S předsedkyní zdenecké Besedy Josefkou Dobrijevićovou

Josefka Dobrijevićová

 O DĚTSTVÍ V PÉMII, RODINĚ A ZDENECKÉ BESEDĚ

V České besedě Velké a Malé Zdence se stále něco děje. Všechny besední skupiny jsou velmi aktivní, pilně zkoušejí a téměř o každém víkendu někde vystupují. V čele tohoto spolku je Josefka Dobrijevićová. Zašli jsme si za ní na kus řeči. Popovídali jsme si o nezapomenutelném a krásném dětství v Ivanově Sele, o studiu v Záhřebu, o besední činnosti a jejích zálibách.


Upřímná, jednoduchá a usměvavá Josefka Dobrijevićová se narodila v Ivanově Sele čili v Pémii, v rodině Syrůčkově. Byla třetím, nejmladším dítětem Františka a Františky, kteří se zabývali zemědělstvím a chovem dobytka. „Byli jsme obyčejná vesnická rodina, ve které se hodně pracovalo. Vlastnili jsme čtrnáct jiter pole, čtyři krávy a pár koní. Můj otec byl milovníkem koní. Nikdy nezapomenu, jak bylo v domě smutno, když musel koně prodat. To pak celý den plakal. Žili jsme velmi skromně – ve starém domě, bez vody a koupelny. Dnes je to téměř nepochopitelné. Moji rodiče to neměli jednoduché. Všechnu půdu obdělávali ručně, bez strojů a traktorů. I my děti jsme jim na poli a na statku hodně pomáhaly. Nic nám nebylo těžké udělat, ale ani jim.
V naší rodině bylo vzdělání dětí a naše budoucí povolání na prvním místě. Maminka vstávala brzy ráno, a ještě než jsme šly do školy, uvařila nám snídani. Jestli jsem ráno nesnídala, tak mi cestou do školy v autobuse bylo špatně, a proto mě maminka litovala a snažila se mi pomoci. Uvařila vždy to, co jsem ráda jedla. Napekla nám třeba palačinky. Říkala nám, že musíme dobře a hodně jíst, abychom ve škole mohly pamatovat a dobře se učit. Asi měla pravdu, všichni jsme vystudovali vysokou školu. Sestra je inženýrkou chemie a bratr inženýrem strojírenství. Já jsem si vybrala ekonomii. Rodiče nás vedli k tomu, abychom byli poctiví a spravedliví. Tvrdili, že jestli se budeme pilně učit, nebudeme muset tak hodně pracovat, jako museli oni. Někdy si myslím, že neměli pravdu, ale to je o něčem jiném," řekla Pepa, jak se jí většinou říká.
Josefka zavzpomínala na dobu, kdy byla členkou České besedy Ivanovo Selo: „Mám krásné vzpomínky na naši učitelku Justýnku Koutníkovou. Měli jsme s ní zvlášť krásný vztah. Kdysi jsem, jako i všichni moji kamarádi, chodila i do divadelní a taneční skupiny. Ještě si pamatuju na různé besední akce, vystoupení a dožínkové slavnosti. Byli jsme jako velká rodina. Do divadla byly zapojené všechny generace a hráli jsme tehdy velmi populární operety. Ty už dnes na krajanských jevištích nevídáme."
Ivanovo Selo je vesnice, která snad jako žádná jiná dala hodně vysokoškoláků. Mnozí tehdy studovali v České republice. Bohužel v ní dnes téměř nikdo z nich nežije, odešli za lepším životem, za prací. Josefka patří k nim.
Po základní škole chodila do gymnázia v Hrubečném Poli, potom vystudovala Ekonomickou fakultu v Záhřebu. „Měla jsem ráda matematiku a práci s čísly, tak jsem si vybrala ekonomii. Studovala jsem ráda a moc mě to bavilo. Hodně jsem se učila a na jiné záliby mi nezbýval čas. Takže jsem často ani na besední vystoupení nestíhala. Snažila jsem se co nejrychleji dostudovat, aby mě rodiče nemuseli dlouho vydržovat. Měla jsem štěstí, že jsem hned po studiu dostala práci. Krátkou dobu jsem pracovala jako novinářka v Jednotě. Potom jsem se přihlásila na konkurs do dnešní finanční agentury FINA v Hrubečném Poli, a tam jsem zůstala až do důchodu. Dlouho jsem v ní byla vedoucí."
V roce 1988 se Josefka provdala za Milana Dobrijeviće do Malých Zdenců. „Máme spolu dvě děti: dceru Saňu a syna Darka. Dcera vystudovala biochemii, ale syn se nerad učil a neměl o studium zájem, takže hned po střední škole hledal práci. Je to jeho volba, dnes musí pracovat fyzicky."
Když se Josefka přistěhovala do Zdenců, Beseda tam neexistovala. Byla tam jen taneční skupina, kterou vedla Jaruška Krčmová. Potom, v roce 2000, se několik mladých nadšenců rozhodlo obnovit spolek. Byla mezi nimi i Saňa Dobrijevićová. „Samozřejmě, že jsme je ve všem podporovali. Hned na začátku založili několik skupin. Saňa se věnovala tanci. My starší beseďáci jsme z toho měli ohromnou radost. Dcera potom odešla do Záhřebu a svůj volný čas věnovala záhřebské Besedě. Zapojila se do taneční a divadelní skupiny. Už několik let jste ji mohli vidět na dožínkách a na divadelní přehlídce v Lipovci, které se i letos zúčastní. Jsem ráda, že je taková a že se naučila mluvit svým mateřským jazykem," říká Josefka.
Od roku 2011 je předsedkyní Besedy, letos tedy její mandát končí. „Dál už si tu povinnost nevezmu. Stačily čtyři roky. Není to jednoduchá práce. Funkce předsedkyně vyžaduje spoustu volného času a energie. Jsem z toho trochu vyčerpaná. Zvlášť z té papirologie. Kdo to nikdy nedělal, tak neví, co je to za práci," postěžovala si.
Josefka obnášela i funkci předsedkyně hrubečnopolské městské rady. „I v politice jsem byla velmi aktivní. Teď jsem ráda, že jsem se jí zbavila. Myslím si, že jsem jako politička nebyla moc úspěšná. Nedokážu o něčem půl hodiny mluvit, a nic neříct. Takoví lidé mi jdou na nervy, nejsem schopná je poslouchat a usmívat se, když k tomu nejsou důvody. Jsem upřímná a konkrétní, na rovinu řeknu, co si myslím. Dnes mě politika nebaví."
„Mám velkou zálibu ve čtení. Čtu hodně, Jednotu přečtu celou hned, jak ji dostanu. Moc se mi líbí. Jsem vaším věrným čtenářem. Často navštěvuji i hrubečnopolskou městskou knihovnu, ve které si půjčuji převážně krásnou literaturu, romány všech druhů. Nerada se dívám na televizi, raději si vezmu křížovky, sudoku a jiné druhy hádanek. To mě baví víc," rozpovídala se o svém volném čase.
Jejím oblíbeným koníčkem je také vaření a pečení. Ráda peče rohlíky, které snad všichni její kamarádi a známí už ochutnali. „Nejednou jsem pekla velké množství rohlíků pro různé akce v Besedě, místním lovcům a ostatním spolkům. Mám z toho radost."
„Když jsem ještě chodila do práce, slibovala jsem si, že se v důchodu budu věnovat všemu, co jsem dříve nestíhala. Věřte mi, že ani teď na to nemám čas. Moc ráda cestuju, a kdykoli je to možné, vypravím se na nějaký zájezd do ciziny. Někdy spolu s dcerou, která je také velkou milovnicí cestování. Procestovala jsem už celé Chorvatsko, Českou republiku, Bosnu, ale i Srbsko, Maďarsko a Itálii. Často jezdím do Međugorje, a mým velkým přáním je navštívit Lourdes."
A. M. Štrumlová Tučková/ld

Read 338 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 45 2019

V Jednotě číslo 45, která vychází 16. listopadu 2019, čtěte:
- V Horním Daruvaru se konala třináctá přehlídka hudebních skupin
- Chorvatský premiér Andrej Plenković na návštěvě v České republice
- Praktická stáž Jaroslava Preislera v Jednotě
- Se známým specialistou fyzikální medicíny Božidarem Egićem
- Na Martina na návštěvě v daruvarském vinařství
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi