Zahájili jsme šedesátý pátý ročník Jednoty

  • Posted on:  úterý, 25 březen 2014 00:00
  • Written by 

Monday, 05 April 2010

JEDNOTA JE TÉMĚŘ JAKO ČLEN RODINY


Jak ten čas letí! Zase se rok s rokem sešel a už je tu znovu 16. březen, den, kdy Jednota, týdeník, který – doufám – rádi čtete, začala vycházet. Už je tomu plných šedesát pět let, a já se teď snažím napsat pravděpodobně šedesátý pátý slavnostní úvodník.
Vzpomíná si někdo z vás, kdy se s Jednotou setkal poprvé? Pokouším se vzpomenout si na své setkání s ní a nedaří se mi to. Jako by tu pro mne byla odjakživa, jako kamarád nebo ještě lépe – jako člen rodiny. Vlastně ano, přesně tak. Nemohu se přitom vyhnout vzpomínce na otce, který v redakci pracoval, když jsem končila základní školu. Jít se za ním do redakce podívat, byl svátek. Těch knih a časopisů všude kolem! Psací stroje, které klapaly v jakýchsi nedefinovatelných rytmech, přerušovaných rázným přetažením válce na nový řádek... Sedávali u nich Mirko Grabar, Karel Bláha, tenkrát ještě i Ota Sobotka, v kamrlíku býval Vládo Daněk, v ředitelně Josef Matušek... Samí muži, s výjimkou Máni Selicharové a žen v administraci (dnes je tomu úplně jinak, mužů je tu jako šafránu). Doma mi pak tatínek dovolil posadit se k psacímu stroji a nakonec byl rád, když jsem mu opsala celou povídku pro Dětský koutek. Že napíšu zprávu z gymnázia, byla samozřejmost. A tak mě vlastně do té novinářské a redaktorské práce vtáhl. Pravda, nejsem jediná, kdo se nadýchal redakčního vzduchu, prosyceného vůní ustalovače při rozvíjení filmů a fotografií, a kdo pak u Jednoty už zůstal...
Mnohé se od těch dob změnilo. Rachot psacího stroje vystřídal jemný tikot klávesnice a nepatrný šum ventilátoru. Staré psací stroje – a to byly nějaké mašiny, ty s českou klávesnicí se objednávaly v bosenském Bugojnu – už odešly do šrotu anebo čekají na nějaké budoucí muzeum... Fotografie, které v podobě štočků zabíraly několik skříní, jsou teď bez váhy a zabírají virtuální prostor někde na serveru... Ale něco se nezměnilo. Pocit, že jsme se všemi krajany v Chorvatsku jedna rodina. A z toho potom možná vyplývá i skutečnost, že jsme při psaní o krajanských událostech, o programech a vystoupeních, až příliš nekritičtí. Možná byste si místo slov chvály raději přečetli, kde by se co mohlo vylepšit? Je pro vás důležitější vidět se na fotografiích, anebo moci si něco víc o krajanských událostech a o krajanech přečíst? Toto jsou otázky, nad kterými se zamýšlíme. Pomozte nám svými sugescemi.
Za námi je rok, na který si nemůžeme stěžovat. Do krajanských knihoven přibylo několik nových titulů, Dětský koutek dostal k narozeninám plnou barvu, děti ve školách mají k dispozici už všechny učebnice pro český jazyk a většina učebnic předmětových je do češtiny přeložena. Vbrzku vyjdou i učebnice pro výuku češtiny modelem C. Všechno to říká, že bychom měli být spokojeni. Až na to, že už nyní víme, že v tomto roce bude méně peněz, a že to v příštích letech bude možná ještě problematičtější. Bývaly doby, kdy se krajanský tisk vydával výhradně díky zájmu čtenářů, žil doslova z předplatného, a z toho, co zámožnější čtenáři a mecenáši věnovali navíc na tiskový fond. Dnes jsme financováni téměř výhradně ze státního rozpočtu, a z rozhodnutí státu posíláme Jednotu na mnohé adresy zadarmo. Od začátku roku také na adresy Českých besed. Čas ukáže, zda je to dobré řešení, zda si krajané ve spolcích tohoto daru dokážou vážit. L. Stráníková

Read 797 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 37 2019

V Jednotě číslo 37., která vychází 21. září 2019, čtěte:
- V Prekopakře se konal Den české kultury Knedlíky
- Česká beseda Šibovec také uspořádala Den české kultury
- Divadelní večer v Končenicích
- Krásný český jazyk na kurzu metodiky v Praze
- Odešel Oldřich Bok, bývalý novinář Jednoty
- Další zdařilý zájezd Besedy ze Zdenců do Česka
- Daruvar Cup of Joy pokračuje, konec je v nedohlednu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi