Představujeme Dášu Kulhavou Žabićovou

SYMPATICKÁ KNIHOVNICE A PEČLIVÁ MATKA

Dášu Kulhavou Žabićovou znají všichni žáci středních škol v Daruvaru jako sympatickou a vstřícnou knihovnici. Právě proto jsme se rozhodli navštívit ji v jejím rodinném domě. Na stole nás čekalo čerstvě upečené pečivo a domácí bezová šťáva. „Ráda pečuju o svou zahrádku a vařím," řekla nám s úsměvem na tváři. K našemu rozhovoru se přidaly i její dvě děti, osmiletá Zita a pětiletý Borna.
„Nejraději pracuju s dětmi. A největší radost mi samozřejmě udělá čas strávený s těmi mými." Právě její láska k dětem byla důvod, proč se rozhodla studovat na Učitelské akademii v Záhřebu. Kromě toho, učitelská profese je v její rodině tradiční – dědeček, tatínek a bratr byli nebo jsou učitelé.


Pracovat začala v roce 2000 v Kipu na obvodní škole jako náhradní učitelka. O rok později byla pozvaná do školy v Lipovci, kde vyučovala ve dvou nižších třídách. Lipovec vystřídala Dežanovcem, kde vyučovala češtinu podle modelu C, a Poljanou, kde pracovala na obvodní škole Antunovac. „Práce učitelky se mi moc zalíbila a myslím si, že mě děti také měly rády. Naneštěstí jsem v ní už nemohla pokračovat. Měla jsem problémy s hlasivkami, dokonce jsem musela i na operaci a lékař mi řekl, že musím změnit profesi. Práce na škole by pro moje hlasivky byla příliš namáhavá." Tentokrát si vybrala knihovnictví. Dálkově studovala informační studia na Filozofické fakultě v Záhřebu a ukončila je po narození Zity.
„Práci knihovnice jsem dostala tam, kde mě už znali – ve škole v Dežanovci a Poljaně, v každé na půl pracovního úvazku. Od roku 2008 pracuji v knihovně ekonomické a turistické školy v Daruvaru. Tedy oficiálně pracuji v těchto školách, ale s kolegyní se staráme o potřeby žáků všech třech středních škol v Daruvaru." Práce s dětmi se tedy úplně nevzdala, ačkoliv tentokrát jde o studenty – středoškoláky, je s nimi každý den, poradí jim a splní jejich požadavky, pokud je to možné. „Nejzajímavější je, když hledají nějakou knihu, ale nezapamatovali si její název. Právě mě napadá kniha Prijan Lovro, kterou často hledají pod názvem Pijani Lovro." Chtěli jsme vědět, jestli děti čtou i české knihy, které mají v dispozici. Odpověď je, že velmi málo. „I když v naší knihovně máme asi tisíc českých knih, většinu v elektronické podobě, žáci si vypůjčují převážně povinnou četbu."
V rámci své nynější práce se zúčastnila projektu Národní agentury pro evropské vzdělávací programy (Agencija za mobilnost). Jde o to, že žáci všech zapojených zemí pracují na jednom úkole. „Pro žáky je to velmi zajímavé a užitečné. Zároveň cestují a seznamují se s lidmi z různých zemí. Jednoho roku jsme spolupracovali i s Čechy." Už čtyři roky je Dáša vedoucí programu UNICEF, v kterém se snaží pomoci africkým školám.
Přestože ráda pracuje v knihovně, stejně by byla radši, kdyby mohla pracovat s menšími dětmi. Proto si to doma užívá se Zitou a Bornou. Každý z nich má ve volném čase různé aktivity. Zita tančí zumbu a v Holubičce, hraje tenis a chodí na plavání. Borna prozatím pouze zpívá ve sboru české mateřské školy, ale za několik let bude určitě všestranný jako sestra.
Zita chodí do české základní školy J. A. Komenského a Borna do české mateřské školy Ferda Mravenec. „Jsem ráda, že se mé děti zároveň učí česky i chorvatsky. Samozřejmě, mají to o něco těžší než děti v chorvatských školách, ale proto toho více dostanou. Právě jsme se vrátili od moře a obě na pláži kamarádily s dětmi z Česka. Jen bychom si asi měli číst víc českých knížek."

