S krajankou Davorkou Mihokovićovou z Garešnice

DIVÁKY CHCEME POBAVIT, ALE PŘIVÉST I K ZAMYŠLENÍ
Česká beseda Garešnica byla založena koncem října v roce 2008. Následující rok začala pracovat divadelní skupina. Téhož roku vystoupila na přehlídce krajanského divadla a pak každý rok. Hned se do ní zapojila také Davorka Mihokovićová, nejdřív jako nápovědka, později jako herečka a režisérka.

„Členkou České besedy Garešnica a divadelní skupiny jsem od samého začátku. Zúčastnila jsem se už přípravy prvního divadla v roce 2009, napovídala jsem. První divadlo připravil Zdravko Doležal jako režisér a herec, hrály Aloisie Bajsová, Věra Muhvićová a její dcera. Doležal mne poprosil, protože prý dobře mluvím česky, abych se zapojila, a už jsem ve skupině zůstala.“
Davorka se narodila v Sisku, její matka Vlasta Růžičková pochází z Hercegovce. „Dědeček a babička Antonín Růžička a Emilka, rozená Krajzlová, se přistěhovali do Mlinské a odtud do Hercegovce. Děda byl jako hudebník ve vojenských hudbách, kde hrál na klarinet, vyslán do Chorvatska. Seznámil se s babičkou a zůstal tu. Sloužil u vojenské hudby i ve Splitu, kde hrál s Ivo Tijardovićem v operetě Malá Floramye. Když se babička už nechtěla stěhovat – kvůli dědově službě se stěhovali často – usadili se v Hercegovci, a děda pak soukromě učil hercegovecké děti  hrát.“
 Davorka v životě divadlo nehrála, ani jako žačka, dokud se nezačlenila do garešnické Besedy. Teď má v jejím životě významnou úlohu. Roli nápovědky brzy vyměnila za roli herečky. „V druhém našem divadle, které napsala a režírovala Aloisie Bajsová, jsem na její výzvu i hrála. Zalíbilo se mi to, ale nejvíc na mne zapůsobilo, když mne pochválila Věra Vystydová, i když jsem měla malou roli, roličku. Povzbuzovala mne k tomu, abych se, když se Lojzička roznemohla, ujala také režírování.“ Davorka zatím hrála v pěti hrách (Pepík a Káča – Aloise Bajsová, Cesta k srdci – Ferdinand Oliva, Malá kavárna na Griči – Marijana Nolová, Jukebox, Melito – Filip Nola), čtyři z nich zároveň režírovala. Stala se také vedoucí divadelní skupiny.
 „Jsem spokojená, jsou mezi námi dobří herci. Standardním problémem je prostor. Zkoušky máme v místnosti důchodců a město nám dává jeviště k použití zdarma. Další potíž je v tom, že nás je málo a neovládáme dobře jazyk. Není také jednoduché sladit termíny zkoušek s těmi, kteří jsou zaměstnaní. Naše Beseda nemá velký počet členů, přestože je Čechů v Garešnici dost. Bohužel se vymlouvají, že nemají na činnost v Besedě čas.
Já jsem od roku 2006 v důchodu, takže jsem do divadla a do Besedy přišla jako důchodkyně. Nejdříve jsem začala zpívat, ale brzy jsem zjistila, že to není to, co bych chtěla dělat, divadlo bylo a je zajímavější.“
 Davorka je matkou tří dětí, v divadle pomáhá syn Domagoj, mladší syn Tomislav o spolkovou práci nemá zájem. Dcera Nataša, nejstarší ze sourozenců, se provdala a žije v Okučanech. Domagoj se uplatnil jako zvukař a dělá různé záznamy, které skupina potřebuje v divadle. Ve hře Malá kavárna na Griči si zahrál námořníka.
 Pokud jde o to, mít na Besedu čas, Davorka si myslí, že je třeba především chtít a mít zájem. „V Besedě jsou lidé, kteří jsou zaměstnaní, a přesto stačí i na Besedu a na divadlo. Když jsem odešla do důchodu, zvali mne důchodci, abych se k nim přidala. Uvažovala jsem o tom, v tu dobu ale došlo k založení Besedy, a tak jsem se rozhodla pro činnost v ní. Mám ráda český jazyk, a to byla příležitost, abych si ho zdokonalila, abych nezapomněla to, co mě naučila babička.“
Krajanka Davorka chodila do české školy jen krátce, pouze do první třídy, dokud žila u babičky v Hercegovci. „Babička ani na chvíli nezaváhala, do které školy by mě měla zapsat,“ zavzpomínala Davorka na školní léta.
„Žili jsme v Sisku. Když mi zahynul tatínek, babička mne odvedla do Hercegovce a zapsala do české školy. Když se maminka znovu provdala a odstěhovala do Záhřebu, vzala mě k sobě. Do české školy jsem už nechodila. Číst umím, ale psát ne. Ze Záhřebu jsme se odstěhovali do Sarajeva, kde jsem se v druhé třídě učila cyrilici. Za rok se rodiče znovu přestěhovali do Záhřebu, kde jsem vychodila chorvatskou základní školu, gymnázium a fakultu zahraničního obchodu.“ Davorka potom pracovala v Samosprávné zájmové pospolitosti důchodového a zdravotního pojištění řemeslníků. Když se provdala, přestěhovala se s manželem do jeho rodného Hercegovce, kde si vystavěli dům. Po rozvodu se usadila v Garešnici.
Důchodcovské dny krajanka Mihokovićová nejdříve trávila, kromě v každodenních pracích v domácnosti, háčkováním. Potom se začala zajímat o počítač a háčkování zanechala. Když ji začala sužovat těžká nemoc, rozhodla se, že se bude někde angažovat, aby neseděla doma a nepřemýšlela o tom, co ji postihlo. Uplatnění našla v besedním ochotnickém divadle.
„Snažíme se být každý rok lepší. Naším cílem je, abychom nebyli horší než na předcházející přehlídce. Na začátku pro nás divadlo bylo především příjemné besedování. Když jsem na přehlídce viděla jiná divadla, řekla jsem si, že musíme udělat víc, abychom zvládli nejen jazyk, ale abychom měli i kvalitní text, aby diváci uvažovali o tom, co na jevišti vidí, aby se nejen pobavili, ale také něčemu naučili. A především, abychom víc pečovali o český jazyk mezi krajany v Garešnici. Není snadné najít dobré české divadelní texty, které bychom mohli obsadit, pro které můžeme pořídit scénu, rekvizity, kostýmy... Je těžké režírovat i hrát zároveň, ale protože nás je hrstka, jinak bychom divadlo nemohli dělat. Letos jsem měla štěstí, že mi Mgr. Luděk Korbel nabídl CD s divadelními texty. Vybrala jsem si hru, pro kterou jsme měli obsazení. Většina divadelníků je spokojená, máme několik velice dobrých herců, kterým není zatěžko chodit na zkoušky a učit se role. Mám z nich radost a doufám, že vytrvají,“ uzavřela naše besedování Davorka Mihokovićová.
M. Selicharová

Read 821 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 21 2019

V Jednotě číslo 21, která vychází 25. května 2019, čtěte:
- Pokřtěna kniha Češi ve světě 4 – Příběhy z Chorvatska
- Setkání a jednání krajanské delegace v České republice
- Zahájeny Dny české kultury v Bjelovaru a Jarní tóny Jana Vlašimského ve Virovitici
- Setkání krajanských literátů a divadelní večírek v Dolních Střežanech
- Přátelské posezení v kaptole a Májová setkání v Hercegovci a Tréglavě
- Představujeme Marušku Brežnjakovou ze Sokolovce
- Kurz českého jazyka Učíme se česky a souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi