UČIT SE O PRÁZDNINÁCH? PROČ NE?
Léto obvykle spojujeme s prázdninami a dovolenou. To však není případ více než sto třiceti lidí z různých koutů světa. Od 16. července do 13. srpna 2016 se v Brně konal 49. ročník Letní školy slovanských studií, kterou pořádá Kabinet češtiny pro cizince při Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Každoročně se zde sjíždějí lidé různého věku a z různých zemí, které spojuje zájem o češtinu. Jsou mezi nimi studenti bohemistiky, lektoři, překladatelé a tlumočníci, učitelé, krajané, ale také lidé, pro něž je čeština pouze zálibou a koníčkem. Jednou z účastnic letní školy jsem letos byla i já.
Jak taková letní škola probíhá? Po slavnostním zahájení účastníci píší vstupní test, podle jeho výsledků jsou zařazeni do deseti studijních skupin – od začátečníků až k velmi pokročilým. Pestrý a hlavně bohatý program, kromě každodenní intenzivní výuky češtiny, v odpoledních hodinách nabízí i spoustu odborných přednášek českých a zahraničních bohemistů, na nichž se studenti mohou seznámit s různými oblastmi zkoumání českého jazyka a literatury, s historií české hudby, architekturou, brněnskou minulostí, se vztahy češtiny k jiným jazykům, s politickou situací a dalšími reáliemi týkajícími se České republiky. Pro začátečníky jsou i hodiny správné české výslovnosti a pro pokročilejší lexikálně stylistická cvičení. Celodenní výukový program končí filmovým klubem, v rámci kterého se studenti seznamují s nejznámějšími a nejlepšími filmy české produkce.
Letní škola není pouhé učení se gramatiky. Ředitelka letní školy a vedoucí Kabinetu češtiny pro cizince FF MU PhDr. Eva Rusínová pro studenty připravila i hodiny zpěvu a tance, na kterých se studenti učili zpívat české, moravské a slovenské lidové písně. V průběhu celého měsíce měli též možnost seznámit se s tradicemi a krásami České republiky jako jsou Moravský kras, Beskydy, Praha, vila Tugendhat, Olomouc atd. Na výletě do některého z blízkých pivovarů mohli zjistit, jak se vaří pivo a ve vinném sklípku přímo uprostřed místních vinic ochutnat víno pěstované na jižní Moravě.
Škola studentům nabízí i další aktivity: sportování, koncerty a různé společenské večery. Vedení letní školy nezřídka doplní program besedami a akcemi podle požadavků studentů. Těm se kromě čtrnácti lektorů věnuje i pět průvodců z řad studentů minulých letních škol. Jsou k dispozici ve dne v noci a starají se o to, aby nikomu nic nescházelo.
Na brněnské letní škole se studenti měli možnost seznámit i s dílem „největšího Čecha – Járy Cimrmana“. Umožnil jim to Craig Cravens, PhD., lektor českého a ruského jazyka a literatury Indiana univerzity (Bloomington, USA), jenž Cimrmana do angličtiny překládá a v rámci letní školy ve své „Kočovné divadelní společnosti Craiga Cravense“ dává příležitost studentům, aby si zahráli ve hrách, jež jsou na repertoáru pražského Žižkovského divadla Járy Cimrmana. „Kočovná divadelní společnost Craiga Cravense“ tak uvedla od roku 2010 již pět divadelních her podle scénářů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka (Záskok, Dobytí severního pólu, Akt, Afrika, Švestka a Vražda v salonním coupé) v nichž se jako herci vystřídala celá řada studentů letní školy.
Letní škola končí závěrečnými zkouškami, na základě jejichž výsledků pak frekventanti školy obdrží vysvědčení s uvedením úrovně znalosti českého jazyka a získanými ECTS kredity.
Letní škola slovanských (bohemistických) studií se se svými studenty loučí slavností v aule FF MU a společenským večerem s rautem, kde se při dobrém víně a při cimbálové hudbě zpívá a tančí, což se stalo nedílnou součástí života zdejších studentů češtiny.
Brněnská letní škola je právem nesmírně populární a studenty češtiny velmi žádaná. Jana Lukášová/Marko Midžor
NA ŠKOLE V JIŽNÍCH ČECHÁCH
Studentům bohemistiky Filozofické fakulty v Záhřebu se každoročně nabízí možnost absolvovat letní školy slovanských studií, a to na dvou místech – v Brně a Českých Budějovicích. Letos jsem se rozhodla přihlásit a pozvali mě do Českých Budějovic jako stipendistku. Letní škola na Jihočeské univerzitě probíhala od 22. srpna do 9. září Zúčastnilo se jí 43 cizinců z asi deseti zemí, například Itálie, Francie, Anglie, Německa, Ruska, Bulharska... Výuka se konala každé dopoledne a odpoledne. Odpolední výuku občas nahradily výlety, filmy nebo odborné přednášky o jazyku, literatuře, historii a podobně. Kromě toho bylo dost času na poznávání města. O víkendech jsme jezdili na výlety do Prahy, na Hlubokou nad Vltavou, do Třeboně a Českého Krumlova.
Účastníci kursu po slavnostním zahájení napsali vstupní test, podle kterého byli rozděleni do pěti skupin – od začátečníků k pokročilým. Vyučovací program jednotlivých skupin odpovídal jejich znalostem. Nejpokročilejší skupina se nejvíce věnovala konverzaci. Měla jsem tak možnost slyšet zajímavé věcí o čínském, ruském, německém nebo bulharském školství, zdravotnictví, životním prostředí a jiném. V Číně se například za malé město považuje město s 600 000 obyvatel, a vzdálenost 1000 km není velká, protože vlaky jezdí rychlosti 350 km/h. Nejvíce mě ale zaujalo to, že na Letní školu nepřijeli pouze studenti, ale také starší lidé, jimž je čeština koníčkem. Někteří se jí věnují proto, že mají maminku českého původu, jiní zase, že by chtěli přijet do Česka za prací. Za pozornost stojí i úvaha jednoho Lužického Srba, s nímž jsem se bavila o Češích v Chorvatsku. Řekl mi, že i kdybychom my, příslušníci menšiny, už česky nemluvili, tak se češtinou stále bude mluvit v Česku. Pokud by ale oni přestali mluvit lužickou srbštinou, tak jeho jazyk bude mrtvý.
V Českých Budějovicích jsme obdivovali Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou a barokní radnicí, vyšplhali na Černou věž, navštívili klášterní kostel Obětování Panny Marie, prohlédli si výstavu Svět loutek a jejich kamarádů v Jihočeském muzeu, ochutnávali Budějovický Budvar přímo v pivovaru a zúčastnili se několika koncertů. Společně jsme navštívili Údolí u Nových hradů a zámky v Třeboni a Českém Krumlově. Ve volném čase jsme si mohli udělat vlastní program. V Regionálním muzeu v Českém Krumlově právě byla výstava Od Šumavy k Tatrám – historické lidové kroje Československa, což jsem si nemohla nechat ujít.
Tři týdny nám všem velice rychle uběhly, dostali jsme vysvědčení, rozloučili se při slavnostní večeři a pomalu se odebírali každý do své části světa. Kristina Kvapilová/kk