Print this page

Největší český písničkář Karel Kryl se narodil před sedmdesáti lety, zemřel před dvaceti

HVĚZDA, KTERÁ NEHASNE
Začátkem dubna uspořádal Český rozhlas Radiožurnál ve velkém sále pražské Lucerny koncert špičkových jmen české estrády – mimo jiných Tomáše Kluse, Anety Langerové, Markéty Irglové, Michala Hrůzy nebo třeba skupiny Divokej Bill. Oni však nezpívali skladby ze svého repertoáru, a vůbec v tomto projektu hráli vedlejší roli. Cílem události bylo vzdát hold bohatýru domácí populární hudby, největšímu písničkáři v dějinách české tradice zhudebňování poezie Karlu Krylovi. Záležitost byla nabita symbolikou a odehrávala se na místě, kde měl Kryl v lednu roku 1990, když se po sametové revoluci vrátil z exilu, vystoupení, jež kritika vyhlásila koncertem století.

Do knihy slavných se Karel Kryl zapsal zlatými písmeny a o tento mimořádný status se zasloužil zpíváním vlastních veršů, doprovázených jednoduchými kytarovými akordy. Začal jako čtyřiadvacetiletý mladík, který se přidal k stále populárnějšímu trendu písničkářů, jemuž podle amerického vzoru říkali „folk“. Jeho písničky ale nedoléhaly do uší obecenstva, procházely více méně nepozorovaně. Muselo se snad stát něco osudového, aby se to změnilo, a aby Krylův protestsong získal zaslouženou pozornost. V Čechách se to stalo 21. srpna 1968. Invaze sovětských tanků, kterou ve Varšavském paktu pojmenovali eufemismem „normalizace,“ byla tím přelomem, který Kryla katapultoval do orbity všeobecné oblíbenosti. Lidu se najednou otevřely oči a uvědomil si, že je báseň Bratříčku, zavírej vrátka vlastně geniální věštecká diagnóza aktuálního společenského stavu. Stala se přes noc protiválečnou hymnou, a publikum se nemohlo dočkat dalších Krylových písní, které se řadou stávaly znělkami hnutí odporu okupaci.   
Autor si ale nemohl dlouho libovat v plodech svého úspěchu. Režim se samozřejmě nedíval blahosklonně na jeho buřičské balady a vadila mu i Krylova enormní popularita. Začal mu zakazovat nahrávat písně a veřejně vystupovat, a už po prvním výročí okupace a velkých demonstracích začal Kryl uvažovat o emigraci. Zpíval na jednom německém folkovém festivalu, z kterého se nevrátil. Požádal o azyl a prakticky do konce života žil v hlavním městě Bavorska, v Mnichově. Tam se dvakrát oženil, vydělával na chleba jako sportovní redaktor v rádiu Svobodná Evropa a vydával desky se svými songy a knihy s básněmi, všechno v češtině. Po celou dobu Krylova exilu trvala v Čechách nepřetržitě jeho ilegální kariéra. Nahrávky z koncertů se rozmnožovaly magnetofonem a prodávaly vzdor nebezpečí trestu. Vrátil se triumfálně po sametové revoluci, uspořádal řadu velkých koncertů.     
Po návratu se Karel Kryl ale brzy zklamal. Velmi ho rmoutilo, když viděl, že lidé, kteří zavinili jeho exil, nejenže nebyli spravedlivě potrestáni, ale naopak, ještě postoupili. To nejspíš i urychlilo jeho příliš raný odchod. Zemřel před dvaceti lety, 3. března 1994.
Kromě zmíněného koncertu, sedmdesáté výročí narození Karla Kryla (narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži na Moravě) připomíná i velkou výstavou Od Bratříčka k Monologům a řadou jiných akcí, které ukazují, že celá dvě desetiletí od odchodu velkého básníka a písničkáře neubrala nic z jeho slávy, ba naopak, je stále oblíbenější. Je patrné, že se to nezmění, že jeho hvězda nikdy nepohasne.  
M. Pejić

kryl1CTIHODNÝ OPUS  
Karel Kryl je autorem 170 písní, 10 básnických sbírek a řady výtvarných prací. Básně uveřejnil v dokonce pětadvaceti publikacích, knihách a zpěvnících, písně vyšly na asi čtyřiceti deskách, kazetách a CD, z čehož po jeho úmrtí vyšla řada kompilací a živých nahrávek. V roce 1988 dostal Cenu Jana Zahradníčka, v roce 1991 Zlatou Portu, výroční cenu Mladé fronty a medaili Vítězslava Nezvala. Dostal i řadu ocenění posmrtě – v říjnu 1994 stříbrnou medaili rektora Karlovy univerzity, v březnu 1995 byl při udílení cen Gramy oficiálně uveden do Síně slávy, v říjnu 1995 získal od prezidenta republiky Medaili za zásluhy II. stupně a od Nadace Charty 77 dostal Cenu Františka Kriegla. V Novém Jičíně má pamětní desku, v Kroměříži bustu. Pět českých měst má ulice s jeho jménem – Varnsdorf, Příbram, Nový Jičín, Zeleneč a Praha.

Read 1260 times