V programu se nejdřív nejmenší tanečníci, hrubečnopolští Broučci, představili s tanečkem na melodii Já jsem muzikant. Za doprovodu kapely je vystřídali nejstarší tanečníci a po nich skupina mladých, nazvaná Čtyřlístek. Při lipovlanské kapele tančila hostující taneční skupina a na závěr vystoupili zpěváci, nejdřív domácí, z celého srdce a z plna hrdla, po nich lipovlanský Vějíř, který si zasloužil velký potlesk hostitelů. Večírek byl věnovaný draní peří. Místní ženy i hostující z Lipovlan se sesedly kolem stolu, na kterém byla hromádka peří, a oddělovaly od brku pápěří a chmýří, kterým se kdysi plnily peřiny a polštáře. Za starých časů se husí peří drávalo po celý týden, ba i déle, podle toho, kolik měla hospodyně hus a kolik draček. Jak jsme se dozvěděli od předsedkyně Vesny Havelkové a dalších žen, tyto společné chvíle se využívaly k probírání nejrůznějších témat, novinek a událostí, vdavek a ženiteb, sousedy nevyjímaje.
Muži u draní také mohli být, ale nedrali – mastili karty, což si mohli vyzkoušet také hosté, lipovlanský předseda Besedy Mirko Knížek a menšinový poslanec Vladimír Bílek. Děti se během draní bavily podle svého: vyzkoušely si oblíbenou zábavu někdejších dětí, stavění věže z kukuřičných šišek. A protože sebemenší vánek či průvan může pápěrky a chmýří rozvířit, muselo se všechno konat tiše a opatrně... Posledního dne byla doderná, nebo jak tomu říkají v Hrubečném Poli – dodérky. Podávala se svařená kořalka, k pohoštění byla i břečka – kompot z křížal a sušených švestek. Účastníci draní peří ji také ochutnali a mohou dosvědčit, že byla velmi dobrá. Hrubečnopolské draní peří doznělo ve výborné náladě. Už před koncem zazněla hudba a hostitelé i hosté si zazpívali. I když venku bylo toho večera velmi mrazivé počasí, v besedních místnostech bylo všem hostům i domácím při české písni, chutné večeři a dobré společnosti teplo u srdce. Způsobil to jistě i fakt, že si připomněli jeden z již téměř zaniklých obyčejů krajanského venkova.
Ž. Podsedník/žp