Jarní setkání Prekopakerských s přáteli z Postřekova

Na cestu do staré vlasti, na návštěvu k starým známým, k Národopisnému souboru Postřekov, se Česká beseda Prekopakra vypravila ve čtvrtek 9. dubna časně zrána. Už o půl čtvrté stál před „domečkem" velký pohodlný autobus, do kterého členové folklorní skupiny, pěveckého sboru a doprovodné hudební kapely ukládali své nástroje, úbory a kroje.
Cesta přes Rakousko a Německo proběhla hladce.

Postřekov totiž leží na samém západu České republiky, a je jednodušší dostat se tam moderními německými cestami. Postřekovští na své přátele čekali už na hranici a po srdečném pozdravení je doprovodili do útulného hotelu Výhled, který stojí v krásné přírodě Českého lesa, těsně u Baarovy stezky a jeho majestátního pomníku.
Cestou přes vesničky Trhanov a Klenčí bylo v autobuse slyšet: „Tady jsme byli minule", „V tom domě jsme spali, když jsme tu byli ubytovaní v rodinách", „Muzeum Šimona Baara, tu jsme byli..." Emoce těch, kteří na návštěvu k Postřekovským nejeli poprvé, vyvrcholily před hotelem, kde na chorvatskou výpravu čekali členové souboru, vedení předsedou Radkem Zuberem a uměleckým vedoucím Petrem Buršíkem. Vítání, pozdravy, objímání, slzy při shledání rodin, které se znají už desítky let. Den skončil společným posezením a zpěvem při chorvatské harmonice a českých dudách či malé chodské kapele.
Páteční dopoledne patřilo návštěvě Postřekova, kterou měli hostitelé pečlivě naplánovanou. Prekopakerští se rozdělili do tří skupin a postupně si prohlédli místní pamětní síň, muzeum krojů a starodávnou hospodu U Hadama. Mohli se tak vyfotografovat u vysvědčení „Pomorske škole u Bakru", kterou skončil jeden místní rodák a stal se kapitánem, naučit se poznat, který koláč je z dolního a který z horního Chodska a tři různé druhy čepovaného piva. Nejpoučnější byl ale výklad o chodských krojích v místní sbírce, která těm, kteří byli na Chodsku poprvé, přiblížila někdejší život této pohraniční části Česka. Součástí prohlídky byla i ukázka paličkování, tkaní, šití krojů, které se při slavnostních příležitostech opět vracejí do módy, a malování typické chodské keramiky.
Další znalosti si Prekopakerští mohli prohloubit v domažlickém Muzeu Chodska, kde se jim dostalo odborného výkladu ředitele Josefa Nejdla a ti, kteří se nezalekli stovky schodů, si udělali pěkné snímky z ochozu hradní věže. Prohlídka Domažlic skončila návštěvou kostela Narození Panny Marie, dominanty náměstí, a hned v sousedství bohatě zdobeného Lidového domu, kde se konal folklorní večer, nazvaný Postřekov a Prekopakra aneb chodský folklór bez hranic.
Zahájili ho nejmladší členové Národopisného souboru z Postřekova. Na plné jeviště krojovaných dětí byl skutečně krásný pohled. Možná ale ještě hezčí, když se po vystoupení přesunuly do sálu a během vystoupení svých starších kolegů se s nimi pod jevištěm snažily udržet krok. Tento recept, jak jednoduše a přirozeně přenést lásku a dovednost lidového tance a písně na mladou generaci, by bylo velice dobré zavést do našich Besed.
Členové prekopakerské Besedy se divákům představili ve dvou blocích. Zvlášť se líbily dalmatské písně, které pěvecký sbor zazpíval opravdu perfektně, a pak veselé mlynářské tance, kterými tanečníci uzavřeli blok dobře propojených několika tanců. Plánovanou společnou zábavu v domažlickém místním sále, která měla následovat po programu, zkrátily dnešní přísné dopravní předpisy, kvůli kterým Prekopakerským nezbývalo, než se spolu s řidiči odebrat na povinný odpočinek před cestou do Prahy.
Po sobotní dopolední zkoušce v Musaionu Národopisného muzea připravili Postřekovští pro své chorvatské přátele prohlídku města. Kratší trasa začala na Karlově mostě a skončila u Fleků u slavné pamětní desky založení Hajduku. Delší zahrnovala poklonu pražskému Jezulátku a prohlídku Pražského hradu. Když při čekání na výměnu hradní stráže mladí tanečníci zjistili, že pouliční muzikanti hrají i píseň, na kterou oni tancují, neváhali a s chutí si u Pražského hradu zatančili a z plného hrdla zapívali „Kdybys měla, má panenko, sto ovec...." Měli hned kolem sebe plno diváků, kteří se po potlesku dožadovali opakování...
Večerní vystoupení, které se konalo v rámci cyklu představování lidových kultur významných oblastí a zahrnuje i dvě zahraniční komunity, předcházela přednáška o Češích v Chorvatsku docenta Zdeňka Uherka z Etnologického ústavu Akademie věd. V překrásném letohrádku Kinských, kde Národopisné muzeum sídlí, pod bohatými štukaturami se Prekopakerským vystupovalo velice dobře. Výborná akustika a dobře složený program pěveckého sboru, v kterém se střídala česká píseň s chorvatskou, uchvátily diváky tak, že se po programu žádalo „CD té výborné skupiny". Relativně malý prostor na vystoupení pomohl i folklorní skupině, jejichž taneční bloky vyzněly přesněji a jistěji, a tak byla právem vyprovázena velkým potleskem. Mohlo by se říci, že Prekopakerští dostali za své taneční a pěvecké vystoupení pravé ovace a to – pod pozlacenými lustry.
V neděli ráno se opět všichni oblékli do svátečních úborů a ve farním kostele v Klenčí pod Čerchovem udělali krojovaný špalír na sváteční biřmovací mši. Po ní měl sbor příležitost zazpívat před plzeňským biskupem Františkem Radkovským, který nejen ocenil jejich zpěv, ale i snahu, že vydrželi tak dlouho v opravdu chladném kostele.
A pak už nastal čas loučení. V hotelu poobědvali všichni společně, u jednoho stolu se sesedly rodiny, které se dlouho znají, vyměnily si informace, které si ještě nestačily říci, dávaly se a dostávaly dárky. Pak už se znovu zpívalo a brečelo, opět se vyměňovaly dárky, tentokrát soubory mezi sebou, a nebýt toho, že řidiči museli vyrazit, možná by se tam zpívalo ještě dnes.
Před odjezdem ještě Česká beseda Prekopakra stačila pozvat Postřekov k sobě na návštěvu v roce 2017. Ještě dříve zřejmě dojde k navázání těsnější spolupráce mezi obcemi Pakrac a Postřekov, na níž se intenzívně pracuje. Ještě na uvítacím večírku o tom s radostí hovořil Jan Kreuz, od listopadu nový starosta Postřekova.
V. Daňková/vd

PPK2

Zájezd připravili
Jménem prekopakerského spolku hostitele v Postřekově pozdravila a Besedu před programem v Domažlicích a Praze představila místopředsedkyně Slávinka Plavčeková. Organizační vedoucí výpravy byli Miroslav Prchal a Željko Dolić, program připravili sbormistryně Jadranka Radonićová-Sirovicová, vedoucí folklorní skupiny Mirjana Hrušková a vedoucí doprovodné kapely Alois Huška.

Dvě uznání pro Jaroslava Vozába
Dokonce dvě uznání za přínos k česko-chorvatské spolupráci obdržel Jaroslav Vozáb. Bylo to překvapení jak pro něj, tak pro celou výpravu. Během programu v kulturním domě v Domažlicích byl tento dlouholetý předseda České besedy Prekopakra pozván na jeviště, kde obdržel jak uznání obce Postřekova, tak města Domažlice, které mu předal místostarosta Stanislav Antoš (na obrázku vlevo).

Read 420 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 44 2019

V Jednotě číslo 44, která vychází 9. listopadu 2019, čtěte:
- Svaz Čechů bude mít nové stanovy, rozhodlo předsednictvo
- V ruském Soči se konal seminář YEN
- Hovory s T. G. Masarykem v chorvatštině
- Představujeme Gospavu Brkićovou z České besedy Šibovec
- Žít se nemusí, ale pít pivo se musí – reportáž z Oktoberfestu
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi