Jak osud spojil Kraisingerovy a Máchovy

Antonín Kraisinger, syn Fráni a Marie, se narodil v roce 1859 v Trubíně, okres Hořovice. Důvod jeho cesty na jih byl podobný jako u ostatních českých rodin, které zakotvily na dnešním území Chorvatska. Každý z přistěhovalých do Slavonie prožil mnohé zajímavé okamžiky. I v osudu tohoto později lipoveckého krajana je hodně toho, co by mohlo zajímat i dnešní čtenáře.

 Koncem 19. století už v Lipovci žily mnohé české rodiny, mezi nimi i Máchova. Ve starých dokumentech čteme, že Ivan (Jan) Mácha, syn Josefa a Anny, narozený v Čechách, starý dvaadvacet let, se oženil v roce 1864 s Barbarou Lehákovou (možná Lečkovou), dcerou Ivana a Apolonie, narozené v Čechách, staré dvacet let. V roce 1870 se jim narodil syn Josef a v roce 1874 František. Byl to však pro rodinu nešťastný rok. Nejdřív zemřelo dítě a o dva měsíce později i jeho matka. Rok na to se Ivan  oženil podruhé, vzal si Rozálii Vystydovou a postupně se jim narodili Fráňa (1875), Karel, Antonín (oba zemřeli) a Anna (1882). Ivan Mácha nebyl dobrého zdraví, postonával a jen rok po narození dcery zemřel na souchotiny.
 Žít na venkově bez pomoci mužské osoby bylo tehdy skoro nemožné, a tak se v roce 1886 dvaatřicetiletá vdova Rozálie Máchová provdala za svobodného sedmadvacetiletého Antonína Kraisingera. Spolu měli dceru Marii (1890) a syna Antonína (1893). V rodině tak vyrůstalo pět dětí, tři Máchovy a dvě Kraisingerovy.
Postavit je na nohy na malém majetku nebylo snadné, a tak si Antonín začal přivydělávat převozem, takzvaně „kirijat“. Nějakou dobu vozil koňským potahem písek na výrobu skla z kopce u Horního Daruvaru do sklárny v Ivanově Poli, a naopak skleněné výrobky rozvážel do obchodů v okolí. V té době několik kousků i sám koupil, a některé z nich se v rodině zachovaly až do dneška.
Někdy ho zase jeho „kirijášská“ cesta odvedla až do Bosny, odkud z Tuzly dovážel domu sůl. Na takovou dalekou cestu jelo několik povozů zároveň, aby si navzájem pomáhaly. Antonín spolu se sousedem Jůzou vozili na Dioš písek na stavbu zámku, který byl dokončen v roce 1904. Rád později vyprávěl historku o hříběti.
Když se kobyla ohřebila, tak se nezapřahala do vozu, ale zůstala ve stáji s ním. Nebyla však normální doba. Aby se mohl vypravit na několikadenní cestu, kočí jednoduše uvázal hříbě provazem k postroji, „hámu“ jeho matky a jel. Tehdy byl na silnici malý provoz a hříbě tak vlastně nabývalo první cestovní zkušenosti. A co se to na Dioši stalo? Antonín tam s potahem jedno hříbě přivedl a odvázal ho, aby se trochu proběhlo. Hříbě ale vběhlo do zámku a po schodech se dostalo až do patra. Snad se mu tam líbilo, a tak ne a ne sestoupit dolů. Antonínovi nezbývalo, než sebrat chasu, která hříbě po schodech dolů snesla.
Ve snaze přivydělat si i v zimní době, kdy pro povoz nebyla práce, si Antonín vybudoval ledárnu. Tehdy nebyl elektrický proud ani ledničky, a tak byla v létě velká poptávka po ledě. Zvlášť ho potřebovali cukráři na zmrzlinu a pivnice na chlazení piva. Výdaje na stavbu ledárny nebyly velké, ale vyžádala si hodně práce.
Nejdříve se vykopala velká jáma, asi jako dnešní sklep. Čím byla hlubší, tím větší jistota byla, že se tam led udrží i v letní době. Jako izolace sloužila žitná sláma, do které se v zimě naskládaly ledové krychle vysekané na zamrzlé Toplici. V létě se pak led prodával zájemcům. Takovou výrobu Antonín a jeho zeť Skalník a ještě někteří sousedé praktikovali tak dlouho, než byla v Daruvaru vybudovaná velká městská ledárna.
Antonín byl i dobrým obchodníkem. Navázal styk s podnikem Ježek Blanský v Čechách, kde objednával zemědělské stroje a nářadí pro zdejší zájemce. Ve volných chvílích rád četl a o přečteném rád vyprávěl členům rodiny. Stál u kolébky České besedy v Daruvaru v roce 1907. Byl při jejím zakládáním jediným krajanem z Lipovce a jejím členem zůstal až do smrti.
Nejstarší z nevlastních Antonínových dětí, Josef Mácha, se oženil s Elizabetou Hášovou z Dolního Daruvaru (1895), kde potom žili. Fráňa Mácha se oženil se Sofií Jůzovou (1904) a v manželství se jim narodilo sedm dětí. První z nich byla Slávka, později Žukovićová Máchová, známá krajanská učitelka a spisovatelka. Anna Máchová si v roce 1905 vzala Václava Janotu (narozeného v roce 1881 rodičům Vojtěchovi a Anně, rozené Částkové).
 Marie Kraisingerová se v roce 1919 provdala za Václava Skalníka, (narozeného v roce 1883). Antonín Kraisinger mladší zahynul v roce 1915 v první světové válce. Měl tehdy jen dvaadvacet let. Jeho jméno je na dlouhém seznamu padlých vojínů z těchto krajů. Z Brestova zahynuli 42, z Končenic 37 a z Lipovce 11. Jejich smrtí zmizela z těchto krajů mnohá příjmení, mimo jiné i Kraisingerovo.
O tom, jak tito mladíci zahynuli a kde byli pohřbeni (často ve společných hrobech), se jejich rodiny málo dověděli. Také Kraisingerovi dostali pouze Záznamní list, ve kterém je napsáno, že pěší 88. pluku Antonín Kraisinger zemřel 4. května 1915 v nemocnici Rehov v gubernii Tversko v Rusku. Zůstaly po něm tři rubly padesát kopějek a jeden balíček neznámého obsahu.
Mnohé rodiny i přes obdržený list měly naději, že informace není pravdivá. Občas se to stávalo. I Kraisingerovi doufali. Ještě 3. dubna jim Antonín psal, že jeho jednotka je zajatá, 16. dubna 1915, že se vlakem vracejí. Nepsal o žádné nemoci a proto se rodině zpráva o jeho smrti tři týdny později zdála neuvěřitelná.
Po válce Antonín starší, snad aby zahnal smutek po synově smrti, a později v roce 1924 i manželky Rozálie, ještě více četl. Prý si knihy z knihovny dovážel do Lipovce trakařem, aby nemusel často chodit do Daruvaru. Nejraději četl navečer, před spaním. Jako malý chlapec ho rád chodil poslouchat Jirka Janota, který o tom později často vyprávěl.
Antonín Kraisinger zemřel ve vysokém věku v roce 1940. Tehdejší český týdeník Naše noviny napsaly: „…patřil k těm krajanům, kteří se nikdy nevzdávali národní práce. Byl jedním z nejstarších členů daruvarské Besedy, byl také jedním z prvních akcionářů Československé banky. A jak už ani jinak býti nemůže, byl pilným čtenářem. Kde mohl, navštěvoval naše podniky a se zájmem sledoval veškerou práci ve spolku a mimo. Pohřeb konal se za hojné účasti v sobotu 17. srpna odpoledne na místním hřbitově. Nad hrobem se zesnulým krajanem se rozloučil kr. V. Petr z Daruvaru…“
Památku na rodinu Kraisingerovu, mnohé dokumenty a věci, dnes nejvíce opatruje jeho pravnučka Blaženka Bukačová, rozená Skalníková.
 

V. Herout

Read 402 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi