K 60. výročí otevření daruvarského chorvatsko-českého gymnázia

ZAJISTILO MENŠINĚ ODBORNÝ KÁDR

V minulosti školství příslušníků české národnosti lze vypozorovat tři zásadní mezníky: první byl, když se mezi světovými válkami začaly otevírat nižší základní české školy. Druhý následoval po ukončení druhé světové války, když se tyto školy staly samostatnými státními školami. Některé se potom postupně rozšířily, nejdříve na sedmileté (1949) a potom na osmileté (1953). Třetím mezníkem byl rok 1954, kdy bylo v Daruvaru otevřeno chorvatsko-české gymnázium, což byla první střední škola, ve které se některé vyučovací předměty přednášely v českém jazyce.


Pro zdejší Čechy měly všechny tyto školy velký význam, ale díky českému gymnáziu si česká národnost zajistila odborný kádr pro potřeby svého kulturního života.
V Daruvaru sice už v letech 1920 až 1928 existovalo chorvatské gymnázium, které navštěvovalo také několik žáků české národnosti, jednu dobu pro ně dokonce fakultativní výuku českého jazyka vedl prof. Franta Burian. Většina z nich pokračovala v dalším školení a do Daruvaru se už bohužel nevrátila. Pro menšinu tak byli tito lidé ztraceni. Nebýt odborného kádru, především učitelů, které vysílala československá vláda, hodně toho by se tehdy nezdařilo. Když pak byla v roce 1941 činnost českých spolků a škol zakázaná, mnozí z nich se vrátili do vlasti. Někteří zde zůstali i během války a po jejím skončení, když byla českým školám znovu povolena činnost, pokračovali ve svém učitelském povolání.
Počet českých škol ale vzrůstal a vbrzku se jevil nedostatek učitelského kádru. Dočasně se zajišťoval učitelskými kurzy, do kterých se snažilo zapojit příslušníky české národnosti po ukončení nižšího gymnázia. Problém byl ještě větší, když se začaly v základních školách otevírat vyšší ročníky. Stalo se tak v době politické roztržky mezi státy Informbyra a Jugoslávie (1948). Nejen, že se někteří učitelé vrátili do Československa, ale na delší dobu byla přerušena veškerá podpora československé vlády kulturního života Čechů a Slováků.
Od začátku padesátých let minulého století se v Československém svazu uvažovalo, jak vyřešit otázku nedostatku odborného kádru v řadách české národnosti. Tehdy se v rámci daruvarské Československé besedy a Svazu jednalo o otevření českého gymnázia v Daruvaru. Daruvarská obecní správa tento požadavek podpořila, objevilo se však několik překážek. Především to byl problém školní budovy a nedostatek odborného kádru. V obou případech byl problém v nedostatku peněz. Do vyřešení tohoto problému bylo vynaloženo hodně úsilí. S touto otázkou byl seznámen prezident Tito, když v roce 1952 přijal v Bělehradě delegaci Československého svazu.
Realizace ideje začala v roce 1953, kdy bylo požádáno o povolení k založení česko-chorvatského gymnázia. Krajanská delegace tehdy znovu jednala s prezidentem Titem při jeho návštěvě Bjelovaru a získala jeho souhlas na stavbu budovy pro školu. Bohužel však nebyly peníze, a tak bylo ujednáno, že výuka bude dočasně probíhat v daruvarském klášteře v části, v které byl v té době internát. Bylo vypsáno výběrové řízení na několik profesorů, ředitelem byl zvolen profesor Josef Kubíček. Teprve v srpnu 1954 vydalo Ministerstvo školství Lidové republiky Chorvatska povolení k otevření česko-chorvatského gymnázia v Daruvaru.
Do gymnázia se zapsal 91 žák do dvou chorvatských a jednoho českého oddělení (V. a, V. b, V. č). Slavnostní otevření gymnázia proběhlo 10. září 1954. Byl to začátek působení druhého daruvarského gymnázia. V letech 1954-1978 ho ukončila 21 generace, čili 1054 maturanti. Z toho 233 byli žáci českých oddělení. Během tohoto období vyučovalo 127 profesorů, mnozí ale učili na jiných daruvarských školách a na gymnáziu pracovali honorárně. Mezi přednášejícími byla celá řada příslušníků české národnosti (Vlasta a Dalibor Pilátovi, Josef Kubíček, Vlasta Mužná, Franta Burian, Josef Matušek, Velimir Sigal, Žofie Krasková, Václav Milde, Vladimír Řehák, Vilím Mžik, Eva Hanzlovská, Ladislav Andres, Míra Olivová, Helena Zákorová, Sněžana Částková, Míra Kulićová Vlastníková, Jiřina Staňová, Jaroslav Klubíčko, Libuše Vaníčková...).
Daruvarské gymnázium se stalo semeništěm, ze kterého mnozí pokračovali na vyšších a vysokých školách, a po jejich ukončení se jako odborníci zaměstnávali nejen na Daruvarsku, ale i jinde. Když byla v roce 1961 v Pakraci otevřena Pedagogická akademie, kterou ukončili i mnozí daruvarští gymnazisté, byl na delší dobu vyřešen problém nedostatku učitelského kádru na širším území.
Dnes v Daruvaru působí třetí gymnázium, které bylo otevřeno v roce 1992. Jeho pracovníci si před deseti lety (2004) připomněli všechna tři gymnázia v knize 50 godina daruvarske gimnazije. V ní zaznamenali nejen jména těch, kteří se zasloužili o jejich založení, ale i všech profesorů a žáků. Nyní se výstavou připomíná jeho 60. výročí. Tak by se měly chovat i jiné školy, protože je to jediná cesta, jak zachovat dějiny svých škol. Bohužel se tak ani některé daruvarské nechovají. V. Herout/mp, archiv

G2

Read 666 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 32 2019

V Jednotě číslo 32, která vychází 17. srpna 2019, čtěte:
- Český učitel ze Srbska Stanislav Havel na návštěvě v Daruvaru
- Studentky z olomoucké univerzity na praktické stáži v Chorvatsku
- Škola v přírodě žáků českých škol z Daruvaru a Končenic
- Představujeme Marii Sedláčkovou z Tréglavy
- Pojďte s námi do ZOO v Praze Troji
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině      
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavost

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi