S novým zástupcem českého velvyslance v Záhřebu Miroslavem Kolatkem

Už půl roku je v záhřebském velvyslanectví České republiky prvním tajemníkem a zástupcem velvyslance Miroslav Kolatek, který v této funkci vystřídal Josefa Zrzaveckého. Otázkou, jak se cítí v novém prostředí, jsme při horké kávě zahájili příjemný rozhovor v jeho prostorném úřadě s krásným pohledem na část hlavního města umytého hojným deštěm, který tohoto dne zalil celou západní část Chorvatska.

„Do Záhřebu jsem jel s očekáváním velice přátelského a milého města, které nabídne atmosféru do jisté míry důvěrně známou,“ říká náš spolubesedník a uvádí, že dříve působil v diplomatických zastupitelstvích v Bělehradě a na samém začátku v Sarajevu. Záhřeb byl tehdy tranzitním městem na jeho cestách domů.
I když do funkce zástupce šéfa diplomatické mise České republiky v Chorvatsku nastoupil teprve v dubnu, dnes už považuje Záhřeb za svůj druhý domov; rychle a snadno našel bydlení, a po šesti měsících si tu připadá skutečně jako doma. „Pochopitelně tu a tam se ještě musím podívat do mapy, když někam jedu, ale zásadní problém to není. Když jdu do obchodu, sem tam se v regálech objeví nějaký český výrobek, čemuž jsem také velice rád, třeba když kupuju snídani, nalézám müsli dovezené z Čech, a je tu koneckonců i Becherovka a české pivo.“
Tak se v myšlenkách občerstveni českými tekutými dobrotami a v dobré náladě dostáváme i k podstatě našeho rozhovoru, k úkolům a povinnostem prvního tajemníka velvyslanectví a zástupce velvyslance. „První tajemník je vlastně označení hodnostní. Tak jako jsou v armádě, nebo v policii hodnosti, tak jsou také v diplomacii, a tak máme prvního tajemníka nebo zástupce velvyslance. Některé z činností, které mám na starosti, vyplývají z titulu zastupovat velvyslance kdykoliv tady není. Je to celá šíře úkolů, například účast na všech akcích, na které je zván. Moje osobní bezprostřední odpovědnost je sledovat a vyhodnocovat vnitropolitickou a sociální situaci, samozřejmě sledovat vývoj ekonomický, hospodářský, všechno, co chorvatskou společností hýbe, aby čeští představitelé věděli, co je zajímavé nebo důležité, až sem přijedou. Je to pro ně jistý druh vizitky.“
Dalším okruhem činnosti, a ten souvisí i s loňským vstupem Chorvatska do Evropské unie, je sledovat, jaké pozice Chorvatsko v unijních institucích zaujímá, vysvětlovat a prezentovat pozice české, hledat, kde se mohou dvě země dohodnout a případně své pozice modifikovat, aby se dosáhlo určitého konsenzu. „Posledním, ale nikoli méně důležitým úkolem, je sledovat, být v kontaktu a podílet se na rozvoji krajanské české komunity v Chorvatsku, a proto jsem rád, že jsem měl Daruvar možnost už několikrát navštívit s delegacemi, které zde během posledních šesti měsíců byly. Byl jsem také v Bjelovaru a věřím, že do konce mého mandátu budu schopen navštívit všechny České besedy.“
Na politické scéně si první tajemník všímá, že se i v Chorvatsku objevují stejné trendy jako všude v Evropě, že třeba zelené hnutí je poměrně silné, nabývá na významu. Mohl to pozorovat na místě, protože na soupisu měst, v kterých působil, má i anglický Londýn a irský Dublin. Za mladě vypadajícím usměvavým mužem je už dvacet let diplomatické kariéry, z čehož víc než polovina v zahraničí, v diplomatických zastupitelstvích v pěti zemích. „V každém městě, kde strávíte část svého života, a my v nich trávíme rok, dva nebo čtyři, člověk zanechá kousek srdce. Sarajevo, Bělehrad a Záhřeb charakterizuje na obecné rovině velice přátelsky naladěné místní obyvatelstvo a jako společný jmenovatel bych zmínil i určitou hrdost na svou kulturu a místní patriotismus.“
„Sarajevo bylo úplně první. Nevím, jestli to souvisí s první láskou, ale byla to unikátní zkušenost. Tam jsem pracoval par měsíců po válce a budu mít vždycky vzpomínku na netekoucí vodu a přerušení dodávek plynu v bytě, na takové věci, které samozřejmě život dokážou zkomplikovat. Podobné zkušenosti mají i ostatní města, z kterých je Bělehrad největší, a má infrastrukturu ušitou na míru… Záhřeb má své kouzlo, protože je romantičtější, celek je uchopitelnější. Gornji grad a Kaptol vytvářejí dva kontrapunkty, dvě části města na dvou pahorcích a život, který se odehrává mezi nimi, je příjemný. Záhřeb má pro mě i velkou výhodu dojezdové blízkosti do České republiky, je to vlastně město nejbližší, co se týče vzdálenosti.“ Vzhledem k tomu, že pan Kolatek pochází z Moravy, tedy výhodní části České republiky, vnímá tady i podobnou krajinu, a když jede automobilem domů, má pocit, „že jede stejným prostorem.“
A co s Evropskou unií, na kterou jsme tolik spoléhali? Doufali jsme, že nám přátelství s Českou republikou a její desetiletá zkušenost v unijním členství pomůže v čerpání z evropských fondů, že se to odrazí na ekonomickou prosperitu, na pokrok, otevírání pracovních míst, zvětšení obchodní výměny, koneckonců i s Českou republikou.
„Vždycky může být líp, ale naše obchodní výměna není tak špatná. Podle nových statistických údajů je výměna mezi Českou republikou a Chorvatskem řádově srovnatelná nebo i vyšší s tou, kterou má Česká republika s jinými zeměmi, možná vzdálenějšími, ale mnohem lidnatějšími. Uvedl bych třeba Mexiko, Indii… Rezerva určitě je, můžeme něco dělat ještě lépe, i vztahy můžeme mít ještě intenzivnější. Já se zároveň snažím vidět sklenici poloplnou, a myslím si, že situace není tak špatná.“
Co se týče Evropské unie a dosavadních zkušeností, M. Kolatek vzpomíná, v jaké situaci byla Česká republika krátce po vstupu a jaké následovalo zklamání. Myslí si, že v Chorvatsku tolik důvodů pro zklamání není. „Jako pozitivum vnímám novou finanční perspektivu, která začíná v letošním roce. Chorvatsku dává možnost čerpat v objemu osmi až devíti miliard eur. Česká republika, která měla i negativní zkušenosti, může pomoci v tom, jak stanovit priority, jak správně napsat projekty, jak uspořádat mechanismy kontroly a jak si to čerpání peněz ohlídat. Ne všechno se nám totiž podařilo. Velké možnosti jsou především v oboru infrastruktury a zaměstnávání mladých.“
Rozhovor jsme vedli v okamžiku, když byly ještě čerstvé ohlasy velkého úspěchu Týdne českého filmu, akce, kterou velvyslanectví České republiky zorganizovalo po jednadvacáté. Filmy z loňské a letošní produkce zcela zaplnily záhřebské kino Europa, a poté se stejným úspěchem se promítaly i v Rijece… „Bylo to nádherné. Někteří z nás museli sedět dokonce i na schůdkách, a také pan velvyslanec měl problém své místo před diváky uhájit – to zřejmě dokládá, jak velký byl o filmy zájem. To, že je český humor svým způsobem oblíbený, je dalším důkazem blízkosti mezi Čechy a Chorvaty.“
Dalším dokladem dlouhodobých, bohatých a přátelských vztahů je činnost a organizovanost české menšinové komunity, a koneckonců i vážnost, které se v chorvatské společnosti těší. „Myslím si, že jsme vždycky oceňovali příspěvek, který krajané dávají zemi, v níž žijí už více než dvě století. Zdejší úroveň ochrany menšinových práv je skutečně velice vysoká, Češi mají zástupce na všech úrovních, v obcích, městech, v parlamentu. Průběžně jednáme s chorvatskými orgány, jak můžeme postavení krajanské menšiny dále posilovat.“ Bohatá činnost krajanů panu Kolatkovi usnadňuje snášet odloučenost, která je součástí diplomatické služby. „Samozřejmě se nabízí otázka, kde jsem vlastně doma. Jak už jsem se na začátku zmínil, kousky toho srdce, které diplomat po světě nechává, to jsou vlaječky, zapíchnuté na místech, kde působil. Ty vám umožňují, když někam jedete, třeba na dovolenou, udělat odbočku a obohatit tím svůj pobyt.“                                       

M. Pejić/mp

Read 925 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi