„Člověk si časem zvykne. Když teď přijedu domů, tak mi dokonce chybí, že mi tramvaj nedrnčí pod okny,“ srdečně se na naši otázku zasmála Morena Ulrichová a pokračovala: „Když si dnes vzpomenu na svůj život v Dežanovci a Daruvaru, tak se mi hned vybaví zkoušky, recitovaní, LiDraNa, vystoupení s
dežanoveckou Besedou a daruvarskou Holubičkou… Já pro ně žila. Když jsem začala v Záhřebu studovat, to mi nejvíce chybělo. Život je ale takový, někdy nás odvede cestami, o kterých se nám ani nezdá....“ A už s vážnou tváří dodala: „Teď si už nemůžu představit, že bych se do Daruvaru vrátila, tím spíš, že to, co mi z domova nejvíce chybělo, teď mám,“ a ukázala na místnosti Českého domu v Záhřebu, kde jsme seděly.
 Do záhřebské Besedy ji přivedla informace, že tam působí i herna pro předškoláky. Morena totiž dokončuje studium pro vychovatelku v mateřské škole a zároveň v jedné záhřebské školce pracuje jako dobrovolník. Přišla kvůli školce, ale zakotvila ve folklórní skupině a navázala tak na léta strávená s českým folklórem: „Nikdy nezapomenu na dožínky.. Já v průvodu ve svátečním hanáckém kroji, vystoupení ve švýcarské Ženevě...“
Velice zajímavý je způsob, jakým Morena sleduje Jednotu: „Maminka mi vozí do Záhřebu výstřižky se zajímavými články, a pravidelně mi do telefonu čte vtipy, kterým se pak společně smějeme....“
Mladá zdravotní sestřička Mateja Adžijevićová skoro celý svůj život strávila v prekopakerské Besedě, kde ve folklórní skupině tančila plných jedenáct let: „Když jsem ukončila školu v Pakraci, tak jsem se snažila najít práci v okolí. Když jsem po půl roce zjistila, že to nejde, tak jsem za tři měsíce sehnala práci v Záhřebu.“ A tak teď už čtvrtým rokem pracuje v domově důchodců v Gajnici a s prací je spokojená.
Ze začátku jí bylo těžko, chyběla jí rodina a neobyčejné bylo bydlet v pronajatém bytě se zcela neznámými lidmi. Později si našla bydlení podle svého vkusu, na Záhřeb si zvykla: „Jsem tu spokojená. A když přijedu domů, tak mě tam zaskočí neobyčejné ticho...“ Připadá jí  samozřejmé, že hned šla do záhřebské Besedy. Znala kolegy z tanečních seminářů v České republice, lidi z Daruvaru, Končenic a Kaptola, kteří v tanečním souboru Jetelíček už tančili: „Máme se tu výborně. Kdybych tu nebyla, tak by mi tanec a činnost v Besedě opravdu chyběly.“
Obě dívky se shodují v jednom – město vyžaduje víc času, dojíždění do práce je kapitola sama pro sebe, zato ale mladému člověku nabízí více možností.                                 
                                           

V. Daňková/vd