vystupuje jako jednotná komunita, že se naše spolky mohou spolehnout na pomoc své zastřešující organizace, tedy Svazu, a že máme dlouholetou tradicí vybudovaný vzdělávací a informační systém. Kromě ve školách se snažíme vzdělávat se v dovednostech jako je tanec, hudba, divadlo… To ale neznamená, že nemáme stále co zdokonalovat, a hlavně hledat nové cesty. Tyhle, po kterých jdeme, jsou už trochu vyšlapané. Já si ale nemyslím, že nám vysloveně hrozí nějaké nebezpečí. Jsou to přeháňky, jaké se i dříve občas objevovaly. Češi mnohokrát v minulosti dokázali, že jsou loajálními občany tohoto státu, a že jsou odhodláni ho budovat i bránit. Snad by v zájmu loajality a lásky k Chorvatsku byli ochotni svých práv se i zříci. Tento fakt mně, upřímně řečeno, vadí, protože tím dáváme najevo, že si ani sami sebe dost nevážíme. Možná, že je největší nebezpečí právě v tom nezájmu využívat práva, která nám stát poskytuje. Je opravdu zbytečné usilovat o dvojjazyčné nápisy a zároveň ve školách odmítat české učebnice, na které nám stát ochotně dává. Primární otázka je, co vlastně chceme. Poprvé letos bylo k přihláškám na financování ze státního rozpočtu třeba doložit, že základ krajanských spolků skutečně tvoří Češi, kteří se tak deklarují. Také to si musíme uvědomit – i vlastní postoj ke svým kořenům, jazyku a kultuře, má vliv na to, jak nás vnímají jiní.
Jak byste zhodnotila krajanský rok 2013? Jak se krajanská komunita vypořádávala s rozbouřenými vodami ekonomické krize?
Češi jsou velmi skromný a šetrný národ. Alespoň ti, co žijí v Chorvatsku. I s malým množstvím peněz dokážeme udělat divy. Letos jsme oproti loňsku od Rady pro národnostní menšiny dostali o téměř 127 tisíc kun menší dotaci, což bylo o 50 tisíc méně, než bylo původně plánováno. Přesto byl celý plán splněn. Některé akce byly doslova masové – v Prekopakře na Zpěvánkách se sešlo přes 350 zpěváků, v Daruvaru na Voničce vystoupilo asi 500 účastníků. Podařilo se realizovat několik vzdělávacích programů – divadelní kurs, letní folklorní tábor, zimní školu tvořivé dramatiky... Jako novinka přibyl letní prázdninový tábor, který se osvědčil jako dobrá jazyková škola. Zdá se mi, že nedostatek peněz nejvíc postihl ty Besedy, které vlastní velké kulturní domy, kde musí sami financovat veškeré režie a údržbu. To je, řekla bych, jeden z úkolů Svazu a Besed do budoucna. Ostatně i investiční pomoc České republiky na úpravu Českých domů byla vedena myšlenkou, že Domy budou přinášet výdělek, potřebný pro kulturní činnost. Zatím se tak neděje.
Protože peněz ze státní pokladny rok co rok ubývá, v posledních letech je kouzelným pojmem „Jiný zdroj financování,“ a mezi jiné zdroje patří především fondy Evropské unie, ale stejně tak tuzemské fondy, ministerstva, rozpočty místních a regionálních samospráv. Je česká menšina připravena na získávání těchto prostředků?
Ještě ne tak docela. Měli jsme tu sice několik seminářů, poradit přijel i starosta Krásné Lípy, českého města, které bylo v tomto směru velmi úspěšné. My sami jsme toho zatím moc neudělali. Založili jsme hospodářskou radu, která by se měla o tyto věci starat. Pro začátek si vzala za úkol zmapovat majetek, kterým česká menšina disponuje – to jsou České domy – aby pomohla hledat možnosti jejich využití a sebefinancování. Je ale třeba zdůraznit, že Svaz nečeká pouze na peníze, které menšina dostává od Rady pro národnostní menšiny RCH. To by bylo příliš jednoduché. Hledají se různé jiné možnosti, často za pomoci poslance za českou a slovenskou menšinu a nově i české místožupanky. Tajemnice Jarmila Kulhavá přihlašuje projekty na všechny možné instituce. Od Ministerstva vědy, osvěty a sportu se v příštím roce počítá s prostředky na semináře učitelů, zájezd žáků sedmých tříd do ČR a další vzdělávací programy, od Ministerstva kultury na dožínky, etnoden, na úpravu a vybavení Českých domů v Bjelovaru, Střežanech a Lipovci (v domluvě s místní samosprávou také na domy v Mezurači, Bjeliševci a Šibovci), stejně tak byly projekty na některé akce zaslány županstvím Bjelovarsko-bilogorskému a Požežsko-slavonskému, městu Daruvar, některým bankám a českým menšinovým radám. Prostřednictvím Svazu dostává menšina peníze na kulturní činnost a investice také z České republiky, ale ani ty nespadnou do klína samy, jsou také výsledkem projektů, které musí být přesně podložené. Takže ano, Svaz se snaží pro menšinu získávat peníze i na jiných stranách. Ovšem, na evropské fondy jsme zatím ještě nedosáhli...
V čele zastřešující menšinové instituce stojíte teprve šest měsíců. Stačilo to na zmapování situace? Máte přehled o postavení krajanských spolků? Už víte, kterým směrem by Svaz Čechů měl pokračovat?
V krajanském životě jsem snad odjakživa. Už v dětství jsem ho znala z první ruky, protože tatínek byl českým krajanským učitelem a novinářem. Jako redaktorka Jednoty jsem měla příležitost poznat situaci v Besedách a troufám si tvrdit, že ji znám dobře. Jsem přesvědčena, že způsob organizace Svazu a krajanských spolků a institucí se osvědčil, že právě proto se česká menšina těší jistému respektu. Jednou z největších hodnot, kterou Svaz za léta své existence vybudoval, je jednotnost. A tu je třeba opatrovat. Svaz je velice rozmanitý svazek spolků a institucí, z nichž každá je svým způsobem vzácná, specifická, osobitá. V té rozmanitosti je naše síla a bohatství. Svaz je tu proto, aby Besedám usnadnil činnost mimo jiné i zajišťováním financí, a aby ji organizováním přehlídek a školení usměrnil tak, aby zůstala česká. Nyní se musí přizpůsobit novým podmínkám a novým technologiím, zaktivovat webovou stránku, začít využívat sociální sítě. Česká menšina se postupně rozptyluje, vzdálenosti mezi Besedami jsou větší, a právě nové technologie by mohly přispět k lepším vzájemným kontaktům, ale i k otevřenosti vůči chorvatské i české veřejnosti. V tom jsou některé Besedy pokročilejší než samotný Svaz. Česká menšina žije svým specifickým, více méně tradičním životem. Mezi mladými příslušníky menšiny ale často schází ochota ke svým českým kořenům se hlásit, mluvit a učit se česky. Kdyby se nám podařilo navázat s mateřskou zemí kontakty i na osobní úrovni, nejen institucionální, a navíc zajistit příjem české televize, možná by se to změnilo.
Jsem přesvědčený, že pečlivě sledujete události na chorvatské menšinové scéně. Mohla byste porovnat situaci v české menšině a v jiných menšinách? V čem se můžeme poučit od ostatních menšinových komunit a naopak?
Česká menšina je poměrně malá, ačkoliv velice živá komunita. Její nevýhodou oproti například Italům a Maďarům je, že ji od mateřského státu dělí víc než jedny hranice. Italové a Maďaři mají ještě jednu výhodu – jejich mateřské země uzavřely s Chorvatskem kulturní dohodu, která jim zaručuje lepší postavení a dodatečná práva. Máme ale štěstí, že naše komunita funguje jednotně, že zde nejsou cítit politické protiklady, jako je to u některých jiných. Například Maďaři mají dvě zastřešující organizace, které vznikly na základě politické orientace. Podobně je tomu s romskými spolky. Jsem přesvědčena, že společně můžeme udělat mnohem víc pro zachování naší identity, jazyka a kultury a že právě kvůli té jednotnosti se můžeme těšit z toho, že si nás jak doma tak v cizině váží.
Začátek roku je období konání valných hromad v krajanských spolcích, shrnování a plánování spolkové činnosti. Některých se určitě i sama zúčastníte. Co vzkážete krajanům na začátku nového roku?
Všem krajanům a jejich rodinám přeju v novém roce hodně štěstí a spokojenosti, i hodně úspěchů v jejich krajanském snažení. Letošní rok je rokem dožínkovým, to znamená, že všechny naše snahy budou směřovat k tomu, aby i dožínky v Kaptole byly stejně krásné a pro nás posilující jako každé doposud. Všem nám také přeju, aby se nás hospodářská krize dotkla co nejméně. Peníze jsou důležité, ale nesmíme dovolit, aby byly rozhodující. Ostatně, i když není nám jinak lehko, může nám společná práce v Besedách přinést relaxaci, uspokojení a radost. Tak ať z ní máme co nejvíc radosti a co nejmíň starostí.
Otázky kladl M. Pejić/Foto L. Dujmenovićová, Jednota

Read 528 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2019

V Jednotě číslo 48., která vychází 7. prosince 2019, čtěte:
- V Bjelovaru se po třinácté konal Večer národnostních menšin
- Zasedaly rady Svazu Čechů
- Lipovlanská Beseda oslavila patnácté výročí znovuzaložení
- V Záhřebu a v Jelisavci se konaly semináři o vyúčtování
- Řada besed pořádala kulturní programy
- Divadelní skupina Sebranka chystá premiéru k 40. výročí
 - O společném životu menšiny a většiny na semináři FUEN v Rakousku
 - České školy v programu Erasmus+
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti