„Křen pěstujeme tři roky a můžeme potvrdit, že se nám vyplácí. Vysázeli jsme ho na malé ploše, o něco menší než hektar. V příštím roce plánujeme křenem osázet ještě jedno jitro,“ řekli nám. Množství vypěstovaného křenu a výkup Šćurecovi domluvili s rodinnou firmou Agro Altera z Ludbregu, která je největším pěstitelem křenu v Chorvatsku. „Smlouvu máme na tři roky, jsme dodavateli firmy. Vykoupí od nás všechen křen a zaplatí nám včas. Za 1. třídu kořenů bez listí a výrůstků dostaneme 8 kun za kilogram a za druhou třídu kunu a půl za kilogram. Vloni jsme dosáhli výnosu 6,5 tuny, z nichž 2,5 tuny byla první třída a 4 tuny druhá třída. Nejvíc se samozřejmě vyplácí mít první,“ řekl Kruno a dodal, že ze zisku 40 000–50 000 kun ze 2 hektarů křenu může čtyřčlenná rodina dobře žít. Na velkozdeneckém hospodářství jsme se seznámili s vlastnostmi ludbrežského křenu, který má zvláštní vzhled a chuť. „Má ostrý peprný pach a chuť, je bohatý vitaminem C, plný esenciálního oleje, využívá se při léčení různých chorob,“ dozvěděli jsme se.
Zajímalo nás, jak s pěstováním křenu začali: „Do Zdenců jsme se vrátili v roce 2011 z Rijeky. Firma na zpracování masa, ve které jsme pracovali od roku 2009, se zavřela,“ řekla nám Željka, původem z Velkých Zdenců. Kruno je ze Záhřebu, tam si ale nemohl najít práci. Nyní pracuje ve firmě Iverica v Bjelovaru. „Začali jsme hledat něco, čím by se nám vyplácelo zabývat. V televizi jsme viděli reportáž o křenu v Ludbregu. Zaujala nás natolik, že jsme si tam odjeli pro bližší informace. První rok byl nejtěžší. Na výsadbu 100 kg křenu jsme museli našetřit 5000 eur (náklady na 1 sazenici jsou 35 eur + daně). Na skoro jeden hektar, na který jsme křen vysázeli, bylo ale potřeba 25 000 kun, z čehož třetina odpadá na hnojení, ošetření a palivo. Jestliže se ale držíte pravidel profese, už v prvním roce se vám investice vrátí. Kromě toho nám na příští sezónu zůstávají i sazenice. Ty se v příštích letech nemusí kupovat, používají se 15–25 cm dlouhé výrůstky, které se odříznou od kořenů a položí se do vykopaných řádků (křen se nevysazuje svisle).
Vysazuje se v březnu nebo v dubnu, sklízí se v listopadu, kdy končí fáze tloustnutí kořenů. Tři roky ho lze pěstovat na stejném místě. Poté je dobré na pozemku dva roky pěstovat jinou kulturu, ale není to podmínka. Křenu se daří nejlépe po rajčatech, bramborech, okurkách či zelí. Půda se na podzim hluboko zaorá a hojně se pohnojí hnojem nebo kompostem. Poté se vysazuje křen sazečkou na zeleninu do řádků vzdálených 40 cm od sebe. „Hnojiva na jeden hektar stojí 500 eur. Tento rok jsme výdaje na ně pokryli prostředky z EU fondů. Technolog, který pole všech dodavatelů prohlíží, doporučí, jakými prostředky je třeba křen ošetřit. Na vlastní pěst neděláme nic.“ Křen se může přihnojovat ledkem vápenatým (KAN) nebo močovinou (urea). „Já do postřikovače objemu 480 l dávám 5–6 kg močoviny. Poslední dvě hnojiva se aplikují v sypké podobě před výsadbou, asi kolem 1. května. Hnojíme 500 kg NPK 30-7-7 (zaorává se v březnu), 200 kg NPK 15-15-15 a 200 kg močoviny. Křen má rád hodně draslíku.“
Proti plevelům se pole musí postříkat desátý den po výsadbě. Ze škůdců je nejhorší dřepčík (buhač). „Nepostřikovali jsme proti němu dva roky. Na plíseň šedou používáme Switch. Dva roky jsme porost proti ní chemicky neošetřovali, letos ano. Firmě pošleme mailem fotku porostu a oni nám řeknou, co mu schází a čím ho máme postříkat či pohnojit.“
Křen se sklízí speciálním pluhem. To je nejnáročnější část během jeho pěstitelského cyklu. Sklízet nám pomáhají čtyři pracovníci. Křen sami ručně třídíme a balíme. Pluh nám půjčuje ludbrežská výkupna, do určitého data ho musíme vrátit zpět, čekají na něj totiž další dodavatelé. Na sklizeň máme jen tři dny. „V prvním roce o křen projevilo zájem mnoho okolních zemědělců, ale když viděli, že je ho potřeba sklízet i v dešti, od úmyslu upustili. Zdenecká půda je o něco těžší než ve Slavonii, Baranji, Podravině nebo Ludbregu, Čakovci a Varaždinu, takže vyorat křen u nás ve Zdencích, kde je těžší půda, je namáhavější.“ Křenové sazenice se po sklizni až do jarní výsadby uchovávají v bednách s vlhkým pískem na chladném místě. Křen se šíří jako plevel. Nemá rád mokrou ani suchou půdu. Zimu snáší bez problémů (přestože je to víceletá plodina, pro kořen se pěstuje jen jako jednoletá). Domácí ani lesní zvěř (až na kozy) křen nepožírají, tedy nezpůsobují škody.
Křen vypěstovaný v Chorvatsku se vyváží do Německa, Rakouska a Anglie. Chorvatsko spotřebuje 400 tun ročně a nejvíc ho pěstují zemědělci na Ludbrežsku. „Ludbrežská Agro Altera křen zpracovává do lahviček – s brusinkami, petrželí, pálivou paprikou a extra pálivou. Tyto plodiny jsou k dostání v Bille a Kauflandu,“ informovali Šćurecovi, kteří v křenu vidí budoucnost. Jejich jediným přáním je koupit si více půdy – ta ale ve Zdencích není.    A. Raisová/ar

Víte, že křen...
- pochází z jihovýchodní Evropy? Do střední Evropy se dostal ve 12. století díky slovanským národům.
- v lidovém léčitelství se používá jako lék na kurděje (skorbut) a jarní únavu a při nedostatku vitamínu C. Pomáhá při léčbě astmatu, bronchitidy i plicních onemocnění. Považuje se za stimulační prostředek na žluč a játra. Zvyšuje cirkulaci krve a zmírňuje bolesti.

Léčivé byliny a paulownia mají budoucnost
„Chtěli jsme pěstovat léčivé rostliny a sázet kopřivu, ale protože nemáme sušárnu, zkusili jsme to se 120 kusy slézu černého. Květy se musí ale sklízet každodenně, pak se suší, a to je velmi pracné. Cena kilogramu suchých květů je 75 kn, na to množství je nutné sklidit 5 kg čerstvého slézu,“ řekla Željka.
Šćurecovi zkoušeli  pěstovat i rychle rostoucí strom – paulownii. V současné době neexistuje lepší surovina na získání biomasy. „Rozhodli jsme se pro ni, protože nám na pozemku usychaly ovocné stromy, které nemají rády přebytečnou vlhkost a těžkou půdu,“ vysvětlili nám pěstitelé, kteří stále objevují něco nového, ziskového.