Malinovi z Horního Daruvaru vaří doma ječný pěnivý mok

  • Posted on:  čtvrtek, 27 srpen 2015 00:00

DOMÁCÍ PIVO OSVĚŽÍ I UHASÍ ŽÍZEŇ, ALE NEOMÁMÍ

V tomto šíleném horku, které panuje již nestydatě dlouho, je normální a logické sáhnout po studeném pivu. Ale, pozor! Odborníci varují, že na vysokých teplotách alkohol není přítelem, takže s pivem musíme jednat opatrně. Proto se výherní kombinací zdá být studený pěnivý mok bez alkoholu, a právě takový vaří paní Anna Malinová v Horním Daruvaru.

Upozornil nás na to její syn Damir Malina, předseda místní České besedy. Mnohokrát jsme se bavili o pivu, zvlášť o celosvětovém trendu rozkvětu minipivovarů a domovarníků, tedy milovníků zlatavého moku, kteří sami vaří pivo doma v garážích a sklepích. Říkal mi: „Běžte za mou maminkou, ona vaří pivo doma starodávným způsobem.“
„Kdepak, vždyť to vůbec není pivo, ale převařená voda,“ bránila se paní Malinová, s kterou jsme návštěvu domlouvali během promítání legendární Menzelovy komedie Vesničko má středisková v podborském letním kině, a už se těšili, že nás v jejich rodinném domku dočká pár půllitrových lahví dokonale vychlazených na sedmém sklepním schodu, tak jak to ve filmu dělá řidič družstevního kamionu Karel Pávek.
Nebylo to však zrovna tak, koneckonců i proto, že Malinův sklep má jen pět schodů, ale čekaly na nás dvoulitrové „petky“ s matným nápojem a jedna „výstavní“ litrová láhev zavřená po starodávnu korkovou zátkou a špagátem. „Proč říkáte, že to není pivo, když se tak hezky pění, a tak hlasitě syčí při otevírání láhve?,“ ptali jsme se a paní Malinová odpověděla: „Ochutnejte a uvidíte, že je nakyslé, a alkohol nemá žádný.“ Ochutnali jsme a dali jí za pravdu.
„Jak to dokážete udělat, uvařit pivo, a vyhnout se vzniku alkoholu?“ zajímalo nás: „Tohle byste měla prodat velkým pivovarům, které mají problém udělat pořádné nealko pivo!“
Brzy jsme se dozvěděli, že je to proto, že paní Anna při vaření domácího piva vůbec nepoužívá slad, ale pražený ječmen (od vesničanů), kukuřici (vlastní) a granulovaný chmel (průmyslový). Další zvláštností jejího moku je, že ho vaří jen v létě, zatímco tradiční český ležák se dělá při venkovní teplotě sotva pár stupňů nad nulou. Dokud nebyly ledničky, pivo se vařilo jen od podzimu do jara, tedy od svatého Michala (29. září) do svatého Jiří (23. dubna).
„Domácí pivo se někdy hodně vařilo za mašinování, dělaly to i moje maminka a babička, tehdy ale nebyly plastové láhve a všechno se lilo do skleněných. Jako špunt se dal kukuřičný oklasek a zavázal špagátem zvláštní technikou. Stejně ty špunty vylítaly, nebo lahve praskaly. Do piva se tehdy dával divoký chmel, který se sbíral v lese.“
Dělávalo se to tak v Šibovci, v rodině Novákově, ze které paní Malinová pochází: „Vařilo se málo a pivo mohl dostat jen ten, kdo dělal na mlátičce, pro ostatní byla voda,“ vzpomíná paní Anna a diktuje recept: „Na čtyřicetilitrový kotel dáváme čtyři půllitrové hrnky kukuřice a praženého ječmene a tři malé skleničky chmele. Vaříme asi dvě hodiny, potom dvakrát, třikrát procedíme. Když tekutina vychladne, dáme do ní kilogram a půl cukru a necelou polovičku suchých pekařských kvasnic – někdy jsem dávala čerstvé, ale suché kvasnice jsou silnější. Ještě ten den pivo nalijeme do láhví a dáme do sklepa. Pijeme ho už druhý den, ale je sladké. Časem ale dostane nakyslou chuť.“
„Trochu alkoholu tam přece jen je, musí být, když kvasnice rozdělávají cukr, ale je ho jen málo, takže je sotva cítit,“ dodává pán domu Stanislav Standa Malina, nejvěrnější zákazník své paní sládky, se kterou se podílí na vaření pěnivého moku. „Děláme to sice spolu, ale ona je šéfka,“ zavtipkoval.
Během ležérního rozhovoru u sklenice studeného, matného a nakyslého pěnivého nápoje se dozvídáme, že někteří při vaření piva používají semletou kukuřici, nebo ji dávají do kotle v pytli. Malinovi se rozhodli pro prostřední postup: „Mletou kukuřici a ječmen bychom nedokázali dobře procedit, a hodně kalné pivo by nikdo nechtěl pít,“ myslí si pan Standa. „U nás před dučánem většinou nechtějí ani to obyčejné Staročeško, ale hledají něco lepšího – Pan a Ožujsko; dají si daruvarské, jen když nemají peníze, protože je lacinější.“ Nechtěli jsme svému hostiteli oponovat, ale stejně jsme mu opatrně řekli, že je daruvarské pivo mnohem lepší než piva z velkých pivovarů.
Pan Malina zavzpomínal také na to, jak mu chutnalo Staročeško z ležáckých tanků, když v pivovaru před nějakými čtyřiceti lety jako zedník lepil dlaždice. „Byly tam obrovské betonové nádrže plné piva, na něm tlustá vrstva pevné pěny. Pivo jsme nabírali zednickou naběračkou, já měl úplně novou, sloužila nám jen na pivo…“
Vnucuje se otázka, zda je to, co Malinovi vaří, vůbec pivo. Podle předpisu „pivem se rozumí pěnivý nápoj získaný zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele, nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu“. Tuto definici Malinovo pivo nesplňuje, a proto to asi ani není pivo.
Potvrdil to i zkušený sládek Krešo Marić, vedoucí technologického procesu v daruvarském pivovaru. „Už proto, že chorvatské Směrnice pro pivo určují, že v pivu musí být nejméně padesát procent ječného sladu, a že v Malinově pivu slad vůbec není, nemůžeme tento nápoj považovat za pivo. V pivu musí být slad – ječmen musí začít klíčit, protože jen klíčením vzniká enzym nutný pro proces kvašení. Pekařské kvasinky nedokážou zkvasit škrob z nerozmletého ječmene a kukuřice, a proto musí Malinovi do svého nápoje přidávat cukr.“
Koneckonců i sama paní Malinová trvá na tom, že to není skutečné pivo, ale „převařená voda, která má chuť obilí, pěnu a říz“ a že ona to dělá jen proto, že to manželovi chutná, „osvěží a uhasí žízeň, je na letním vedru lepší než obyčejná voda, a jelikož nemá alkohol, vůbec „nechytá“, což má také své výhody…“
„Mohli bychom říci, že je Malinův napoj na stopě prapiva ze starověku,“ dodal po chvilce přemýšlení sládek Marić. „Před tisícem let se jistě nedělal slad. Také nevíme přesně, které obilí se používalo na vaření piva, ale jistě se nemlelo. Možná je tedy způsob vaření piva paní Malinové cesta ke kořenům pivovarnictví.“
V každém případě u Malinů se ve vaření piva nic měnit nebude. Pivo, nepivo, oni budou i nadále dávat všechny suroviny najednou do kotle, uprostřed dvorečku bude směs bublat dvě hodiny, když se nápoj vychladí, scedí ho, aby z kotle vyhodili sedlinu, vrátí tekutinu, přidají cukr a kvasnice, nechají trochu odležet, a je to…
Panu Standovi usnadní tento pěnivý mok běžnou práci na letošním nesnesitelném vedru a všichni budou spokojeni. A když sem tam zatouží po opravdovém, skutečném pivu, po onom, které „chytá“, odskočí si do nedalekého „dučánu“ a dá si pár láhví.
M. Pejić/vd

Read 630 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 43 2021

V Jednotě číslo 43, která vychází 30. října 2021, čtěte:
- Krajanské zpěvánky v Rijece
- Večer českého a dalmatského folkloru v Bjelovaru
- Ve Virovitici skončily Ozvěny Jarních tónů Jana Vlašimského
- Den Rady české menšiny města Záhřebu
- Ve školách oslavili Den chleba
- Sto let Svazu Čechů: Větší pozornost potřebám Slováků
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi