Oldřich Kužílek vzpomíná na dežanovecký biograf

JAK SKONČILO KDYSI OBLÍBENÉ KINO

V šedesátých letech minulého století měla kino skoro každá vesnice. Biografy byly v Dežanovci, Daruvaru, Banově Jaruze, Hrubečném Poli, Končenicích, Hercegovci, Lipovlanech, Pakraci a Sirači. O tom, jak a proč si v Dežanovci založili biograf a jak probíhala jeho zlatá éra, jsme si povídali s třiaosmdesátníkem Oldřichem Kužílkem, jedním z jeho zakladatelů. Zavzpomínal i na plodné doby v hasičském a besedním spolku.


OK2„Když byl v Dežanovci zaveden elektrický proud, bylo to 8. března 1959, tak k nám do vsi jezdilo kino z Polan. Ale my jsme chtěli svoje," začal vyprávět pan Olda. „Krajan Pípal tehdy navrhl, že bychom si mohli koupit promítačku a zprovoznit vlastní biograf. Tak tomu i bylo." Za levnější peníze si pro ni zajeli traktorem do Pleternice. Neměli na ni ale dost peněz. To, co dostali za prodanou váhu na dobytek nestačilo, tak každý ze správního výboru, který si založili, přidal z vlastní kapsy 50 tisíc dinárů, které jim pak během provozu kina byly vráceny z prodeje vstupenek. Kino nazvali 1. máj, protože bylo otevřeno 1. května 1960. Příští rok tomu bude 55 let, co bylo zprovozněno. Bez ohledu na věk nám pak O. Kužílek bez problémů vyjmenoval všechny, kteří se na založení dežanoveckého biografu podíleli. Kromě něj to byl Ferdo Král (předseda hasičů), ředitel kina Rudolf Stříbrný (velitel hasičů), operatéři Rudolf Bláha ml. a Zdeno Pípal ml., pokladní Rudolf Havránek a členové správního výboru: Alojz Nevrkla, Rudolf Bláha starší, Josef Tříška, Ivan Fofoňka, Vencl Strnad a Ivan Šutija. „Z té skupiny jsme zůstali naživu jen já a Jenda Fofoňka," posteskl si náš hostitel. Kino sídlilo v kulturním domě, promítalo se z patra. Zavzpomínal na to, jak si sami dělali dřevěné lavice, které očíslovali, na to jak z Pakrace dovezli lepší čalouněné židle, které byly na balkóně a vstupenky tam byly dražší. V úklidu sálu, trhání vstupenek a při vytápění kina (topilo se pilinami) se členové správního výboru střídali. Nikdo z nich za to nedostával plat, do kina na představení však mohli zdarma přivést rodinu. První správní výbor byl činný do 15. listopadu 1974. Kino fungovalo ještě asi tři roky, tedy celkem sedmnáct let. Chodili do něj lidé z okolí, nejen z Dežanovce, ale i z Trojeglavy, Střežan a Imsovce. První film, který se v dežanoveckém kině promítal, se jmenoval Visine, byl ruský a pojednával o práci ve výškách. Nejvíc se hrály filmy s vojenskou tématikou Bitva na Neretvě, Kozara, náboženské Devet zapovijedi a české, které byly v té době populární. Pan Olda pro ně jezdil s ředitelem kina Rudolfem Stříbrným do Záhřebu. Zasmál se při vzpomínce na to, jak podpláceli úředníky domácím máslem, aby dostali dobré filmy. Nevýhodou bylo, že se musely objednávat rok dopředu. Později, to už se v Záhřebu nemohli dostat úzkometrážní, ale širokoúhlé, si museli přikoupit nástavec na promítačku, nové plátno a ještě nějaké příslušenství k promítačce. Poslední akcí výboru kina bylo financování asfaltování cesty ke kinu (vedla ke hřbitovu). „To aby si lidé nezamazali boty, když se chtěli kulturně vyžít. O biograf byl v té době velký zájem. Promítalo se o víkendech a svátcích. Sál byl plný až do doby, než začala vysílat televize," zdůraznil dežanovecký pamětník a dodal, že potom, co si místní škola pořídila televizi, kam byla vstupenka daleko levnější než do kina, zájem o kino upadal. To bylo příčinou, že se dežanovecký biograf v roce 1977 zavřel. Ještě dnes je však v domě uklizená stará promítačka, která je nyní už muzejním předmětem.
Jednou se možná objeví ve sbírce některého ze sběratelů starožitností. A. Raisová/ar, M. Lackovičová a archiv

OK3

Hasičský důstojník a čestný člen Besedy
Olda Kužílek byl sedmým dítětem Fanynky a Lojzíka Kužílkových – kromě něj ale všechny už v dětství zemřely na různé nemoci. Vychodil pět tříd chorvatské základní školy v Dežanovci, čeština se tam tehdy neučila. Než šel na vojnu, oženil se s Albínou, roz. Bláhovou, která před pěti lety zemřela. Jejich děti, Venda a Jarmila a pět vnoučat, umí česky, doma se jinak nemluví. Oldovy děti byly zapojeny do besedního divadla, manželka zpívala ve sboru.
Pan Kužílek patří mezi aktivní členy Dobrovolného hasičského spolku v Dežanovci, hasičem je 66 let. Vystřídal několik funkcí, od jednatele a tajemníka až k vyššímu důstojníkovi. „Můj děda Jan Drobný byl jedním ze zakladatelů spolku," řekl pan Olda. On sám si v dětství přál být hasičem kvůli pěkné uniformě. Později si uvědomil, jak je to zodpovědná práce. „Kdysi nás ve spolku bylo hodně aktivních, asi 50, dnes jen 10-12," zdůraznil a uvedl, že mezi hasiče chodí často. Má zvláštní úkol, všem čte na pohřbech slova na rozloučenou. „To je povinnost jednatele a já prý mám pro psaní smysl," vysvětlil svou neobvyklou úlohu.
Také místní Beseda se bez něj neobejde. Byl členem divadelní skupiny, hrál např. v Karlově tetě, Bártově pomstě, Lucerně aj. „Divadla, i loutková, jsme hráli nejvíc, když v Dežanovci učil Alojz Sláva Daněk. Zkoušeli jsme v místní škole a v hospodě u Markovićů," připomněl plodná léta Besedy. Pan Olda v ní byl hospodářem, členem správního výboru a později čestným členem. O jeho aktivitě svědčí mnoho uznání a diplomů: za celoživotní činnost, za rozvoj ochotnictví, od Svazu Čechů a Slováků aj. Hasičský svaz Chorvatska mu udělil titul čestného hasičského důstojníka a veteránské hasičské uznání 1. stupně. On sám rád vzpomíná na jednu z odměn, kterou obdržel od Svazu Čechů a Slováků - zájezd do tehdy nejpokrokovějšího československého Jednotného zemědělského družstva Slušovice.

Read 416 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi