Aleksandar Tolnauer, předseda Rady pro národnostní menšiny Republiky Chorvatska

Pane Tolnauere, jak hodnotíte Ústavní zákon o právech národnostních menšin dvanáct let po jeho schválení a jaké je podle Vás jeho uplatňování v praxi?
Od začátku jsem seznámen s tímto zákonem a mohu ho bez jakékoliv pochybnosti ocenit jako zákon velmi dobrý a liberální, který zahrnul mnohá práva. Ale od prvního dne bylo vidět, že s jeho uvedením do praxe budou určité problémy, protože byl schválen pod mezinárodním nátlakem a byl kompromisem mezi dvěma politickými stranami (HDZ a SDP). V době jednání o vstupu Chorvatska do EU byl naprosto nezbytný, musel být schválen a o tom, jak se bude v praxi aplikovat, se moc neuvažovalo.

To tedy znamená, že zákonem stanovená práva existují, ale těžko se prosazují?
S ohledem na uvedené okolnosti bylo do zákona zařazeno také to, co ze strany Evropy nebylo požadováno. Proto je Ústavní zákon o právech národnostních menšin v normativním smyslu jedním z nejlepších zákonů v oblasti ochrany práv národnostních menšin, a řekl bych i lidských práv všeobecně. Stejně jako i mnohé jiné zákony má ale řadu nedostatků, zvlášť když jde o jeho aplikování. Ba co víc, kromě problémů s použitím zákona v praxi se projevila jeho přílišná normovanost.

V čem přílišná normovanost spočívá?
Uvedu dva příklady, i když je jich mnohem víc. Pro nás v Radě je nejdůležitější, aby lidé v menšinových radách a v místních pospolitostech, tedy ti, kteří byli přímo zvoleni svou menšinou, zcela a správně pochopili svou roli v ochraně práv národnostních menšin. Dodnes se tito lidé bohužel neakceptují jako součást místní samosprávy, i když jí jsou. V oblasti zastupování menšin se potýkáme s řadou problémů, nepochopení a nejasností. V jednotlivých segmentech je zákon nedořečený, jak mimo jiné vyplývá i z nejnovějších potíží v uskutečnění dvojjazyčnosti ve Vukovaru, kde si článek osm předmětného zákona každý vykládá tak, jak se mu líbí. My jsme se hned vyjádřili k nedemokratickým nátlakům na národnostní menšiny ve spojení s právem na používání mateřského jazyka a písma.

Když už jsme u dvojjazyčnosti, co si myslíte o tom, že se používaní mateřského jazyka a písma menšin znovu objevuje jako problém? Objevil se dokonce návrh na zvýšení procenta podílu příslušníků menšiny v celkovém obyvatelstvu jako podmínka pro právo na dvojjazyčnost.
Je otřesné, že dokonce i veřejná televize HRT jako hosty do menšinových pořadů zve představitele politických stran, kteří o menšinové problematice nemají ponětí. Nejen že jsou neinformovaní, ale jsou zároveň i nevstřícní a opětovaně prosazují stanovisko, že v Evropě právo na dvojjazyčnost mají jen menšiny s padesátiprocentním podílem ve složení obyvatelstva. To ale není pravda. Neexistuje jednotná evropská norma, každý stát tuto záležitost řeší samostatně. Tak vysoký práh mají Rusové v Litvě a Lotyšsku, tam jich je více než čtyřicet procent, zatímco například Chorvaté v Rakousku mají práh 25 procent. Češi také mají standard 25 procent, což je například průměr v Evropské unii.

Znamená to, že je 33 procent v Chorvatsku nad evropským průměrem?

Ano! Je fakt, že nám během jednání o vstupu do Unie Rada Evropy vytýkala, že je laťka na uznávání práva menšin na dvojjazyčnost postavená moc vysoko.

A jsme svědci úsilí jednotlivých politiků posunout hranici mnohem výš, tedy na 50 procent.
Ano… Bohužel! To však svědčí jen o tom, co jsem řekl, že mnozí v Chorvatsku nevědí nic o menšinových standardech a o tom, jak evropské zákonodárství normuje a chrání menšinová práva nebo dokonce o tom, jak tuto otázku řeší některé naše sousední země. Například v Srbsku přes řadu nedostatků v politice ochrany menšinových práv, stačí Chorvatům jako menšině 17 procent podílu v národnostní struktuře obce nebo města, aby měli právo na dvojjazyčnost. Zároveň by někteří chtěli, aby Srbové v Chorvatsku měli práh padesát procent. K tomu mohu říci pouze, že jsou takové názory zcela neopodstatněné a nemístné.

Jaké problémy mají rady národnostních menšin?
Rady by měly být apolitickými tělesy, neměly by být pod politickými stranami, stejně tak by neměly být politikou manipulovány a zneužívány. A to nejen menšinovou, ale i většinovou politikou. Toho by se měly vystříhat. Jedinou úlohou rad je tlumočit zájmy národnostních menšin na území, na kterém působí a na kterém byly zvolené – mají-li tam silnice, mateřskou školu a podobně. Některé rady stále ještě nemají program, neurčily si priority, o které se budou starat a o které budou v místní samosprávě usilovat. Rady musí mít napsané argumenty, s nimiž se obracejí na lokální správu, musí se držet demokratické procedury a měly by kolem sebe shromažďovat mnohem víc lidí. Zvlášť menšinové intelektuály a mladé. V komunitě by měly být aktivnější.

Jak se lokální správa chová k menšinovým radám?
V některých místních samosprávách se rady vůbec nepřipomínají ve stanovách, i když je to zákonná povinnost, zatímco v jiných prostředích máme příklady velmi dobré praxe. Vždycky ale jde o místa, která všeobecně menšiny podporují. Jak víme, činnost menšinových rad a představitelů financují obce, města a županství a na nich závisí, zda budou mít rady a představitelé dostatek finančních prostředků na vykonávání svých úkolů. Chorvatsko je ale výrazně nerovnoměrná země, pokud jde o koncentraci ekonomického bohatství, a tak není jedno, jestli je menšinová rada v Záhřebu nebo v Benkovci.

Nemáte obavy, že lidé proto ztratí zájem o činnost v radách národnostních menšin?
Bez ohledu na veškeré potíže si uvědomujeme, že lidé chápou podstatu menšinového zastupování. Zřejmý je opak tezi z vaší otázky – zájem o účast v práci rad je stále větší. Jsou si stále víc vědomi toho, že tím způsobem mohou maximálně přispět k lepšímu postavení své národnostní menšiny v určitém prostředí. Uvedu příklad. Pro minulé volby členů menšinových rad a představitelů jsme dostali nejhorší termín – 10. červenec. Jak zorganizovat volby uprostřed léta? Přesto volilo kolem dvanácti procent voličů. Když to srovnáte s výsledkem lokálních voleb, uvidíte, že s ohledem na celkový počet voličů menšiny projevily větší zájem o volbu rad, než všichni voliči o volbu lokálních zastupitelství a shromáždění.

Radě pro národnostní menšiny RCH někteří vyčítají, že ohledně ochrany menšinových práv nekoná dostatečně a že není dostatečně přítomna na veřejnosti.
Jsem si zcela vědom, že Rada není nejideálnějším tělesem na světě. Vynaložili jsme ale hodně sil na řešení menšinových problémů. Pracujeme opravdu hodně, některým ministrům jdeme silně na nervy kvůli snaze o vyřešení jednotlivých záležitostí. Zavedli jsme systém ochrany menšin a to už nikdo nemůže ignorovat. Naše práce je veřejná, nic neskrýváme, je nás velmi málo a máme omezené finanční prostředky. V demokratickém dialogu s vládou se nám podařilo v letošním roce pro národnostní menšiny dojednat stejný obnos finančních prostředků, jakým jsme disponovali loni. Musíte uznat, že to s ohledem na těžkou ekonomickou situaci, ve které se Chorvatsko nachází, málokdo mohl očekávat.
Po vstupu Chorvatska do Evropské unie jsme svědky omezování menšinových práv, eskalace nacionalismu a neuplatňování chorvatských zákonů, týkajících se základních menšinových práv.
Ano, souhlasím s vámi. Ukázalo se, že vnitřní mechanismy společnosti nemohou získaná menšinová a lidská práva ochránit. Neustále na to upozorňujeme, navíc prostřednictvím sněmových poslanců pouštíme určité věci do parlamentní procedury. V tom směru jsme velice aktivní jak my, tak menšinoví poslanci, kteří jsou zároveň členy Rady.

Můžete po dvanácti letech existence shrnout výsledky činnosti Rady?
Hodnocení výsledků naší činnosti je na jiných. Osobně si myslím, že jsme udělali hodně. Dnes je nemyslitelné, že by vláda schvalovala zákony, týkající se národnostních menšin bez konzultací s Radou. Myslíte si, že tomu tak bylo od začátku? Nebylo! Sami jsme se vnutili, sami jsme si to vybojovali. Dále, my jsme menšinovou otázku pozvedli na mezinárodní úroveň. Často kontaktujeme velvyslance a představitele mezinárodní pospolitosti. Vyměňujeme si zkušenosti, sdělujeme své názory a mínění. Kdysi nám vyčítali, že více velvyslanců chodilo do Rady, než na ministerstva zahraničních věcí. A nebyli to jen velvyslanci mateřských zemí našich národnostních menšin… A co je nejdůležitější: nezvolili jsme si politiku naříkání a kritizování, ale politiku rozhovoru a iniciativy. Od začátku jsme si byli vědomi toho, že musíme hodně pracovat, že se musíme vnutit, abychom byli vnímáni jako součást systému ochrany menšin. Neotročíme formě, pro nás je důležitá náplň, a proto jsme se mnohokrát nestarali o to, zda naši příslušníci menšin a veřejnost všeobecně vědí, co všechno děláme, abychom věci dali do chodu. Národnostní menšiny jsme vymanili z ghett a menšinové problémy dali do povědomí veřejnosti. Přesto, že jsou v systému ochrany národnostních menšin v Chorvatsku stále ještě početné nedostatky, je nesporné, že jsme udělali hodně.              

Igor Palija
Interview jsme přebrali z nezávislého měsíčníku srbské menšiny Identitet, číslo 196, listopad 2014
Přeložil M. Pejić/ žp, hrt

Read 379 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi