I v osmdesáti stále svěží

Můžete si představit veselou, komunikativní a pracovitou osmdesátiletou paní? Právě taková je Blažena Bernatová, která nás u sebe doma přivítala s úsměvem na tváři.

Narodila se v roce 1934 v rodině Lacinových v Polanech, blízko Hrubečného Pole. Byly čtyři děti, nejstarší Pepa, potom Fanynka, Blažena a nejmladší Vláďa. Práce bylo vždycky dost, jak na hospodářství, tak v domácnosti. Maminka, která je naučila čistotě a pořádku, od mládí postonávala, takže se všechny práce v domácnosti musely ujmout ona a sestra. „Bylo mi dvanáct, když jsem začala vařit pro celou rodinu. Byla jsem drobná, takže jsem se musela postavit na židli, když jsem válela těsto, abych vůbec na vál dosáhla.“
Druhou světovou válku také pocítila na vlastní kůži. „Naší vesnicí prošlo mnoho vojáků, ustašovci, domobranci, partyzáni, čerkézi. Pamatuji si, jak se dvě holky, co u nás sloužily, ustrojily jako báby, aby si vojáci nevšimli, že jsou to krásné mladé dívky. To víte, vojáci si toho dovolovali hodně. Měli jsme i jednoho ochránce, ruského vojáka, který byl rád, že mluvíme česky, a on nám aspoň zčásti rozumí. Poradil nám, kdyby k nám někdo z vojáků přišel, když tam on nebude, abychom řekli, že musíme jít na komandu. Tak tomu bylo a nikomu se nic nestalo.“bernatova
I když doma mluvili česky, do české školy a Besedy bohužel nechodila, protože v blízkosti žádná nebyla. V jejich vesnici nebyla ani silná česká komunita. Žili tam lidé různých národností, Maďaři, Srbové, Chorvati a Češi. „Všichni jsme si pomáhali, nikomu nezáleželo na tom, kdo je kým.“
Provdala se do Orlovce za Josefa Bernata, který se se svým bratrem staral o hospodářství, zděděné po rodičích. „To víte, práce tam taky bylo dost. Vařila jsem, krmila dobytek, dojila krávy, pekla chleba ve chlebovce, prostě všechno, co bylo třeba.“ Josefův bratr se oženil a přestěhoval do Jižní Ameriky, do Uruguaye, kde jeho rodina žije dodnes. „Navštěvují nás poměrně často. Je to taky velká dálka. Své děti a vnuky naučili česky, takže si rozumíme. Španělštinou bychom se asi stěží domluvili.“
V Orlovci už měla paní Blažena větší styk s českou komunitou. S manželem se podíleli na přípravě dožínek ve Zdencích; v době jejich trvání pracovala v kuchyni a manžel dělal šenkýře. Oba své syny, Zdravka a Karla, zapsali na hodiny češtiny do Malých Zdenců.
Zdravko s manželkou Mirjanou a syny Andrejem a Valentinem žijí v Daruvaru. Kluci už doma moc nejsou, víc času tráví v Záhřebu. Andrej přes prázdniny pracuje v bance, studuje ekonomii, a Valentino studuje na dopravní fakultě. Oba chodili do české školy, jsou členy České besedy Daruvar, tančili v Holubičce. „Před každým vystoupením se nám přišli ukázat. Jsem na ně velmi pyšná. Pokaždé, když tančili, měla jsem oči jenom pro ně, na nikoho jiného jsem se nedívala. Nejšťastnější jsem, když přijedou domů a přijdou navštívit svou babičku. Pamatuji si, jak Andrej jednou napsal do Dětského koutku o své babičce, jak vaří a uklízí čaje. Valentino zase napsal o dědečkovi.“
Druhý syn Karel se s rodinou odstěhoval do Udbiny u Gospiće. Vnučka Hana studuje na vysoké hotelové škole (hotelijerstvo) v Zaboku a už čtvrté léto pracuje u moře. Nestýkají se často, ale snaží se přijet každé dva týdny.
Do Daruvaru se s manželem přistěhovali v roce 2003, kde si koupili dům. „Manžel onemocněl a děti k nám do Orlovce nemohly jezdit každý den. Bylo to těžké. Většinu svého života jsem bydlela tam, měli jsme tam své kamarády a hospodářství. V den odjezdu jsme uspořádali večeři na rozloučenou, na kterou přišli všichni naší sousedé.“
Už sedm let žije ve  velkém domě sama. Tedy, žije sama, ale sama není nikdy. Stýká se se svými sousedy, často ji navštěvují její děti a vnuci. Rádi k ní přijdou a popovídají si s ní i děti ze sousedství, dokonce ji na den manželova pohřbu doma na stole čekala kytice polního kvítí s cedulkou, na které bylo napsané dětským písmem: „Pro zemřelého dědu.“  Dnes většina dospívá, takže k ní už často nechodí, ale vždycky pozdraví.
Pozoruhodné je, kolik má paní Blaženka kolem domu květin, i když skromně říká, že jich dnes už není moc. Když se přistěhovali z Orlovce do nového domu, přivezla si také  své 54 růže. „Hodně miluji kytky. Potřebují lásku, někoho kdo k nim bude mluvit a milovat je. Nestačí je jenom zalévat. Bohužel jich kvůli nemoci nemůžu mít tolik, kolik bych chtěla.“ Za domem má zahrádku, kde pěstuje zeleninu. Nejlépe roste ta ve skleníku. Stane-li se, že jí má víc než potřebuje, rozdá ji sousedům. Kdysi měla i kuřata, ale rodina už nechtěla, aby se s nimi trápila. „Se vším mi pomáhá rodina, sama bych to asi nezvládla. Jsem velmi šťastná, že je všechny mám.“
V České republice byla jednou, s manželem, v roce 1987, když je příbuzní pozvali na zlatou svatbu. „Je zajímavé, že obě strany rodiny pocházejí z okolí Hradce Králové. Můj děda se kdysi přistěhoval z Žiželic a mé sestřenky dnes bydlí ve Lhotě pod Lipčany. Bernatovi bydlí přímo v Hradci Králové. Jezdí sem poměrně často, Bráborcovi tady také jednou byli.“
Toto však není jejich jediný styk s českými občany. „Ještě když jsme bydleli v Orlovci, zastavilo se u našeho domu auto s českou státní poznávací značkou. Byli to čeští turisté, kteří jeli od moře a viděli, že máme pěkný, trávou porostlý dvůr a chtěli se nás zeptat, jestli si u nás můžou postavit stan a přespat. Byli překvapeni, když jsem jim odpověděla česky. Samozřejmě, nespali ve stanu, protože jsme měli volné pokoje, takže jsme jim ustlali. Od té doby k nám jezdili každý rok, jedenáct let.“
Ačkoli teď žije v Daruvaru, do České besedy se už nezapojila. „Já jsem na to už stará. Když je nějaký program, často mě najdete mezi diváky. Zvlášť mám ráda dechovou hudbu. Sama si také ráda zazpívám. Stěžovat si není nic platné, tím nic nedocílíme.“                                    

M. Veltruská/archiv

Read 501 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi