Dojmy českého publicisty z návštěvy na Daruvarsku

JAKMILE TO BUDE MOŽNÉ, ZASE PŘIJEDEME

Zhruba po dvou letech jsme opět přijeli na Daruvarsko. Cestou jsme pozorovali, jak jsou řeky plné vody, pole vodou nasycené. Ve vinohradech jsme viděli i hodně hniloby.
V Daruvaru jsme se s manželkou ubytovali v našem oblíbeném domečku – Naš mali raj, neboť se nám zde velmi líbilo již posledně.

A také proto, že jsem kdysi bydlel v Jičíně, v Českém ráji. K večeru jsme se vypravili na malou procházku do centra Daruvaru. Překvapivě svítilo sluníčko, asi se Daruvar na nás těšil.
Příští den jsem se vypravil do Jednoty, abych pozdravil českou komunitu. Tam se mne srdečně ujala paní ředitelka Dujmenovićová. Chvíli přede mnou zde byla skupina Čechů z Vídně, tak mne potěšilo, že Češi, kteří sem přijedou, zajdou také pozdravit představitele české menšiny, že to nejsem jen já. Jednotě jsem předal kolekci publikací, prospektů či brožur z České republiky. Chvíli jsme si povídali o možnostech, jak co nejlépe propagovat Daruvarsko na českém turistickém trhu. Obdržel jsem pozvánku na sobotní večer do Končenic na první setkání národnostních menšin Bjelovarsko-bilogorského županství.
IMG 0411Pak jsem se zastavil v turistickém centru spolku Daruvar-Papuk pro informace o geoparku Papuk. Prospekty o Papuku bohužel k dispozici neměli. Tak jsem si vzal prospekt v češtině o Daruvarské vinné cestě a také do češtiny velmi špatně přeložený prospekt o Daruvaru. Do geoparku jsme se přesto dostali, k jankovackému vodopádu Skakavac. Úplně utajená krása! Věřím, že jednou bude vyhlášen národním parkem.
Velmi jsem se těšil na sobotu, protože návštěva místní tržnice je pro mne vždy velkým neopakovatelným zážitkem. Nakoupili jsme rajčata u pana Kafky, u dalších baklažány (lilky), cibuli šalotku a různé druhy paprik, převážně od česky mluvících prodavaček. V centru města probíhala slavnost květin. Koupili jsme si okrasné kapusty.
Když jsme přijížděli do Daruvaru, upoutal nás velký plakát: „Daruvar, grad piva!" K mému údivu obchod Konzum v nabídce nemá ani jedno místní pivo. A nikde ve městě nelze ochutnat čepované pivo Staročesko crveno. Chtěl jsem se vypravit do podnikové reprezentativní prodejny pivovaru nebo na prohlídku samotného pivovaru, jenže na informacích jsem se dozvěděl, že doposud něco takového zde neexistuje. V turistickém centru na náměstí měli jen sklenice Staročesko. No, alespoň to. Líbila by se mi i pivovarská restaurace, kde by na čepu byl plnohodnotný sortiment pivovaru. To vinařských sklepů je zde více a výborných vín také. Já bych řekl, že Daruvar není jen městem piva, ale také vína, sýra a medu. A také dobré zeleniny a ovoce, výborné jsou také poctivé domácí vaječné těstoviny do polévky, které jsme si také koupili.
V sobotu v podvečer jsme zavítali na národnostní slavnosti v areálu české školy v Končenicích. Na tomto prvním ročníku se sešli kromě české menšiny i místní Maďaři, Romové, Srbové, Albánci a pochopitelně i Chorvaté. Jednotlivé menšiny na stáncích nabízely k ochutnání různé národní speciality, na pódiu se představovaly svým folklórem – hudbou a tancem. Byl jsem zvědavý na všechny stánky, ale nejvíc mne zajímalo, co nabízí samozřejmě „náš" český stánek. Kromě výborného bramboráku, chutnal jako doma v Česku, tu byl kapr, a to jako rybí polévka a jako obalovaný řízek. Pro mne byla obzvlášť velkým gastronomickým zážitkem zdejší rybí polévka, která byla nejen česká, ale s vlivy slavonskými a maďarskými. Jako gurmána byl o to zajímavější zážitek – výborný rybí vývar s barvou do červena, tedy s paprikou. Také obalovaný rybí řízek byl trochu jiný, než jak ho v Česku známe. Obalená byla i hlava. U nás se hlava dává do rybí polévky a neobaluje se. A v tom je to zajímavé, jak se české chutě a recepty adaptovaly na místní podmínky, zdejší prostředí, plody Slavonie. Proto bych doporučil do edičního plánu menšiny zařadit vydání české daruvarské kuchařky, nejlépe vícejazyčně, která by byla zajímavá i pro nás z České republiky. Jako sponzoři by reklamou mohli přispět místní restaurace, které mají v nabídce českou kuchyni. Také vinaři či pivovar, anebo by mohl pomoci i nějaký grant od EU. V Česku s nástupem krizových let na konci minulého desetiletí si lidé opět mnohem více vaří doma, a doslova se roztrhl pytel s různými programy v televizi o vaření, s kuchařkami v papírové či elektronické podobě. Prostě: vaření je opět ve velké módě. A tu českou rybí polévku s červenou paprikou z Končenic bych si i v Praze rád zkusil uvařit, pokud bych znal recept. A věřím, že bych nebyl jediný.
V neděli před odjezdem do Prahy jsme ještě stihli navštívit rodinu Jarešovu. Do Prahy jsme si vezli i jejich znamenitý kopřivový sýr, který u nás v Česku doposud nikdo nevyrábí. Jak jsem zjistil, není tak jednoduché mít atestované kopřivy. Vezli jsme si také jejich vrzavec (škripavac), jejich klasiku. O tom vrzání jsem se poprvé dozvěděl přímo od nich před dvěma roky. Dozvěděli jsme se, že u nich letos byli z redakce českých novin BLESK a napsali o nich poutavý článek, nicméně jim neposlali doposud ani jeden autorský výtisk. V Praze jsem tento článek hbitě vyhledal v elektronické podobě, abych ho obratem mohl přeposlat do Dolních Střežan, kde se tato sýrárna nachází. Při hledání v archivu Blesku jsem zjistil, že oněch článků je více, nejen o této sýrárně, ale také o české menšině i pivě v Daruvaru. Záslužné.
Do Prahy jsem si přivezl z Daruvaru také knížku „Moje české kořeny", kde jsem si s chutí přečetl např. příspěvek Čeština má vezdejší, mé rodinné stříbro. Knížku jsem četl jedním dechem. Dočetl jsem se, že se uvažuje o druhém rozšířeném vydání. Je dobře, že jsou texty zčásti dvojjazyčné. Jinak dnes je již možné mít z české strany dvojí občanství. Konečně. Reaguji tím na příspěvek v této knížce od Tey Turkové.
Moji domácí v domečku Naš mali raj jsou Chorvaté, ale oba rádi chodí na různé místní akce, včetně akcí pořádaných českou menšinou. Nicméně konstatovali, že pokud si menšina přeje i návštěvníky z jiného etnika, pak musí být logicky taková akce propagována nejen menšinovým jazykem. Pokud jsou plakáty jen v maďarštině, dává se tím najevo, že se akce mají účastnit jen Maďaři a jiní nejsou vítaní. Proto doporučuji české menšině, aby upoutávky a plakáty nebyly jen v českém jazyce. Předpokládám, že obvykle se tak děje. Naopak mne překvapil opačný stav, kdy největší česká obec Končenice a místní česká škola, která to má dokonce ve svém názvu, nemají na svých webových stránkách ani slovo česky.
Cestou domů jsme se zastavili ve Znojmě pro burčák. U nás se říká, že člověk má za rok vypít tolik burčáku, kolik má krve. Je to velmi zdravé pití, pročistí celé tělo. V kufru auta jsem si vezl sedm lahví Staročesko crveno, které budeme ochutnávat s přáteli v klidu domova.
Jak to zase bude možné, rádi na Daruvarsko opět přijedeme! Hezké pozdravy všem českým krajanům, ale i všem dalším z Daruvarska, protože milá setkání jsme měli se všemi zde bez rozdílu, jaké jsou národnosti. Lucian Papazian, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

IMG 0441

Read 532 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 33 2019

V Jednotě číslo 33., která vychází 24. srpna 2019, čtěte:
- Pokračují projekty financované Úřadem pro lidská práva
- První hudební tábor ve Tkonu
- Beseda Viroviticko-podravského županství uspořádala výstavu Labyrint světa a ráj srdce
- Rozhovor s inženýrem Sašou Kolouchem z Prahy
- Zájezd daruvarských turistů do italských Alp
- V Brestovci Orehovickém se konalo devatenácté setkání Brestovů
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi