Bez vzdělávání zemědělců nemůžeme držet krok s Evropou

Tvrdí to zemědělci, kteří se v poslední době musí vypořádat s úhradou výdajů na všechna možná povolení, která jim diktuje Evropská unie. Někteří si na ně dokonce vzali půjčky. Podmínkou, aby se bez problémů mohli zabývat zemědělstvím, jsou dodatečná školení a skládání zkoušek. Jedním z nich je kurs obecných zemědělských činností, tzv. škola pro hospodáře (2500 kn) – bez potvrzení o složení zkoušky tohoto základního vzdělání pro zemědělce by se nikdo tímto oborem nesměl zabývat. Dále je to zkouška pro traktor nebo kombajn (1700 kn), kontrola postřikovačů (600 kn), kurs obsluhy motorové řetězové pily a křovinořezu (600 kn), kurs pro získání odborné způsobilosti pro nakládání s chemickými přípravky (380 kn) a jiné.

Nikoho nezajímá, že předcházející rok byl špatný, že se sedláci museli vypořádat se škodami způsobenými záplavami, s nižšími výnosy plodin špatné kvality a se zvýšenými náklady na sušení své úrody, na palivo a na dovoz krmiva. Faktem ale je, že abychom udrželi krok s Evropou, musíme se neustále vzdělávat. Zajímalo nás, jaký mají na tuto problematiku názor zemědělci, a proto jsme navštívili tři hospodářství. Na to, zda je vzdělávání pro zemědělce přínosné či nikoli, jsme se zeptali i v daruvarské poradenské službě.  

JAROSLAV ČERVÍK, Brestovská Brda
Rodinné hospodářství se zaměřením na mlékařství má deset dojnic, dvanáct hektarů polí a luk, pěstuje běžné plodiny – pšenici, kukuřici, krmný ječmen. Jaroslav je tři roky bez zaměstnání, skoro patnáct let byl strojním zámečníkem v daruvarském Monteru.
„Před dvěma lety jsem chodil do školy pro hospodáře v Daruvarském Brestově. Nemám však žádné dokumenty, kterými bych mohl dokázat, že jsem do ní chodil. Asi jednadvacet nás dva měsíce chodilo na přednášky z chovatelství, vinohradnictví, ovocnářství, o půdě... Všechno, co jsme se tam učili, jsem už ale věděl. Chodil jsem tam kvůli dokumentům, které jsem měl dostat. Říkalo se totiž, že bez nich nebudeme na hospodářství moci dělat. V lednu jsem šel i na kurs správného využití pesticidů v zemědělství. Každý rok odvážím ambaláž od pesticidů do lékáren Prvča v Daruvaru nebo k Toufarovi do Dolních Střežan.
V Daruvaru jsem úspěšně absolvoval i kontrolu postřikovačů a kurs pro práci s motorovou pilou. Vím, že vzdělávání je dobrá věc, ale bylo by lepší, kdybychom to nemuseli platit. Nic jiného než zemědělství nemám. Je dobře, že můžu dělat na farmě rodičů Marie a Ludvíka, kteří s mlékařstvím začali. Kdysi jsme měli sedm, teď máme deset dojnic. Pokud jde o krmivo, naše osmičlenné hospodářství je soběstačné. Také stroji jsme solidně vybaveni – máme tři traktory, stroj na balení sena a slámy, nakladač na hnůj, sběrač kukuřice...“

DAVOR A BOHUMIL HEROUTOVI, Daruvarský Brestov
Na rodinném hospodářství Davora Herouta se na dvanácti hektarech půdy pěstují z větší části brambory (2 ha),  a pak i obiloviny - ječmen, pšenice, triticale a oves. Své výpěstky prodávají na trzích. Mají čtyři dojnice a patnáct telat na výkrm, mléko skrmí.
Davor – syn, vyučený řidič: „Ve škole pro hospodáře jsem se naučil to, co jsem neuměl – ořezávat vinohrad a ovocné stromky, ale všechno ostatní jsem uměl. Moc velký užitek ze školení nemám – sedmdesát procent z toho čemu nás učili, jsem už uměl. Praxi z chovatelství jsme měli u Alena Herouta a z vinohradnictví a ovocnářství u Jaroslava Klígla. Naše výpěstky pět let prodávám na trzích, dříve v Bjelovaru, teď v Pakraci, Novské a Slatině. Na hospodářství mi pomáhají rodiče. Plánuji se i dál zabývat výkrmem býků a pěstováním brambor a kukuřice.“
Bohumil – otec, organizátor školy pro hospodáře v Dar. Brestově:
„Před dvěma roky jsem shromáždil třicet žáků z obce Končenice a domluvil jsem, aby k nám do Českého domu v Brestově dojížděli přednášející z Lidového učilistě Marinković z Garešnice. Na vzdělávání v hodnotě dvou a půl tisíců kun přispělo z poloviny županství, další polovinu si platil každý kursista sám. Potvrzení o absolvování školy mohla být všem rozdána už vloni v létě, ale na termínu předání se končenický starosta s představiteli županství a učiliště stále nemohou domluvit – a čas běží. Můj názor na školení? Nic nového jsme se nedozvěděli. Když stát předepsal, že musíme školu absolvovat, mohla se angažovat poradenská služba, která je levnější. Proč si Chorvatsko nevzalo příklad z ostatních států, které zemědělcům umožnily bezplatné vzdělávání? Další kursy jsem neabsolvoval. Moc vám děkuju, že o nás zemědělcích píšete, protože někdy mám pocit, že o nás nemá nikdo zájem.“  

JAROSLAV KOČÍ, Končenice
Jediné ekologické rodinné hospodářství v Končenicích pěstuje jahody, arónii a česnek a chová ovce, prasata, koně. Jaroslav pracuje v bjelovarské firmě na ochranu majetku Protecta Horvat a v obecní radě zastupuje Stranu nezávislých sedláků.
„Na jednodenní kurs pro používání motorové řetězové pily jsem chodil v roce 2006, ale nevím, jestli potvrzení, které jsem dostal po napsání testu, je platné. Jak jsme se později dozvěděli, přednášející neměl licenci. Na školení nás do Českého domu v Končenicích chodilo sto padesát. Od té doby potvrzení nikdo nevyžadoval. Postřikovače jsem nekontroloval, mám na to svůj názor. Všechno to vzdělávání je jen léčka na peníze. Někdo na nás vydělává. Zemědělstvím se zabývám už čtyřicet let, ale samostatně jsme s manželkou začali v roce 2000. Kdysi jsme měli krávy, koně, prasata a vinohrad. Nyní pěstujeme jahody, arónii a česnek a ze zvířat máme ovce, prasata. Máme i japonské prase a koně. Investice jsou vysoké a zisk nulový.
Traktor řídím od čtrnácti let a teď by mě tomu měl někdo učit? O některých vzdělávacích kursech jsme v Končenicích nevěděli. Byly totiž organizované jen pro členy HSS (Hrvatska seljačka stranka), ostatní neměli šanci. My starší se nepotřebujeme učit, na řadě jsou mladí. Kursu na využívání pesticidů se nemám v úmyslu zúčastnit, jedině jestli ho budou organizovat v Končenicích. Považuju to za vyhozené peníze. V jiných evropských zemích jsou všechna taková školení zdarma nebo jsou levnější. Všichni spoléhají na podpory, ale já je nepotřebuju - potřebuju trh, a ten v Chorvatsku není zajištěn ani zorganizován. Když chci cokoliv prodat, neznám cenu, nevím, kterou plodinu je výhodné pěstovat, co mít ve stáji. Subvence dostáváme pozdě, takže se na ně nemůžeme spolehnout. Co se týče odevzdávání ambaláže, v Končenicích zorganizováno nebylo. Místní zemědělská lékárna, která by ji měla shromažďovat, ji nebere. Já ji dva roky skladuju, sousedé vozí obaly do Hercegovce nebo Garešnice. Také s výkupem vlny ve vsi je bída – vlnu odevzdáte, ale na peníze se neptejte!“                                             

A. Raisová/ar

Read 415 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 28 2020

V Jednotě číslo 28, která vychází 11. července 2020, čtěte:
- Parlamentní volby vyhrála strana HDZ, poslancem za českou a slovenskou menšinu je i tentokrát Vladimír Bílek
- Firma RegioJet vozí české turisty na Jadran žlutým vlakem z Prahy do Rijeky
- V Horním Daruvaru valná hromada, v Garešnici divadelní setkání v přírodě
- Dopady koronakrize na cestovní ruch: Chorvatský turismus je na kolenou
- Se Zdenkou Zvonarkovou o černém kontinentu
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi