Print this page

Na hospodářství Heroutových v Daruvarském Brestově

VÝKRM BÝKŮ SE VYPLÁCÍ VÍC NEŽ MLÉKAŘSTVÍ

S Renatou a Alenem Heroutovými, majiteli rodinného hospodářství z Daruvarského Brestova, jsme si povídali o výkrmu býků, o rekordní úrodě kukuřice a jejím sušení, ale i o tom, jak těžké je žít ze zemědělství. Renata je v místní Besedě tajemnicí, hrála divadla, pomáhá v kuchyni i jinde, kde je zapotřebí, stejně jako její manžel, který je členem správního výboru. Spolu s několika vesničany ukázal své velké srdce a pomohl letos kolegům farmářům v zatopené vesničce Gunja ve Slavonii dodávkou balíků sena.


„Ve stáji máme sedmdesát krmných býků a desítku krav a telat," řekl nám farmář, vystudovaný potravinářský technik, který vyjádřil přesvědčení, že výkrm se vyplácí víc než chov dojnic a mlékařství, s kterým se s manželkou zabývali před deseti lety. Na farmě chovají z větší části plemeno Aberdeen Anguse, pocházející ze severovýchodního Skotska, mají i několik Simentálů. Aberdeen Angus je nejvíce chované masné plemeno na světě. Nemá rohy, není strakaté a jeho maso neobsahuje tolik loje jako jiná plemena. Mladé, několikaměsíční býčky těžké asi 220 kg si tato rodina dováží z Nové Gradišky, Lipiku, Tréglavy, Hrubečného Pole a oblasti Lonjského Polje. Po necelém roce, když dosáhnou porážkovou hmotnost 500-550 kg, je Heroutovi prodávají asi za osm tisíc kun soukromým řezníkům do Splitu a Zadru. Ustájeni jsou volně. Člověk si ani nedovede představit, kolik toho denně spotřebují. „V závislosti na stáří je to kromě pícnin, siláže a senáže denně i 3-4 kg šrotu/ks, který děláme z tritikale, ječmene, ovsa a kukuřice, přidáváme i koncentrát Super," dozvídáme se od Alena. Veškeré krmivo si Heroutovi vypěstují sami na více než padesáti hektarech.
Alenova manželka Renata, která má na starosti krávy a telata, pochází ze zemědělské rodiny Chalupovy, také z Brestova, takže tvrdá práce s dobytkem a na poli, jí není cizí. „Na farmě pracuji už jedenáct let, z toho šest máme s manželem své vlastní rodinné hospodářství, dříve byl jeho nositelem můj tchán." Vysvětlila nám, proč se z mlékařství, s kterým se ještě částečně zabývají, dá jen těžko žít. Před deseti lety měli na farmě osmnáct dojnic a svůj laktofriz. Jak cena mléka klesala, snižovali počet dojnic a zvyšovali počet krmných býků. „Čím víc mléka do mlékárny Dukat, s kterou spolupracujeme, odevzdáme, tím nám víc strhnou. Jednou dostaneme 1,90 kn za litr, podruhé 2,80, a přitom se v obchodě mléko prodává za více než 4 kuny za litr," postěžovala si farmářka. Momentálně do laktofrizu jejího švagra, Alenova bratra Drahouše, který má s manželkou farmu dojnic a býků, nosí mléko jen pět vesničanů, dříve jich bylo přes třicet. Renata tam denně vozí 20-30 litrů.
HER2Heroutovi se nadřou, krmí za každého počasí, nemají svátek ani dovolenou, ale jak tvrdí, do města by je nikdo nedostal. Zda budou s výkrmem býků pokračovat, závisí jen na situaci v zemědělství, ale i na subvencích, které by podle neslužebních informací ministerstva zemědělství měly z 1800 kun klesnout na 1200 kun po býkovi. Co ale farmářům, kteří se během těch let vybavili stroji, materiálem a vším potřebným zbývá, než se zemědělstvím pokračovat i v budoucnu?
Letošní časté deště většině plodin škodily, kukuřici ale prospěly. Jen v případech, kdy byla pole zatopena, došlo k šíření houbových onemocnění. Na chorvatských polích se letos urodilo 2,03 miliónu tun kukuřice, což je o 8 % víc než vloni, uvádí státní statistický úřad. Rekordní úrodu této významné obiloviny měl i A. Herout. Pěstuje ji na 45 jitrech a dosáhl výnosu 7,5-8t/kj. Pro zajímavost, v Chorvatsku se letos průměrně sklízí (sklizeň stále probíhá) 7 tun kukuřičného zrna z hektaru, vloni 6,5. „Co je platné, že jsme z hektaru sklidili o dvě tuny víc zrna než vloni, když její cena rapidně klesla. Vloni se za 100 kilogramů syrového zrna mohlo získat 50-60 kn a za sušené 80-110 kun, letos za syrové zrno 45-50 kn/100 kg a za sušené 80-85 kn/100 kg." Z hybridů Heroutovi pěstují z 80 % Pioneer a Syngentu a z 20 % americký Dekalb. „S Pioneerem jsme nejspokojenější, protože zrno má při sklizni nižší vlhkost a nevypadává z palic." Heroutovi ho suší ve vlastní sušárně, kterou má ve vsi jen několik hospodářů. „Má kapacitu dvaceti tun syrového zrna a je poháněna modrou naftou. Po vysušení se získá o tři tuny sušeného zrna méně. Letos mělo vlhkost 29-35 %, po vysušení 13,5 %. Zrno se suší 3-4 hodiny a 1,5 hodiny se chladí," vysvětluje Alen.
Protože tito farmáři na své kůži pocítili, jak nejisté je v dnešní době být zemědělcem a kolik je zapotřebí vložit do výroby prostředků, ale i vůle, aby se mohlo normálně žít, by si moc přáli, aby se jejich dcery Tea a Týna zemědělstvím nezabývaly.
A. Raisová/ar

HER3Kdysi bylo možné všechno daleko lépe prodat
Miladě a Miroslavu Heroutovým, Alenovým rodičům, s kterými naši hostitelé žijí pod jednou střechou, není jasné, proč není organizován výkup zemědělských výrobků. Proč se vykupuje jen od velkých firem a dováží se levnější a nekvalitní zboží? Pan Miroslav zavzpomínal na doby svého mládí, kdy se všechno daleko lépe prodávalo. Jeho dobytek šel dobře na odbyt nejen na trzích v Leňáku (Uljanik), Gaji a Zdencích, ale i v Itálii.
„Vždycky jsme si přáli, aby naši synové Drahouš a Alen pracovali a žili ve městě a do zemědělství se nepouštěli. Neposlechli, a teď se jím zabývají oba," povzdychla si Milada. Oba manželé nevidí současnou situaci růžově.

Read 545 times