Představujeme rodinu Podsedníkovu z Daruvaru

MILUJÍ HUDBU, ZPĚV, TANEC A DIVADLO

Tentokrát vás zavedeme do krajanské rodiny v Daruvaru. Manželé Podsedníkovi, Elenka a Željko, a jejich dvě dcery žijí v menšinovém životě naplno. Snad ani jedna místní, besední či školní akce se bez všech členů této rodiny neobejde. Elenka zpívá v besedním sboru a spolu s manželem Željkem tancuje v nejstarší skupině Holubičky.

Společně také nejednou uváděli večerní dožínkový program a další kulturně umělecké programy v daruvarské Besedě. Baví je také divadlo, literatura, dobrý film, tanec a hudba – jsou všestranní. Protože Željko pracuje v Jednotě jako fotoreportér, můžete ho na mnohých akcích vidět s fotoaparátem v rukou. Všestranná jsou také obě děvčata, Sylvie i Iveta: krásně zpívají, recitují, hrají divadlo a navštěvují hudební školu. Samozřejmě, že do Holubičky chodí i ony, Sylvie navíc v besední kapele hraje na housle.
I když se Elenka narodila ve Srijemu, základní školu vychodila v Končenicích a střední ekonomickou v Daruvaru. „Po jejím ukončení jsem se o svých plánech do budoucna bavila s kolegyní, která mi řekla, ať se zkusím zapsat na učitelskou fakultu v Osijeku, městu, které se mi moc líbí. Začala jsem o tom uvažovat, přestože jsem vůbec studovat neplánovala, navíc ani moji rodiče na to nebyli připraveni. Nevím, jak to mám vysvětlit, byl to asi prst osudu. Povedlo se mi to, a tak jsem vystudovala a stala jsem se učitelkou. Vlastně jsem měla velké štěstí, že všichni moji učitelé byli výborní. Vštěpovali mi také lásku k češtině." Elenčiným vzorem byla učitelka Slavica Weiserová, kterou, jak tvrdí, zbožňovala. „Učitelka Slavica už v nižších třídách základní školy poznala můj hudební talent, ale tehdy byla hudební škola až v Bjelovaru, takže jsem se hudebně vzdělávala jedině v dechovce, ve které jsem hrála už od základní školy." Už tehdy se zapojila do různých volnočasových činností: zpívala ve sboru, hrála v dechové hudbě na klarinet, tančila v taneční skupině a později jí učarovalo i divadlo.
„Jedině učením jazyka ve škole se jazyk udrží, nestačí mluvit česky jen doma. Ve škole je třeba učit všechno: i o jazyce a o kultuře národa," je přesvědčená Elenka. Její první učitelské pracovní místo bylo v Kaptole, kde mezi ostatními školními předměty učila také češtinu jako výběrový předmět. Svěřila se nám, že ji velmi potěšilo, když nedávno na dožínkových slavnostech její bývalí žáci (teď jsou to už dospělí lidé) přišli za ní, aby si spolu zavzpomínali na dobu, kdy byla jejich učitelkou. „Mám ráda své povolání a děti to poznají." Před rokem byla zavedena výuka češtiny do malotřídní školy v Daruvarském Brestově, kde Elenka učila, stala se tedy učitelkou na české škole. Od nového školního roku učí v Končenicích první a třetí třídu.
Když se Elenky zeptáte, co si myslí, jestli dnešní děti v uspěchané, moderní době mají hodně povinností, řekne: „Nemyslím si, že dnešní děti mají víc úkolů, než jsme měli my. Taky jsem jako žačka chodila na všechny činnosti, které se nabízely, a ještě jsem hodně pomáhala rodičům. Spíš jde o to, že dnešní rodiče své děti moc litují, a to není dobré. Přiznám se, že taky holkám někdy povolím, což bych neměla. Ale všechno je to relativní. Mám hezké vzpomínky na dobu, kdy nás učila Zora Sigalová a vedla skupinu průzkumníků. Škoda, že takové skupiny dnes ve škole nemáme. Určitě by děti bavily."
Také Željko má k češtině blízko. Babička Josefina ho učila česky a tatínek Oldřich, který byl učitelem, dbal, aby se v rodině už odmalička četly české knížky, poslouchaly české pohádky a hudba, aby se dívali na filmy v češtině. Željko je také dodnes zbožňuje. „Na základní škole jsem rád chodil do taneční skupiny, kterou vedl strýček Ambrož. Později nás učila tancovat choreografka Lenka Homolová z České republiky. V Holubičce jsem od samých začátků. Bavilo mě to, vždycky jsem měl rád společnost. Hrál jsem v dechovce a vždy jsem všude vláčel velký kufr s harmonikou. Tam jsem se seznámil s lidmi, se kterými kamarádím dodnes. Je to přátelství na celý život."
Dnes už Željko nehraje, ale když dcera Sylvie začala hrát na housle, si slíbil, že se jednoho dne na ten krásný hudební nástroj naučí hrát také. Zatím mu na to nezbývá čas.
IMG 2450Tanec a hudba nebyly jediné, čemu Željko v základní škole věnoval svůj volný čas. Měl zájem o biologii a chodil na soutěže z první pomoci, také k radioamatérům. „Měl jsem hodně koníčků a nebyl jsem si jistý, co mě baví nejvíc. Bavily mě také cizí jazyky, němčina se mi líbila snad nejvíc. Nebylo lehké rozhodnout se, na jakou střední školu půjdu. Vychodil jsem střední elektrotechnickou. Rodiče mě chtěli poslat na vysokou školu. Samozřejmě, to jsem mohl až po vojně. Zapsal jsem se na elektrotechnickou fakultu. Najednou se v Chorvatsku začalo válčit, a tak jsem se ocitl v situaci, kdy nás válka od školy odtrhla. Stále lituji, že jsem fakultu nedokončil. Jednu dobu jsem pracoval jako tlumočník. Tehdy jsem si zdokonalil češtinu a angličtinu. A od roku 1996 pracuju v Jednotě jako fotoreportér."
Elenka a Željko milují také divadlo. Elenka byla zapojená do divadelní skupiny v Končenicích pod vedením Věry Vystydové. Jednou byla vyhlášena nejlepší herečkou na krajanské divadelní přehlídce. Željko hrál v obou daruvarských divadelních skupinách. Elenka už několik let zpívá v pěveckém sboru České besedy Daruvar, někdy i sólové partie. „Společnost ve sboru je výborná, zpěv je něco, co člověka naplňuje pozitivní energií," řekla s úsměvem Elenka.
Obě dcery, Sylvie a Iveta, chodí do hudební školy. Sylvie hraje na housle a Iveta na klavír. Snad žádný školní nebo besední program se bez nich neobejde. Sylvie je od podzimu studentkou gymnázia, Iveta ještě chodí do základní školy Komenského. Děvčata se už zúčastnila mnohých školních, meziobecních, županských, a dokonce i státních soutěží, úspěšné byly například na soutěži LiDraNo. Obě mají rády divadlo, tanec a hudbu. Obě recitují a zpívají, Sylvie si vyzkoušela divadelní prkna a obě hrály v loutkářské skupině. Je jasné, že takové vlastnosti zdědily. Každý den mají spoustu povinností, o volném čase skoro nevědí.
Doufejme, že se jim všem splní plány: Elenka by ráda hodně cestovala a Željko by se rád naučil hrát na housle. Děvčata, ta mají plánů určitě ještě víc. Jestli budou tak neúnavně pilné a pracovité, určitě si své sny samy splní.
A. M. Štrumlová Tučková/Jednota

Read 370 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 49 2019

V Jednotě číslo 49, která vychází 14. prosince 2019, čtěte:
- Valná hromada Svazu Čechů schválila nové stanovy a založila České kulturní centrum
- Česká beseda Končenice na valné hromadě schválila plány na příští rok
- V Horním Daruvaru se konalo setkání hudebních skupin menšin Bjelovarsko-bilogorského županství
- Draní peří – tradiční akce České besedy Hrubečné Pole
- Besedy a školy uvítaly Mikuláše
- Praktické stáže českých studentů v daruvarské škole
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi