V kuchyni hotelu Termal

V Daruvaru, právem označovaném za české městečko, snad nenajdete firmu, kde by nepracovali Češi. A není to jen tím, že tu žije česká menšina. Určitě za to může také pracovitost a houževnatost, tedy vlastnosti, podle kterých je český národ ve světě známý. Snad tedy právě proto se to v hotelu Termal Čechy jen hemží. Vydali jsme se do jeho přízemí – do kuchyně, provoněné všelijakými vůněmi, kde nás vítali mistři kulinářského umění v bílých uniformách.

Právě se připravoval oběd a my jsme sledovali ten hukot v jedné z nejdůležitějších místností, která v hotelu prostě nesmí chybět. Vaří se v ní už plné 34 roky, od doby, kdy byl v roce 1980 hotel otevřen. „Před devíti lety byla kuchyň renovovaná a vybavená novými přístroji a příslušenstvím,“ dozvídáme se od vedoucí Marie Jeřábkové, která je, dá se říci, hybnou pákou kuchyně. „Na papíře je nás hodně – třiadvacet, ale ve skutečnosti jen dvanáct. Z toho je sedm Čechů – já, moje zástupkyně Snježana Blažičková, Táňa Táborská na přípravě snídaní, Zdenka Burešová a Danijela Frelichová v cukrárně, Věra Horáková na salátech a Kruno Pelikán v kuchyni. Dříve s námi pracoval i Dalibor Miler z Dolního Daruvaru, ale už je dlouho na nemocenské.“ Před deseti lety nás  ve směně bylo osm až devět, teď jen tři, maximálně čtyři. „Byly doby, kdy nás bylo víc. Co naplat, práci musíme zvládnout a dobře si ji zorganizovat,“ posteskla si stále usměvavá a dobře naladěná šéfka.termal
 Marie Jeřábková pracuje v hotelové kuchyni už 32 roky a vedoucí je čtvrt století. „Pocházím z Horních Střežan, s rodinou žiju v Dabrovci. Původně jsem se chtěla stát zdravotní sestrou, ale nakonec jsem šla za kuchařku. Poslechla jsem babičku, která mi říkala: Radši jdi za kuchařku, tam budeš pořád něco oblizovat. Když půjdeš za sestru, budeš muset mejt samý prdele.“ Marie v kuchyni ráda dělá všechno. „Jsem univerzál – ráda peču koláče, vařím a krájím maso – zaskakuju všude,“ směje se šéfka, kterou tady má každý rád, a to nejen kvůli profesionalitě, ale hlavně kvůli tomu, že je člověkem, že umí poradit. Také její zásluhou je, že atmosféra v kuchyni je domácí, rodinná, takže bez ohledu na množství práce sem její zaměstnanci chodí rádi.
„Chodím do práce dřív než ostatní, vypočítám, kolik čeho budeme ten den potřebovat, všem dám pokyny, co mají dělat. Musím vědět, kolik máme připravit jídel. Momentálně vaříme pro 200 osob, 50 svačin pro zaměstnance, jídla na objednávku a v létě pro návštěvníky bazénů – převážně pizzy a čevapčiće. Snídaně musí být hotová do 6.20 hodin, svačina do deseti, oběd do dvanácti a večeře do osmnácti hodin. Pro přípravu jídel existují normativy, podle kterých se řídíme. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych dělala něco jiného. Svou práci mám ráda. Jen bych si přála, kdyby nás bylo víc.“
V kuchyni se kromě běžných jídel vaří i dietní. Byly doby, kdy hotelová kuchyně vykupovala od soukromníků zeleninu a ovoce. „Už více než čtrnáct let objednáváme od firem, které vyhovují podmínkám konkursu,“ vysvětluje Marie. „Připravujeme tradiční slavonská a česká jídla, včetně divočiny. Mezi hosty jsou z české kuchyně oblíbené kynuté knedlíky s dušeným hovězím na zelenině – svíčková, buchty a koblihy. Recepty také vybíráme na internetu a v časopisech. Když nás něco zaujme, vyzkoušíme to a zařadíme do jídelníčku.“  
Mariina zástupkyně Sněžana Blažičková, členka sdružení kuchařů Bjelovarsko-bilogorského županství a držitelka zlaté a tří bronzových medailí, dodala, že v roce 2011 získali jako kolektiv zlatou a stříbrnou medaili a křišťálovou vařečku. „To byla naše poslední soutěž. Stojí to hodně peněz a nás je málo,“ zdůvodňuje neúčast na dalších soutěžích Sněžana, která má za sebou dvacetiletou stáž v kuchyni Daruvarských lázní. „Jsme dobrý kolektiv bez ohledu na věkový rozdíl. Jsme jeden celek.“
Další z kuchařek, Věra Horáková, iniciátorka této reportáže, nám řekla: „V Termalu vařím dvacet dva roky, před tím jsem šestnáct let pracovala v kuchyni slévárny Dalit. Kolektiv je výborný – všichni si rozumíme a všichni děláme všechno. Když je třeba, pomáhají nám děvčata z cukrárny. Vaříme pro různé skupiny sportovců, lovců, na svatby, semináře, děláme švédské stoly.“
Opouštíme svět, který lahodí většině lidských smyslů. Ne nadarmo se říká, že jídlo je po lásce to nejkrásnější, co nám život dává. V tom shonu jsme rádi, že si na nás zaměstnanci hotelové kuchyně udělali čas.              

A. Raisová/ar,  V. Horáková

Read 556 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi