Print this page

S ředitelkou daruvarské české školy Komenského Marií Válkovou

  • Posted on:  čtvrtek, 18 červen 2015 00:00
Marie Válková

VE SBOROVNĚ SE SEŠEL VÝBORNÝ KOLEKTIV

Už šest měsíců je novou ředitelkou České základní školy Jana Amose Komenského v Daruvaru Marie Válková. To je dobrý důvod k návštěvě a položení několika otázek.

Půl roku je dostatečně dlouhá doba na to, poznat své nové pracovní místo. Jak se vám vede?
Pro mne to tak docela nové pracovní místo není. Dvacet pět let jsem pracovala v této škole jako pedagožka, takže část práce, která se týká žáků, rodičů a učitelů, je pro mne stejná. Poprvé jsem se však setkala s „papírováním“ jiného typu.
Například, v těchto dnech se urychleně pracuje na energetickém certifikátu školy. Snažíme se, aby to byl opravdu kvalitní certifikát, protože bez něj se není možné přihlásit na žádné dotační výběrové řízení. Chceme udělat školu energeticky výkonnou, protože v topné sezóně veškeré prostředky na činnost školy pohltí účty za topení, na nic jiného nezbude. Přitom ve škole není zvlášť teplo. Systém je starý, není možné topit částečně, na radiátorech nejsou regulační ventily... Tuto zimu nám hodně pomohla nová plastová okna, která jsou teď na celé ústřední i na všech obvodních školách.
Tvrdým oříškem bude vyřešení majetkových vztahů ohledně pozemku, na kterém má škola hřiště, ale vlastně jí nepatří. Pomáhají nám v tom mnozí – poslanec Bílek, místožupanka Novotná Golubićová, županství, město. Stejná práce nás čeká, pokud jde o letovisko ve Tkonu, kde právě probíhá legalizace daruvarské části. Spolu s končenickou školou řešení vidíme ve spolupráci s Jihomoravským krajem. Plánujeme postavit společné rekreačně-edukační středisko, ve kterém by naše děti mohly za přijatelný poplatek pobývat jako doposud.
Dále jde o menší ale důležité akce, jako je oprava potrubí, které zvlhčuje školu. Ta je domluvená a začne hned, jakmile skončí školní rok. Pak přijde na řadu střecha nad tělocvičnou...

A jak to vypadá ve sborovně?
V posledních letech zde došlo k velké výměně generací. Z učitelů, starších než jsem já, kteří ve škole už pracovali, když jsem nastoupila, zůstali jen čtyři. Další čtyři jsou mého věku. Odešla tak zkušenost a přišlo mládí, a žáci mají mladé učitele rádi. Jen je třeba hned na začátku naučit je dobře pracovat. Jsem si toho vědomá, léta jsem byla v týmu, který zaučoval začátečníky. Pár hodin k tomu určených rozhodně nestačí.
Ve škole se teď sešel velmi dobrý tým, jsou to velice ochotní učitelé, nikdy neříkají ne a s nápady přicházejí i sami. A to je velice důležité.
Ve své ředitelské práci vidím totiž dva hlavní cíle – za prvé udržet českou část, která je pro školu charakteristická, dbát na udržení českého jazyka a kultury, v čemž může mít skutečně velkou úlohu.
Druhým cílem je kvalita výuky. Ta má dnes vliv na mnohé rodiče při rozhodování, zda zapíšou dítě do české či jiné školy. Přitom velice dobře pozorují a srovnávají, jací pedagogové ve škole učí a jaké jsou jejich výsledky. Naším cílem nejsou jen dobré známky, ale dobré znalosti, s kterými naši žáci tuto školu jednou opustí. A proto vítám všechny iniciativy učitelů, kteří s dětmi pracují navíc. Řádné hodiny výuky pro mimořádné výsledky nestačí.
Podporujeme soutěže a setkání všeho druhu, nejen oficiální pořádané ministerstvem, ostatně každý rok se jen zmenšují jak do počtu, tak do rozsahu. Například to, co zbylo z LiDraNa, je opravdu jen kostra. Proto jsou důležité naše krajanské přehlídky, setkání a soutěže, které organizuje Svaz Čechů. Pro děti je velice důležité, aby bylo jejich jméno někde slyšet jako dobré či nejlepší, je to pro ně silná motivace. Přitom pro ně není důležité, zda jde o soutěž z matematiky chorvatského ministerstva nebo o soutěže vypsané Českou republikou či různými institucemi...

Je těžké být ředitelem školy?
Těžká je finanční část práce, odborná není, ta mě bavila celý život. Škola Komenského byla a je můj druhý domov. Ostatně my, učitelé, tu někdy strávíme víc času než se svou vlastní rodinou. Proto mi tak velice záleží na kolektivu, na mezilidských vztazích. Myslím si, že jsme na dobré cestě. Sešlo se tu hodně mladých učitelů nezatížených tím, co bylo předtím a věřím, že budeme všichni dobře pracovat.
To je velice důležité, protože v Chorvatsku se rodí stále méně dětí a každá škola bojuje o každého žáka. Proto máme velkou radost, že po schůzce, kterou jsme měli s rodiči předškoláků, se do první třídy zapsaly další děti. Je to záruka, že budeme mít za čtyři roky dvě páté třídy...

Jsou dnešní děti jiné než ty, které do školy chodily na začátku vaší pedagogické kariéry? A rodiče?
Děti jsou stejné, jen dnešní technologická společnost přispěla k tomu, že se zdají být jinačí. Píšou ve zkratkách, nemají čas a neumí si hrát, mají málo kamarádů. Ať se nám to líbí nebo ne, je to tak. Dnešní uspěchaná doba jim částečně krade dětství. Zvlášť na prvním stupni, kdy by děti ještě měly být dětmi. Děti nikdy nebyly a nejsou „zlobivé“, to je jen pohled dospělého na jejich počínání. A přitom často zapomínáme říci, co vlastně od nich očekáváme.
Dnešní rodiče kladou více důrazu na svá práva, umí si je najít na internetu a umí si o ně říci, bojují o ně. Učitelé by je měli brát jako rovnoprávné partnery, protože škola je tu kvůli dětem, a ne kvůli nám, kteří jim v dospívání pomáháme.
Bohužel, stále přibývá rodičů, kteří nemohou zaplatit knihy či svačinu. Myslím, že by každé dítě mělo mít ve škole teplou svačinu. Proto jsme vděční všem, kteří nám v tom pomáhají: Pávíčkově nadaci, městu, od dubna i županství, směřují sem také různé příspěvky, naposledy z akce mezigenerační solidarity.

Na co jsme se zapomněli zeptat?
Na knihovnu, a přitom je to velice důležitá část školy. Myslím si, že naučit děti číst, psát a porozumět přečtenému je úplně nejzákladnější úkol školy. A když je tomu naučíme, tak se dítě nikdy a nikde v životě neztratí. Ani v páté třídě, která je prvním velkým krokem k samostatné práci. V učení čtení může mít knihovna opravdu velkou úlohu. Fond naší školní knihovny je skutečně bohatý, ale je v ní hodně knih zastaralých, pro dnešní děti nepřitažlivých. Knihovnu potřebujeme modernizovat a přilákat do ní každého našeho žáka. V. Daňková/vd

MARIE VÁLKOVÁ, za svobodna Kánerová, se narodila v roce 1966 v Ivanově Sele, vystudovala v Praze pedagogiku a český jazyk na Filozofické fakultě UK. Její první pracovní místo byla daruvarská česká základní škola Komenského, kde se po dvaceti pěti letech stáže v listopadu 2014 stala ředitelkou.
S rodinou žije v Daruvaru, manžel Zvonko pracuje na benzinové pumpě, dvě děti jsou na vysokých školách v Záhřebu, Matija studuje techniku, Ivana ošetřovatelství, nejmladší Valentina je studentkou daruvarského gymnázia.

Read 516 times