Zdenecké stráně jsou pro hlávky bílého varaždinského zelí, nejlepšího na kvašení, jako stvořené. A zelí bylo spolu s bramborami odjakživa základem zdejší kuchyně. Skoro každý ve Zdencích měl u domu zelné políčko. Koncem 20. století se zde pěstovalo ve velkém. Dnes zůstal sem tam nějaký záhon pro radost, ale přesto se najde pár hospodářství, která ho pěstují ve větším množství jako například Budjinovi, Aleksićovi, Dobrijevićovi...
„My zelí pěstujeme od roku 2000, kdy jsme ho prodávali na trzích ve Virovitici a Kutině, stejně jako brambory, pšenici, ječmen, cibuli, česnek a zeleninu. Snažíme se, abychom na stánku, který máme před domem, měli pořád něco k prodeji. Výpěstky totiž jako majitelé malého hospodářství, které neplatí daně, smíme prodávat doma,“ vysvětlovala paní Melita, pracovnice daruvarského soudu. Vitomír je zaměstnán na hrubečnopolské pile.
„Před sedmi lety jsme plochy se zelím a ostatní zeleninou zmenšili, i když ze všeho, co pěstujeme, je největší zájem právě o zelí. Tehdy jsme přestali jezdit na trhy. Z dřívějších 12 ha máme dnes 5 hektarů, z toho zelí na 3/4 jitra,“ vypočítával Vitomír a dodal: „To víte, léta jsou tady, takže už nám to tak nejde jako dřív. Pomáhají nám babička Jiřina s dědou Vladou, občas i dcery Monika a Marie.“
„Stejně jako po zelí je letos poptávka i po bramborech a rajčatech, rajčata už ale nemáme. Letos se urodilo nejvíce kukuřice, ale dobrý rok byl i pro zeleninu,“ tvrdí naše hostitelka.
„Letos jsem zasela 8000 semínek zelí a urodila se více než polovina. Dříve jsme pěstovali odrůdu středně rané Valentinovo, letos pozdní Varaždinac. Existuje ale mnoho odrůd – kolem 40, včetně červeného zelí. Sazenice jsme předpěstovali na dvanáctimetrovém záhoně ve fóliovníku a dobře zalili. Na pole jsme je vysazovali ručně 15. června a další množství za týden, abychom měli v říjnu souvislou sklizeň,“ informovali nás pěstitelé o procesu pěstování. „Zelí není náročné na půdu, ale potřebuje hodně vody. Nejhorší je, když hlávka kvůli suchu praskne, pak se musí vyhodit nebo dát dobytku. Proto jsme se rozhodli, hlavně na zeleninu, využít zavlažovací systém, který jsme si udělali sami. Odkoukali jsme ho od příbuzných Aleksićových, kteří ve Zdencích pěstují ve velkém jahody a zeleninu. Nejvíc ho využíváme na rajčata, papriku a okurky. Bez vody to v dnešní době nejde,“ dodal Vitomír.
Zelná pole vyžadují střídání plodin. „Zelí po zelí by se mělo sázet za 3-4 roky,“ tvrdí velkozdenečtí pěstitelé. Nejlepší předplodinou pro něj jsou luštěniny, obiloviny, zelenina a brambory. Tam, kde se plánuje pěstovat zelí, je na podzim nutná hluboká orba, pozemek je třeba vyhnojit s 40 t/ha hnoje. „Jestliže byly před zelím brambory, hnojí se méně a jestliže kukuřice, tak více. Přihnojujeme ledkem vápenatým (KAN).
Z chorob se u zelí musí dát pozor na skvrnitost a ze škůdců na květilku (druh mouchy), mšice, běláska zelného a řepového, můru zelnou a kapustovou, osenici polní a krytonosce. „Nejvíc nás trápí housenky, proti nimž bojujeme prostředkem Mospilan. Máme štěstí, že tu nemáme plzáky jako jinde. Když do hlávky vypustí sliz, ten už z ní nedostaneme. Porost musíme kontrolovat, a když je potřeba postříkat.“
„V supermarketech bývá mrkev jedna jako druhá a zelenina je vzhledově dokonalá. Ta naše vždycky není, ale je to zelenina vyrostlá z naší země, a ti, kdo ji kupují, vědí, že necestovala přes půl světa. Polovinu zeleniny u nás dovážíme, přitom by ji lidé mohli pěstovat i tady, starat se o půdu, mít práci. Jenže v současnosti je lepší, aby pole ležela ladem. Často půdu koupí lidé, kteří ji jen pronajímají, snad proto je jí ve Zdencích tak málo,“ komentují Husákovi současný stav. „Poptávka po zelenině je čím dál menší, lidé kupují v obchodních centrech, proto sedlák často nemá motivaci ani sílu udržovat pole v kondici do budoucna,“ jsou si vědomi Husákovi. Názorně nám při tom ukazují, jak se se zelím při sklizni musí zacházet. „Sklízet se musí s citem. Nožem hlávky seřezáváme a zbytek zaořeme.“ Křehkost a šťavnatost varaždinského zelí je ojedinělá a leckoho překvapí. Takže, když si zprvu jen uždíbnete jako já, vzápětí začnete loupat a chroupat celé listy. A jaký se dá dosáhnout výnos, zajímá nás. „Raného zelí 30–40 t/ha, středně raného 60 t/ha a pozdního 80 t/ha,“ bylo nám odpovězeno. A. Raisová/ar

Kysaný elixír – Pokud máte rádi kysané zelí, určitě se vám vyplatí nakoupit hlávky přímo od pěstitelů. V obchodních řetězcích stojí hlávkové zelí 3–4 kn/kg,
na trhu 3 kn/kg a u pěstitele 2 kn/kg. A to se při nakládání na veliko vyplatí. Že varaždinské kysané zelí obdrželo evropský certifikát Zdravá potravina, nepřekvapuje. Naložené tradičním způsobem je dokonalou zásobárnou vitaminů a minerálů a patří mezi nejzdravější potraviny. Skvěle chutná
a spoustě jídel dá říz.
Husákovi nakládají zelí tradičně. Zavzpomínali na doby, kdy se zelí šlapalo. První letošní várku už mají připravenou na posvícení 16. října na svátek sv. Hedviky.
A jak zní Husákova receptura na dobré kysané zelí? Zelí nakrouháme nahrubo a do osmdesátilitrového sudu ho skládáme střídavě s hlávkami, kterým odstraníme košťály. Do vzniklé díry dáme sůl a hlávku jí dáváme vzhůru, aby sůl nevypadla. Na vrstvu hlávek pak navrstvíme 15 cm nakrouhaného zelí, které pak řádné osolíme, opepříme, přidáme vavřínové listy (lovor) a utlačíme, abychom vymačkali vzduch. Když sud naplníme, víko zatížíme.“ 

Víte, že zelí...
– je v Chorvatsku po bramborech druhou nejpěstovanější zeleninou, pěstuje se na 9000 ha.
– je nejdéle pěstovaná zelenina, pěstuje se více než 4 tisíce let.
– ve starověkém Egyptě přisuzovali božskou sílu a stavěli mu oltáře.
– Varaždinské zelí je s 12 odrůdami zeleniny na odrůdové listině EU. Kromě něj se na ní nachází i ogulinské zelí, papriky Podravka, Slavonka, Virovitičanka, petržel domácí a další.
– je vitamínovou bombou, obsahuje beta-karoten (provitamín A), vitamíny C, B, E a K.
– je dobré ho konzumovat při infarktech, depresích, mrtvici a cukrovce.

Jak se ve Velkých Zdencích pěstuje legendární zelí Varaždinac

V říjnu začíná sezóna nakládaného zelí, ale i prodej hlávek ke konzumaci. Manželé Melita a Vitomír Husákovi z Velkých Zdenců ho pěstují už skoro dvacet let. Jak nám sdělili, zelí pěstovali i jejich předkové v Končenicích, odkud oba pocházejí.

Zdenecké stráně jsou pro hlávky bílého varaždinského zelí, nejlepšího na kvašení, jako stvořené. A zelí bylo spolu s bramborami odjakživa základem zdejší kuchyně. Skoro každý ve Zdencích měl u domu zelné políčko. Koncem 20. století se zde pěstovalo ve velkém. Dnes zůstal sem tam nějaký záhon pro radost, ale přesto se najde pár hospodářství, která ho pěstují ve větším množství jako například Buđinovi, Aleksićovi, Dobrijevićovi...

„My zelí pěstujeme od roku 2000, kdy jsme ho prodávali na trzích ve Virovitici a Kutině, stejně jako brambory, pšenici, ječmen, cibuli, česnek a zeleninu. Snažíme se, abychom na stánku, který máme před domem, měli pořád něco k prodeji. Výpěstky totiž jako majitelé malého hospodářství, které neplatí daně, smíme prodávat doma,“ vysvětlovala paní Melita, pracovnice daruvarského soudu. Vitomír je zaměstnán na hrubečnopolské pile.

„Před sedmi lety jsme plochy se zelím a ostatní zeleninou zmenšili, i když ze všeho, co pěstujeme, je největší zájem právě o zelí. Tehdy jsme přestali jezdit na trhy. Z dřívějších 12 ha máme dnes 5 hektarů, z toho zelí na 3/4 jitra,“ vypočítával Vitomír a dodal: „To víte, léta jsou tady, takže už nám to tak nejde jako dřív. Pomáhají nám babička Jiřina s dědou Vladou, občas i dcery Monika a Marie.“

„Stejně jako po zelí je letos poptávka i po bramborech a rajčatech, rajčata už ale nemáme. Letos se urodilo nejvíce kukuřice, ale dobrý rok byl i pro zeleninu,“ tvrdí naše hostitelka.

„Letos jsem zasela 8000 semínek zelí a urodila se více než polovina. Dříve jsme pěstovali odrůdu středně rané Valentinovo, letos pozdní Varaždinac. Existuje ale mnoho odrůd – kolem 40, včetně červeného zelí. Sazenice jsme předpěstovali na dvanáctimetrovém záhoně ve fóliovníku a dobře zalili. Na pole jsme je vysazovali ručně 15. června a další množství za týden, abychom měli v říjnu souvislou sklizeň,“ informovali nás pěstitelé o procesu pěstování. „Zelí není náročné na půdu, ale potřebuje hodně vody. Nejhorší je, když hlávka kvůli suchu praskne, pak se musí vyhodit nebo dát dobytku. Proto jsme se rozhodli, hlavně na zeleninu, využít zavlažovací systém, který jsme si udělali sami. Odkoukali jsme ho od příbuzných Aleksićových, kteří ve Zdencích pěstují ve velkém jahody a zeleninu. Nejvíc ho využíváme na rajčata, papriku a okurky. Bez vody to v dnešní době nejde,“ dodal Vitomír.

Zelná pole vyžadují střídání plodin. „Zelí po zelí by se mělo sázet za 3-4 roky,“ tvrdí velkozdenečtí pěstitelé. Nejlepší předplodinou pro něj jsou luštěniny, obiloviny, zelenina a brambory. Tam, kde se plánuje pěstovat zelí, je na podzim nutná hluboká orba, pozemek je třeba vyhnojit s 40 t/ha hnoje. „Jestliže byly před zelím brambory, hnojí se méně a jestliže kukuřice, tak více. Přihnojujeme ledkem vápenatým (KAN).

Z chorob se u zelí musí dát pozor na skvrnitost a ze škůdců na květilku (druh mouchy), mšice, běláska zelného a řepového, můru zelnou a kapustovou, osenici polní a krytonosce. „Nejvíc nás trápí housenky, proti nimž bojujeme prostředkem Mospilan. Máme štěstí, že tu nemáme plzáky jako jinde. Když do hlávky vypustí sliz, ten už z ní nedostaneme. Porost musíme kontrolovat, a když je potřeba postříkat.“

„V supermarketech bývá mrkev jedna jako druhá a zelenina je vzhledově dokonalá. Ta naše vždycky není, ale je to zelenina vyrostlá z naší země, a ti, kdo ji kupují, vědí, že necestovala přes půl světa. Polovinu zeleniny u nás dovážíme, přitom by ji lidé mohli pěstovat i tady, starat se o půdu, mít práci. Jenže v současnosti je lepší, aby pole ležela ladem. Často půdu koupí lidé, kteří ji jen pronajímají, snad proto je jí ve Zdencích tak málo,“ komentují Husákovi současný stav. „Poptávka po zelenině je čím dál menší, lidé kupují v obchodních centrech, proto sedlák často nemá motivaci ani sílu udržovat pole v kondici do budoucna,“ jsou si vědomi Husákovi. Názorně nám při tom ukazují, jak se se zelím při sklizni musí zacházet. „Sklízet se musí s citem. Nožem hlávky seřezáváme a zbytek zaořeme.“ Křehkost a šťavnatost varaždinského zelí je ojedinělá a leckoho překvapí. Takže, když si zprvu jen uždíbnete jako já, vzápětí začnete loupat a chroupat celé listy. A jaký se dá dosáhnout výnos, zajímá nás. „Raného zelí 30–40 t/ha, středně raného 60 t/ha a pozdního 80 t/ha,“ bylo nám odpovězeno. A. Raisová/ar

Kysaný elixír – Pokud máte rádi kysané zelí, určitě se vám vyplatí nakoupit hlávky přímo od pěstitelů. V obchodních řetězcích stojí hlávkové zelí 3–4 kn/kg,

na trhu 3 kn/kg a u pěstitele 2 kn/kg. A to se při nakládání na veliko vyplatí. Že varaždinské kysané zelí obdrželo evropský certifikát Zdravá potravina, nepřekvapuje. Naložené tradičním způsobem je dokonalou zásobárnou vitaminů a minerálů a patří mezi nejzdravější potraviny. Skvěle chutná

a spoustě jídel dá říz.

Husákovi nakládají zelí tradičně. Zavzpomínali na doby, kdy se zelí šlapalo. První letošní várku už mají připravenou na posvícení 16. října na svátek sv. Hedviky.

A jak zní Husákova receptura na dobré kysané zelí? Zelí nakrouháme nahrubo a do osmdesátilitrového sudu ho skládáme střídavě s hlávkami, kterým odstraníme košťály. Do vzniklé díry dáme sůl a hlávku jí dáváme vzhůru, aby sůl nevypadla. Na vrstvu hlávek pak navrstvíme 15 cm nakrouhaného zelí, které pak řádné osolíme, opepříme, přidáme vavřínové listy (lovor) a utlačíme, abychom vymačkali vzduch. Když sud naplníme, víko zatížíme.“

Víte, že zelí...

– je v Chorvatsku po bramborech druhou nejpěstovanější zeleninou, pěstuje se na 9000 ha.

– je nejdéle pěstovaná zelenina, pěstuje se více než 4 tisíce let.

– ve starověkém Egyptě přisuzovali božskou sílu a stavěli mu oltáře.

– Varaždinské zelí je s 12 odrůdami zeleniny na odrůdové listině EU. Kromě něj se na ní nachází i ogulinské zelí, papriky Podravka, Slavonka, Virovitičanka, petržel domácí a další.

– je vitamínovou bombou, obsahuje beta-karoten (provitamín A), vitamíny C, B, E a K.

– je dobré ho konzumovat při infarktech, depresích, mrtvici a cukrovce.