Tři generace záhřebské rodiny Doležalovy

  • Posted on:  čtvrtek, 22 květen 2014 00:00

Letošní jubileum založení České besedy Záhřeb všechny její členy povznáší. V knize života úspěšného strojního inženýra a námořní architektury Jaroslava Doležala je mnoho kapitol o činnosti v Besedě, Záhřebu a řadě zemí. V letech 1956-57 předsedal jeho otec Josef nejstaršímu krajanskému spolku v Chorvatsku, a i jeho žákovská, mládežnická a studentská léta jsou pevně skloubena s Besedou. Protože často pobývá v zahraničí, a právě se chystal do Skotska, ocenili jsme jeho ochotu, aby si s námi zavzpomínal.

„Otec Josef se narodil v roce 1903 v Dežanovci. Po základní škole se vyučil krejčovskému řemeslu u mistra Klečky v Daruvaru a pak se odebral do světa. V Dežanovci zůstali rodiče Antonín a Filomena, roz. Zemanová, a dva bratři – Rudolf a Tonči (Antonín). Po první světové válce sloužil táta jako český státní občan vojnu v Čechách a v Praze pokračoval v krejčovské práci. Protože si jeho mladší bratr Antonín místo vojny v Čechách přál narukovat k námořnictvu, odešel jejich otec na obec a všem změnil občanství,“ řekl Jaroslav. Důsledkem dědova tahu se otec Josef v době recese v roce 1929 stal cizincem, přišel o práci, na konci se vrátil do Jugoslávie, do Záhřebu a našel si zaměstnání. Za tu dobu byl Antonín rekrutován k námořníkům na Černém moři, což odmítl, a odešel k partyzánům. Tam jako velitel české brigády setrval do konce války. Zahynul začátkem roku 1945, je pohřben v Dežanovci, kde má i pomník.
Kvůli pomáhání partyzánům (léky, jídlo, rozhlasový přijímač, psací stroje), ustašovci Josefa zatkli a osm měsíců strávil ve vězení; vrátil se s úplně zničeným zdravím. Dlouho se léčil, pracoval ve své krejčovské dílně, později v bytě. Patřil k pokrokovým pracovníkům v České besedě, stál u kolébky Československého svazu v SRCH.
Matka Anita Cuccagna se narodila v Terstu, tehdy Rakousku-Uhersku. V osmi letech zůstala bez matky, ve dvanácti bez otce. Vzali si ji k sobě a vychovali strýc železničář a teta, tehdy žijící v Lublani. Byli bezdětní. Když byl strýc přemístěn do Záhřebu, přestěhovala se tam celá rodina a mladá Anita se zaměstnala jako švadlena. Do začátku sedmdesátých let vlastnila zakázkový salón, šila krajanům a známým lidem, např. Miroslavu Krležovi a jeho manželce Bele.
Před druhou světovou válkou pomáhali Jaroslavovi rodiče Židům, ve válce partyzánům, rád k nim chodil Josef Vojáček-Taras. Rodiče byli stále v Besedě, otec měl funkci hospodáře i předsedy, oba celý život podporovali aktivitu České besedy na Dolci 1, blízko jejich bytu v Gajově ulici. Bratr Aleksandar chodil do české školy a byl aktivní v besedním mládežnickém dění.
„Angažovali jsme profesionální instruktory a režiséry, koncipovali program jugoslávské prózy, poezie, hudby a tanců, vše přeložili do češtiny a byli první poválečnou organizovanou skupinou České besedy Záhřeb, jež uskutečnila turné po Československu s vystoupeními na různých jevištích a v televizi. Vstupenkami jsme si uhradili dvoutýdenní pobyt, Beseda tehdy spolupracovala s podobnými spolky v Chorvatsku, všude jsme byli srdečně vítáni.“  
Navzdory handicapu, totiž umístění v druhém patře mezi byty, platila kdysi Beseda na Dolci za kultní a oblíbené místo setkávání i pro mnohé Chorvaty. Jaroslav fotografoval všechny besední programy (filmy vyvolával v besední temné komoře!).
Po vystudování byl jako projektant přijat do tehdy největšího projektového podniku v Chorvatsku a snad i Jugoslávii, „Mašinprojektu“, zřízeného ministerstvem hospodářství a průmyslu. Pro mladého zaměstnance to byla fantastická zkušenost. Samostatně řídil projekty. V jednom období vedl hlavní rozvojové projekty exploatace ropy a plynu pro INU, totiž Naftaplyn. Byl požádán o to, aby pracoval v investiční službě Naftaplynu, kde vedl stavbu tehdy největších projektů. Poté přestoupil do společného chorvatsko-italského podniku, kde byl na pozici zástupce technického ředitele podniku Inagip. Zabýval se dobýváním plynu z oblastí pod mořem. Do provozu bylo v té době dáno třináct platforem na moři a výrobní platformy spojené s plynovou sítí Chorvatska. Teď, když je v důchodu, zabývá se Jaroslav projektováním zařízení na získávání energie z obnovitelných zdrojů a jejich užitím, zatím v Chorvatsku vzácným.
Rodinu si založil s lékařkou Jasenkou Babićovou, anestezioložkou, manželka mu bohužel před patnácti lety zemřela. Dcera Anamarija je úspěšná v informatice, hlavně v cizině, ukončila studium chemie a nutricionistiky.
Když studoval, kapesné si Jaroslav vydělával turistickým průvodcovstvím. Je to jeho láska na celý život. Naučil se několik jazyků, navštívil pěknou část světa, Českou republiku zná nazpaměť, cestuje rád, získal jiné, světové rozhledy. V životě si vždy přál stále něco objevovat, nadšení v něm vyvolávaly nové nápady a řešení. Kolegové a spolupracovníci ho znali jako člověka, kterému nestačí šablona, a který se snaží prvotní ideu pojmout jinak, vlastním způsobem, a to většinou úspěšně. Má rád hudbu, dějiny, archeologii, výtvarné umění, je členem sdružení historiků umění RCH.
Kdysi se záhřebskou Nadací Rafaela Pávíčka spolupracoval otec Josef, dnes je Jaroslav členem jejího správního výboru. „Řadu let se snažíme o návrat odňatého majetku, který zanechal Rafael Pávíček, ale bez úspěchu. Podmínky působení Nadace jsou stále těžší, avšak respektujeme jeho poslední přání, abychom s málem prostředků, které dnes máme k dispozici, pomohli těm nejpotřebnějším.“
Ve srovnání s jinými menšími městy je život a uspořádání české menšiny v Záhřebu mnohem nesnadnější a komplikovanější, zauvažoval. Z toho důvodu často závidí krajanům z menšího prostředí, kde se lidé rádi a často scházejí a mají plnější a bohatší společenský život. „Proto jsme vždy měli radost, když jsme se v naší české společnosti na Dolci přátelili, nepřihlížeje k původu,“ řekl. On sám dnes ještě stále kamarádí s přáteli z mládí, s nimiž si připomíná své „mladé, bláznivé dny.“     
Z. Táborská

 

Read 901 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 05 2023

V Jednotě číslo 5, která vychází 4. února 2023, čtěte:
- Akce k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu v Záhřebu a Daruvaru
- Řádná valná hromada ve Virovitici
- Volební valná hromada ve Velkých Zdencích
- Přednášky a dílny tvůrčího psaní v Daruvaru a Záhřebu
- O výstavě o Ivo Robićovi Mister Morgen navždy
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi