Pořádala ji ve dnech 19. a 20. září Stálá komise Senátu Parlamentu České republiky pro krajany žijící v zahraničí, Akademie věd ČR a Česká škola bez hranic. Byly na ní i představitelky české komunity v Chorvatsku, předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Libuše Stráníková a poradkyně pro české školy Jitka Staňová Brdarová.
První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, který konferenci zaštítil, mluvil o smyslu zachování identity a vyjádřil hrdost na českou diasporu, která se svého jazyka, kultury a identity nezříká. Předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš sdělil, že mezi dvěma miliony Čechů, žijících v cizině, je řada významných vědeckých pracovníků a dalších osobností, které neztrácejí kontakt s vlastí a jsou přirozenými ambasadory České republiky. Předseda Stálé komise pro krajany Tomáš Grulich připomněl, že od roku 1989 se o vztahu Česka ke krajanům opakovaně mluví, ale že posun k lepšímu je velmi nepatrný: krajané se opakovaně dovolávají zavedení korespondenčních voleb a jednotné instituce, která by řešila krajanské záležitosti: „Nemáme pracoviště, které by koordinovalo vztahy s diasporou. Česká republika by o krajany měla vyjádřit větší zájem, mimo jiné i proto, že po celém světě pořádají množství českých kulturních akcí a že ti z vyspělejších zemí jsou ochotní v České republice investovat, jen v minulém roce tak do Česka přišlo 55 miliard korun.“ Otázce krajanů a diaspory se v České republice věnují zmocněnec ministerstva zahraničí a senátní komise pro krajany, ale stále zde chybí jednotné pracoviště, které by krajanům zjednodušilo komunikaci s mateřským státem.
Zvláštní zmocněnec pro krajany žijící v zahraničí Jaroslav Kantůrek sdělil, že jeho „oddělení poskytuje peněžní dary, vydává potvrzení o příslušnosti k české krajanské komunitě, koordinuje krajanské záležitosti ministerstva zahraničních věcí a spolupracuje s dalšími institucemi, jako je Stálá komise, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Dům zahraničních služeb, Radio Praha a Československá obec legionářská.“ Připomněl, že peněžní dary na podporu českého kulturního dědictví dosahují 21 milionů korun a na krajanské vzdělávací programy a výuku českého jazyka v cizině 47,5 milionu korun. Novým fenoménem je zakládání Českých škol bez hranic, kde se vzdělávají potomci novodobé emigrace. O nich mluvila ředitelka této instituce, která byla založena v roce 2003 a do dneška se rozrostla na úctyhodný počet škol po celém světě, Lucie Slavíková Boucher.
O velice konkrétní a viditelné podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy mluvila jeho představitelka Dana Prudíková. Zmínila se i o učitelích a lektorech, vysílaných ke krajanům a na zahraniční vysokoškolské instituce, o stipendiích a kursech češtiny pro krajany. Díky této aktivitě se počet organizací, které kandidují na podporu ministerstva školství, z původních dvanácti v roce 2012 zvýšil na nynějších 40.
Konference se zúčastnili představitelé několika českých ministerstev, které ve svých kompetencích řeší otázky spojené s krajany. Bylo slyšet, že Českou republiku opouštějí nejvzdělanější lidé a že stát by se měl snažit o nich vědět a motivovat je k návratu. Jako zásadní problém vyplynula neschopnost spolupracovat s diasporou, což by mohla překlenout právě ona jednotná instituce.
Srovnání s tím, jak funguje spojení s diasporou v jiných zemích, poskytli odborníci ze zahraničí, z Irska, Izraele a z Polska. Všechny tyto tři státy mají se svou diasporou velmi intenzivní kontakty, které zajišťují vládní organizace a speciální ministerstva. Tyto kontakty jsou oboustranně prospěšné. Zazněly také zkušenosti studentů, kteří se v rámci mobility středoškoláků a vysokoškoláků vzdělávali na zahraničních univerzitách.
„Vztah s diasporou má velkou přidanou hodnotu,“ poznamenal na závěr prvního dne konference Tomáš Grulich. A na závěr druhého dne konstatoval, že řada českých institucí ví, že Češi žijí v zahraničí, zajímají se o ně, ale jejich jednání je roztříštěné. Cílem této konference proto bylo získat podklady pro rozhodnutí o vytvoření jednotného pracoviště pro krajany a o rozvíjení pozitivního vztahu českého státu a diaspory.
Libuše Stráníková a Jitka Staňová Brdarová/Radio Praha a internet

DVA MILIONY ČECHŮ ŽIJE V ZAHRANIČÍ
Vlny vystěhovávání Čechů:
- exulanti, kteří odešli v 17. století většinou z náboženských důvodů jako například Jan Amos Komenský,
- vystěhovalci sociální a ekonomičtí po roce 1848, ke kterým patříme my,
- emigranti 20. století, kteří opustili Československo z politických důvodů, a
- nová generace Čechů, kteří odešli po roce 1989, kteří často žijí několik let na různých místech a potom se hodlají do České republiky vrátit. Proto tuto vlnu nazývají mobilitou, ne migrací.

Jak si krajané a Česká republika mohou vzájemně pomoci?
Setkání všech pro krajany důležitých osobností ze Senátu, ministerstev a jiných institucí bylo inspirující také setkáním s krajany, kteří se rozhodli se vrátit nebo žít ve dvou zemích, a jejich diskusí.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsme se setkaly s Evou Tučkovou z oddělení předškolního a základního vzdělávání, kterou velmi zaujal způsob zdokonalování v českém jazyce jak žáků v letních školách, tak učitelů v seminářích v České republice.
Obzvlášť nás potěšilo setkání s Monikou Slabou z oddělení pro krajanské a organizační záležitosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která slíbila, že spolu s Olgou Vlachovou z Domu zahraniční spolupráce už v říjnu navštíví Chorvatsko.
Setkaly jsme se s Danou Musilovou z Ministerstva školství, inspektorku českých škol v Evropě. Byla velice překvapena, že v Chorvatsku jsou české školy v systému chorvatského školství a také že pracuje poradkyně – inspektorka.
České školy bez hranic – Seznámily jsme se také s Lucií Slavíkovou Boucher, předsedkyní Českých škol bez hranic. Tyto školy vznikaly v roce 2003 nejprve v Paříži pro děti Čechů, kteří žijí mimo Českou republiku, ale mají v plánu se vrátit do ČR. Pro ně je podstatné, aby po návratu jejich děti mohly být zařazeny do českého školního systému. Dnes Česká škola bez hranic působí na osmi místech (Paříž, Londýn, Mnichov, Curych, Brusel, Ženeva, Drážďany a Frankfurt), a zahrnuje ještě další 53 české školy na všech kontinentech. Zajímal nás jejich plán a program, podle kterého učí. Paní Slavíková Boucher pozvala krajanské učitele z Chorvatska, aby se zúčastnili vzdělávacího semináře pro učitele Českých škol bez hranic, který se koná vždy první týden v srpnu.