Das2
Dáša také sama chodila do české mateřské a základní školy a do českého oddělení gymnázia. Když byla dítě, také tančila v malé Holubičce. „Lituju, že jsem v tom nepokračovala i v dospělejším věku. Když jsme si s manželem založili rodinu, už na to nějak nezbyl čas. Snažím se zapojit své děti do aktivit Besedy.
Můj čas taky jednou přijde – třeba budu zpívat v daruvarském pěveckém sboru. Prozatím je má rodina na prvním místě. Samozřejmě chodíme na menšinové akce a děti s sebou často vezmou i mí rodiče, když se jdou podívat na nějaký program."

Das3DÁŠA POCHÁZÍ Z UČITELSKÉ RODINY
Dášin dědeček, tatínek a bratr byli nebo jsou učitelé, a proto není divu, že si také Dáša vybrala učitelské povolání.
Děda Josef Zámostný byl dlouhá léta učitelem ve škole ve Zdencích. Potom byl poradcem pro výuku českého jazyka. „Když jsem byla malá, často mi říkal, abych byla učitelkou, že je to pěkné povolání. S dědou jsem měla zvláštní vztah, měla jsem ho moc ráda a říkala jsem mu dědulínek. Ještě stále mám živé vzpomínky z doby, kdy jsem byla malá. Jednou jsme spolu s bratranci ze Samoboru byli na návštěvě u dědy, a on nás všechny učil zpívat známou českou dětskou píseň Komáři se ženili. To bylo radosti, zpěvu a jásotu. Taky nám hodně četl, a už tehdy nám pohádky nahrával na kazety. My jsme potom mohli poslouchat dědovo čtení i doma."
Dáša nám prozradila, že jí, když ještě chodila do školy, děda pomáhal psát i slohové úkoly. Když pak šla ze školy, volala už ode dveří: „Dostali jsme výbornou z češtiny!" Vzpomíná i na to, že spolu s ním, když babička odešla do města, dělali koláče z kynutého těsta. Byly to zajímavé lekce, při kterých se, tvrdí Dáša, u dětí rozvíjí tvořivost. „Naučil nás, že nemusíme do těsta dávat všechno tak, jak je to podle receptu, ale můžeme přidat i něco svého."
Dědečkovi a babičce Mařence prý bylo líto, že se učitelkou nestala i Dášina maminka Jarmila. „Maminka má zvláštní vztah a přístup k dětem, a určitě by byla výbornou učitelkou. Ona už dlouhá léta pracuje ve Svazu Čechů jako tajemnice a je aktivně zapojená do menšinové činnosti." Učitele si však vzala za manžela.
Dášin tatínek Josef Kulhavý strávil celý pracovní věk jako učitel tělocviku. Od začátku letošního školního roku je v důchodu. „Nám dětem často říkal, jak je důležité sportovat, pohybovat se. Přesvědčil mě o tom natolik, že i dnes každodenně cvičím."
Na učitelskou dráhu se vydal také Dášin bratr Kruno, který po vystudování elektrotechnické fakulty pracuje jako profesor na Technické škole v Daruvaru.
M. Veltruská, A. M. Štrumlová Tučková/mv, rodinný archiv

Read 391 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 33 2019

V Jednotě číslo 33., která vychází 24. srpna 2019, čtěte:
- Pokračují projekty financované Úřadem pro lidská práva
- První hudební tábor ve Tkonu
- Beseda Viroviticko-podravského županství uspořádala výstavu Labyrint světa a ráj srdce
- Rozhovor s inženýrem Sašou Kolouchem z Prahy
- Zájezd daruvarských turistů do italských Alp
- V Brestovci Orehovickém se konalo devatenácté setkání Brestovů
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi