„S manželkou jsem v posledních dnech nachodil více než 150 km od Bilogory až k Borkám a našli jsme jen pár lišek (lisičarka) a lošáků (prosenjak). Houby rostly jen tři týdny na začátku srpna,“ říká Z. Čoban.
„Před měsícem jsme s rodinou nasbírali třicet kilogramů, z toho nejvíc letních hříbků a lišek, sem tam nějaký kotrč,“ dozvěděli jsme se od Dolnodaruvařanky B. Bínové, která nejraději jezdí na Papuk a na Bilogoru mezi Hr. Polem a Viroviticí. (V našich krajích mnozí kotrčem – chorvatsky kovrčasta kokica – mylně nazývají houbu choroš oříš čili trsnatec oříš, latinsky Polyporus umbellatus, chorvatsky jelenovo uho.)
J. Kulhavý raději sbírá kolem zámku Dioš a v Miljanovci. „Každý z nás má své místečko. Když tam nic nenajde, je to pro něj znamení, že nerostou. Houby nerostou, a to nejen tady, ale v celé zemi, dokonce ani v Čechách nerostou! Štěstí mají snad jen houbaři u monastýru Pakra a ve Vukovji, kde jich pár vyrostlo,“ uzavírá.
Sdružení Kotrč chtělo v říjnu zorganizovat výstavu hub, ale z třiceti druhů, které se nyní dají sotva najít, to není možné. „Na to jich je potřeba alespoň sto padesát druhů,“ dodal Z. Čoban, který na houby chodí od svých šesti let. Poznávat se je naučil od svého dědečka Tondy. „Na houby chodím i ve svých třiašedesáti a učím to i svého vnuka.“
„Houbařská sezóna začíná v době kvetení máků,“ říká J. Kulhavý. „Sezona začíná asi 21. května a končí 1. listopadu, ale není to pravidlo, houby se občas mohou najít i pod sněhem,“ dozvěděli jsme se od B. Bínové. „Poslední dva tři roky byly špatné. Loni bylo sucho, předloni zase mokro, ale třeba v roce 2010 jich bylo moře,“ zavzpomínal J. Kulhavý. „Letos jsem na svých místech našel jen pět hříbků. To říká všechno,“ konstatoval.
„Na Daruvarsku roste nejvíc hříbků (vrganj), lišek, holubinek (krasnica), václavek (medenjača), občas i bedla jedlá (sunčanica), lidé si je ale občas pletou se smrtonosnou muchomůrkou zelenou (zelena pupavka). Proto pozor na to, co sbíráte! Zvlášť na mladé plodnice,“ upozornil Z. Čoban. „Lidé si myslí, že když je na houbě slimák, musí být jedlá, ale to je omyl – může být jedovatá. Houba může narůst přes noc. Na podzim, kdy je chladněji, může na jednom místě vydržet i 10 dní, v létě ji za pár dní sežerou červi, slimáci nebo shnije. Houby nerostou, když je víc než 30 °C a míň než 10 °C. Nejlepší je na ně jít ráno a to nejen kvůli tomu, že by vám je další houbaři mohli sebrat před nosem, ale i kvůli tomu, že ráno je nejméně slunce, což je ke sběru nejvhodnější,“ radí Z. Čoban. Dále nám vyprávěl, že v Polsku, které navštívil, se houby ve velkém množství dají najít i v nejsevernějších částech, rostou dokonce i ve Finsku. J. Kulhavý nás zase informoval o jedné z nejvzácnějších hub na Daruvarsku – muchomůrce císařské (blagva).
Všech tří houbařů jsme se zeptali na to, jak se má houba správně sbírat – vykroutit ze země nebo odříznout? Dva z nich uvedli, že vykroutit, jeden, že je lepší ji odříznout, protože se tím neporuší mycelium. „Když ji odříznu, neušpiním si v košíku další houby,“ uvedl. Svou teorii podložil i tím, že stejně tak je sbírá i odborník na houby Romano Božac.
Houbaři smí podle nových směrnic nasbírat maximálně dva kilogramy hub denně. S sebou si kromě průkazky houbařského sdružení či spolku nesmí zapomenout vzít i povolení od lesního podniku na sběr lesních plodin, mezi něž houby patří. Když nemáte nic z toho a přistihne vás inspekce, můžete platit až několikatisícové pokuty. Taková opatření byla podniknuta kvůli ochraně hub a kvůli tomu, aby je na trzích neprodávaly osoby, které se v nich nevyznají.
Houbaři upozornili na to, že návštěvník lesa by plodnice, které nezná, neměl ničit – vždyť i ty jedovaté mohou svou krásou někoho potěšit. Neměli by sbírat houby, které neznají, poškozovat podhoubí či odhazovat odpadky. Houby by měli sbírat do košíků a ne do PVC sáčků. Před uložením je třeba houby prohlédnout, aby nebyly červivé, ty je lepší v lese nechat.
Houbaři si postěžovali na závory instalované lesními podniky, které jim dělají problémy. A jak situaci řeší? „Auto zaparkujeme před závorou a dál jedeme na kole,“ usmál se jeden z houbařů „... s ním se dostaneme všude. Jen si musíme zapamatovat místo, kde jsme ho nechali.“    
„Houby skladuji nejraději v mrazáku. Také je suším a konzervuju v octě s paprikou a cibulkami,“ dozvěděli jsme se od houbařky Bínové. „Houby dáváme do mrazáku, ale je i jinak konzervujeme,“ uvedl Z. Čoban. J. Kulhavý nerad sbírá houby do zásoby: „Nejraději je mám čerstvé: z těch jsou nejlepší jídla. I my je ale sušíme a konzervujeme – zima je dlouhá.“ Houby jsou výbornou náhradou za maso. Jsou bohaté na vitamíny a minerální látky a mají málo kalorií, jsou jen hůř stravitelné.
Očekáváme tedy jen příznivé období a hurá do lesů na houby! Snad bude říjen příznivější a konečně se dočkáme houbařských žní.
A. Raisová/ar a rodinné archivy Z. Čobana a J. Kulhavého