S účastníky letního kursu v Dobrušce

Od července probíhal v Dobrušce čtyřtýdenní krajanský kurs pro Čechy ze všech koutů světa, kteří si sem přijeli zlepšit češtinu a zjistit, jak se ve vlasti jejich předků dnes žije. S účastníky kursu Sárou Zguirovou z Tuniska, Natašou Uroševićovou ze Srbska a Josipem Beštou z Kaptola v Chorvatsku si povídala Martina Bílá z redakce Krajane.net.

Program kursu, který se už tradičně pořádá v Dobrušce, je různorodý, stejně jako jeho účastníci. Přes odlišné země, ve kterých žijí, mají společné české kořeny a také to, že se zajímají a aktivně se i zapojují do života v různých krajanských spolcích.
„Jmenuji se Sára Zguirová, jsem z Tunisu. Moje máma je Češka a táta Tunisan. Jsou bohužel rozvedení, ale máma zůstala se mnou v Tunisu, líbilo se jí tam. Dostáváme z ambasády informace o České republice, ale hlavně pořádáme setkání s ostatními krajany, abychom udrželi kontakt s ostatními Čechy, kteří bydlí v Tunisu. Dobruška je pro mě záležitost velmi důležitá proto, abych se zdokonalila v češtině. Já pracuji v Tunisu jako herečka, naše první řeč je arabština, druhá francouzština a třetí angličtina, ale nerada bych zapomněla na češtinu.“
Zatímco matka Sáry se odstěhovala do Tuniska vlastně nedávno, rodiny dalších dvou krajanů jsou jiný případ.
„Jmenuji se Nataša Urošević, mám 21 let, jsem ze Srbska. Moje maminka je Češka a tatínek Srb. Oni jsou také rozvedení, tak já bydlím s babičkou a dědečkem v Srbsku. Moc se těším, že jsem tady, protože když jsem byla malinká, tak se mi čeština moc nelíbila, nevím proč. Když jsem přišla sem, vidím, že to je moc pěkný jazyk, tak se ji chci naučit ještě lépe. Jsem šťastná, že jsem napůl Češka.“
Nedělalo jim to v Srbsku nikdy potíže? „Ne, protože jsem z místa, kde bydlí moc Češi. Srbsky se to řekne Bela Crkva, česky Bílý Kostel.“ V Dobrušce už před Natašou byli tři členové její rodiny.
Dalším účastníkem kursu je Josip Bešta z Chorvatska. „V Chorvatsku máme Českou besedu Záhřeb, i v Kaptolu, odkud pocházím, máme Českou besedu. Je tady vždycky veselo, hodně hrajeme, tančíme, zpíváme, máme tam i české pivo.“
Rodina Josipa Bešty odešla z českých zemí v 19. století. „Moji předci přišli v roce 1860 do Slavonie, do města Požegy. Přišli tam z okresu Klatovy, z města Otín. Moje rodina koupila nějaké pole a les. Potom po první světové válce odešli do Kaptolu, to není daleko, to je dvanáct kilometrů.“
I Josipova rodina tedy žije mimo české země už velmi dlouho, přesto si stále snaží udržet jazyk, zvyky i kontakt se starou vlastí. V tom krajanům pomáhají i české filmy, které mohou ostatně vidět i v rámci kursu. Spoustu z nich už znají a rozumět jim prý není vždy úplně jednoduché. Mají rádi Menzlovy snímky natočené na motivy Hrabalových knih, ale hodně také komedie, které jsou prý srozumitelnější. Zasmějí se prý i u Troškovy trilogie „Slunce, seno...“, mnohdy to podle nich připomíná i situaci u nich doma, Češi jsou prý všude stejní, i kdyby svou dávnou vlast nikdy nespatřili.
Krajanům zvyklým na jiný druh stravy, dělá někdy problém české jídlo. Nicméně některé české recepty se uchovávají v rodinách po dlouhá léta a ani v zahraničí se jich Češi nechtějí vzdát. Nataša Uroševićová vyjmenovává, jaká česká jídla se připravují v její rodině: „Vařili jsme knedlíčky...“ „Sladké okurky!“ dodává Josip. „Deko, to se u nás používá! Je to pro nás sladké, my tam máme všechno kyselé, saláty a všechno. Tady je to všechno sladké.“
Vzhledem k tomu, že Josip Bešta pochází z Chorvatska, které každoročně patří k nejvyhledávanějším cílům českých turistů, přišla řeč i na to, jak se Chorvaté na české turisty dívají. Jestli je pravda, že se jim jako paštikářům posmívají a raději by na plážích Jadranu viděli movitější klientelu.
„To je problém propagandy z televize, že my musíme mít elitní turismus, a to je špatně. Češi jsou důležití, Němci, Rakušané... Jedna průvodkyně tady v Praze mi to vysvětlila. Já pracuji jako průvodce a měl jsem tady jednu skupinu a ti se také té české průvodkyně ptali: ´Proč vy si vždycky přinesete ty vaše okurky, utopence a tak...? A ona řekla a myslím, že je to pravda: ‚My to ušetříme a do konce roku můžeme ještě poslat děti do Krkonoš, na Moravu a tak.‘ Myslí prostě na všechno. A my: jeden den jsme jako císař, druhý den jako pes – nemáme nic. My v Chorvatsku všechno utratíme. Myslím, že oni to udělají líp.“
Na všech zúčastněných bylo vidět, že jim záleží na tom, co mají na sobě. Otázka, co si myslí o oblékání Čechů, které bývá často kritizováno a srovnáváno se zahraničím (že by tam takto nikdo nešel ani s odpadkovým košem), se tedy přímo nabízela. Sára Zguirová ale situaci nevidí nijak tragicky.
„Tady jsem si uvědomila, že si každý muže oblíkat co chce, tady je to svobodné. To totiž jinde není, jinde by se na člověka nějak divně dívali, ale tady je to normální a tím líp. Tady není diskriminace, lidé se na sebe nedívají divně. Je to cool.“
Nic je nezarazilo? Igelitky? Ponožky v sandálech? „Ne, to je roztomilé a originální. To se nedá změnit.“
Všichni tři, Nataša, Sára i Josip, jsou na své české kořeny hrdí a své děti by v budoucnu také chtěli naučit česky. Josip se už pilně připravuje. „Deset knih jsem už koupil. Pohádky, základní gramatiku... Už to počká.“ Pohádky asi budou nejlepší... „Hlavně teď pro mě. A mám taky pohádkové filmy, Krakonoše nebo tak.“
A tak možná jednou na krajanském kursu přivítají další účastníky, kteří budou říkat, že v Dobrušce už byli jejich rodiče. A potomci Josipa Bešty se budou znepokojeně ohlížet k vrcholkům Krkonoš na obzoru v obavách, že každý jejich krok sleduje Krakonoš.              

Martina Bílá, Krajane.net

 

Read 464 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi