Véna Chalupecký z Holubňáku šíří na besedních akcích zpěvem a hudbou dobrou náladu

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Thursday, 20 March 2014

KDYŽ JE TICHO, JAKO BYCH BYL ŠÍLENĚ NEMOCNÝ
„Kdo jednou zavítal do Holubňáku, rád se do něj vrací,“ říká muzikant, zpěvák a šprýmař Václav-Véna Chalupecký, bez kterého se krajanské dění v této malé osadě poblíž Daruvaru neobejde. Tento vždy dobře naladěný Holubňačan rozdává dobrou náladu a svým zpěvem a hudbou je, dá se říci, lékařem na všechny bolesti. Proto ho na všech akcích rádi vidí, a to nejen na besedních, které jsou velmi oblíbené: „...snad proto, že je u nás vždycky veselo. Nebo proto, že si tu lidé rádi od srdce zazpívají a zatancují,“ odpověděl nám Véna. Vydali jsme se za ním jako za známým muzikantem, který na harmonice doprovází dva pěvecké sbory – v Holubňáku a v Dolních Střežanech. Byl u jejich zakládání, oba určitou dobu vedl. Nečekaně jsme o něm zjistili ještě další zajímavosti. Jako muzikanta ho zná kdekdo, málokdo však ví, že kus svého dětství prožil v zemi klokanů, v Austrálii.

 

„Mým rodičům, Zdence a Josefovi, se v sedmdesátých letech podařilo dostat práci v Austrálii. Jeli jsme tam celá rodina, tedy já a mí starší sourozenci – Vlasta a Jaroslav.“ Chalupeckých získali zdarma na půl roku ubytování a stravování. V Chorvatsku byl totiž v té době těžký život, stejně jako nyní. Do země klokanů mířily tenkrát desítky rodin z Brestova, Šibovce, Končenic, Odkop... „Všechno tam pro nás bylo nové – oceán, zvířata, počasí, příroda. Zaujaly nás stromy s tlustými kmeny a velké množství divokých zajíců. Na teplo a dusno jsme si rychle zvykli.“ Během dvou let, rodina procestovala Austrálii křížem krážem. „Rodičům i nám se tam moc líbilo. Otec pracoval ve výrobně a lakýrně aut Bosch a matka a mí sourozenci ve firmě na výrobu elektrických ohřívačů Vulkan.“ Vše běželo podle plánu. Brzy si zvykli i na týdenní výplaty, na jiný život, na lidi, stravu... Ale jak už to bývá, po dvou letech přišly komplikace: „Manželovi rodiče onemocněli a my jsme se museli vrátit,“ zavzpomínala Vénova matka Zdenka. „Mysleli jsme si, že to bude jen nakrátko, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Brzo po našem návratu manželova matka zemřela, dcera Vlasta se provdala a my už jsme se do Austrálie nevrátili.“ Zůstal tam jen nejstarší, tehdy osmnáctiletý, syn Jarouš, který si tam později založil rodinu. Oženil se se spolužačkou, Lídou Dostálovou ze Šibovce. Pracuje jako tesař. S rodinou je v kontaktu. Před domovinskou válkou ho rodiče na rok navštívili, on v Chorvatsku nebyl od roku 1970. Véna chodil v Austrálii dva roky do školy. Neměl to jednoduché: „Vyučovalo se v angličtině, nikdo nám nic nepřekládal. Do školy se chodilo v jednobarevných úborech, každá škola v jiných. Měli jsme úplně jiné předměty, byla tam devítiletá škola. Stýskalo se mi po kamarádech, polích, lesech, Holubňáku, kam jsem před pobytem v Austrálii chodil tři a půl roku do školy. Cítil jsem se jako cizinec.“ Paní Zdenka si vzpomněla na jednu příhodu: „Když jsem přišla na rodičovskou schůzi, řekl mi učitel: Víte paní, Véna je chytřejší než já. Umí tři jazyky český, chorvatský a anglický, a já jen jeden, angličtinu.“ Po návratu z Austrálie pokračoval v české škole v Daruvaru. „Bylo to moc těžké. Připadal jsem si, jako bych spadl z nebe. Museli mi pomáhat...“
Vraťme se ale k hudbě. „Začal jsem úplně náhodou. Jako patnáctiletý student stavebního učiliště v Lublani, kde jsem se učil za tesaře, jsem si od svého kamaráda vypůjčil harmoniku a z dlouhé chvíle se na ní naučil hrát.“ Rodiče ho v tom podporovali, a i když to v té době nebylo zrovna lehké ani levné, harmoniku mu v sedmdesátých letech nakonec koupili. Véna se později sám naučil i na syntezátor. „Nechodil jsem do žádné hudební školy, kde bych se naučil noty. Hraju a zpívám podle sluchu,“ směje se a vypráví: „Když jsem jednou potkal svou učitelku Mirjanu Varatovou, ptala se mě, jak je to možný, že jsem se stal tak známým zpěvákem a hudebníkem. Kde se to prý ve mně vzalo?“ Vždyť z hudební výchovy jsi měl sotva dvojku, divila se. Možná je to tím, že se hudební geny v jeho rodině přenášejí z generace na generaci. Jeho otec Josef hrál na heligonku (knoflíčková harmonika), na harmoniku hrají jeho bratr Jaroslav, a strýc Daniel Josip z Vrliky. Vnuci jeho sestry Vlasty, Antonio a Dominik Mildovi z Daruvaru jsou důkazem toho, že hudba má v rodině hluboké kořeny.
Véna v životě vystřídal mnoho zaměstnání. Byl tesařem v daruvarské Novogradnji, choval dojnice na domácím hospodářství, byl skladníkem a řidičem v pletařském podniku Vesna v Daruvaru, kde s přestávkami pracuje třiadvacet let, a kde pracují také manželka Blanka a dcera Sandra. Hudba a zpěv jsou jeho stálým společníkem. „Sám jsem se naučil hrát také na syntetizátor. Moje první skupina byla Kasino. Hráli v ní muzikanti z Hercegovce, Palešniku a Dar. Brestova, pak jsem asi patnáct let hrál a zpíval s Veseljakem a Vládou Šustou. Ten byl mým dobrým kamarádem, stejně jako Vlado Václavek-Janca ze Šibovce, oba už bohužel nežijí.“ Mezi muzikanty má Véna řadu dalších kamarádů. Společně s nimi tráví volný čas, jak jinak, než s hudbou a zpěvem. Tvrdí, „když jsem sám, musím si pustit alespoň rádio, protože když je ticho, jsem stonavej.“ A když mu zbude trochu času, věnuje ho svým čtyřem vnoučatům, plantáži vlašských ořechů a chovu prasátek.
A. Raisová/ar, archiv

Read 861 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 21 2019

V Jednotě číslo 21, která vychází 25. května 2019, čtěte:
- Pokřtěna kniha Češi ve světě 4 – Příběhy z Chorvatska
- Setkání a jednání krajanské delegace v České republice
- Zahájeny Dny české kultury v Bjelovaru a Jarní tóny Jana Vlašimského ve Virovitici
- Setkání krajanských literátů a divadelní večírek v Dolních Střežanech
- Přátelské posezení v kaptole a Májová setkání v Hercegovci a Tréglavě
- Představujeme Marušku Brežnjakovou ze Sokolovce
- Kurz českého jazyka Učíme se česky a souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti