V duchu již vyzkoušeného formátu takzvaného tematického večírku, mohla tato oslava být pojmenována – I to je Bohemia.
Jak se sluší a patří k oslavě pěveckého sboru, pořad zahájil blok tří písní – z období každého dirigenta jedna. Poté předsedkyně Besedy a nynější vedoucí Alenka Štokićová seznámila přítomné se základními fakty o sboru, jehož kmotrou byla a kterému jméno vybrala tehdejší předsedkyně Miloslava Krolová.
První blahopřání toho večera bylo od domácích tanečníků, kteří gratulovali folklórním pásmem. Následovalo překvapení pro dirigentku Martu Bergovcovou, která sbor převzala před rokem a půl. Na její místo za pultíkem se na chvilku postavila jedna z členek sboru a začala „zkouška“, ve které se muselo zpívat „z břicha a patra“ a nesmělo se snížit „ani o půl tónu“ a pod sloganem „vy to můžete“. Slovní přestřelce mezi zpěváky a „dirigentkou“ se smál celý sál včetně „pravé“ dirigentky. Po chvilce koncert zpestřily i další dva humorně scénické bloky. Zvlášť zdařilé bylo pásmo, ve kterém se nám představil každý člen sboru.
Další blahopřání přišlo od zpěvaček ze Sisku. Jejich malá skupina s jinak zaměřeným repertoárem pěkně zapadla do celého večera. Byla to také ukázka, jak široká je škála českých písní a že je z čeho vybírat. Shodou okolností oba soubory poprvé vystupovaly v nových úborech. Sisacké ženy v působivé kombinaci tmavě modré se světle modrými detaily a Bohemie v jasně červených kabátcích a bílých šálech.
Vše, co toho večera Bohemia zazpívala, znělo krásně. Je to výsledek patnácti let zpívání, během kterých sbor vždy vedli akademicky vzdělaní hudebníci. Sbor zpívá nejčastěji trojhlasně, doposud nastudoval na sto padesát různých písní, v češtině, chorvatštině, slovenštině a latině: od klasiky přes lidovky k soudobým autorům – za doprovodu nejrůznějších instrumentů. Zpěváci ale nejraději zpívají – při dechovce. Tu jsme sice toho večera neslyšeli, ale vyslechli jsme hodně hezkých písní, na závěr pak i novinky v repertoáru: Vltavskou polku a Dedićovu Vraćam se tebi.
Oslava sboru, který patří k nejstarším, ale i největším krajanským pěveckým tělesům, ukončila slova poděkování, kytice a červená perníková srdíčka všem, kteří pomohli, aby oslava proběhla hladce. Patřila k nim i Miluška Křivohlávková, režisérka scénických bloků. Všichni dostali uznání k výročí a všichni v sále pak mohli ochutnat narozeninové zákusky a zapít je pivem či vínem.
JAK TO BYLO NA ZAČÁTKU
Pokud zde očekáváte suchopárná fakta z dějin záhřebského besedního sboru, tak se mýlíte. Už dlouho jsme nezažili vyprávění tak svěží, dynamické a plné humoru o tom, jak tomu bylo na začátku. Jak tomu bylo na začátku, dobře vědí Lýdie Procházková, Emílie Novosádová a Vlasta a Ado Tomkovi. V Bohemii zpívají od samého začátku, který oficiálně připadl na 4. listopad 2001. Sbor ale neoficiálně začal působit o tři roky dříve.
„Bylo to v roce 1999. Emílie se na každé besední schůzi ptala paní Krolové, kdy budeme zpívat. Tak mi paní předsedkyně jednou řekla, Vlasto, ty budeš hrát a zazpíváte k Vánocům. Po mnoha letech, jsem znovu vzala do ruky harmoniku a sedm žen na besedním večírku zazpívalo Tichou noc. Všichni nám hodně tleskali,“ začala vyprávět paní Vlasta.
„Věděli jsme, že to nebylo nic moc, ale byly to první Vánoce v Besedě a lidé si utírali slzy dojetím. Pan Bernášek na to řekl: Tak, a máme sbor. Ale ještě jsme ho neměli. Pak přišel rok 2000. Slyšeli jsme půl roku před tím založené bjelovarské Kateřiny a hned jsme si řekli, že si sbor založíme také. Hlásilo se opravdu hodně zájemců, ale hned na začátku jsme zjistili, že nám chybí Knytl, tedy dirigent, který nás vyzkouší, zařadí do hlasů a bude nás řídit,“ zavzpomínala paní Emílie.
Hledalo se na všech stranách a Besedě byla doporučena Vlasta Faistová Marasová. „Byla odbornice a pedagožka, a tak to s námi uměla. Byla velice trpělivá. Vlastně nás naučila zpívat, protože jsme předtím zpívali jako v autobuse,“ zavzpomínali na svou první dirigentku naši spolubesedníci. První píseň, kterou pro sbor upravila, byla Růžička, a Bohemia ji zpívá dodnes, stejně tak Sedí sokol a Prší, prší. „Jejím mottem bylo, že se publikum musí vychovat. To se nám bohužel nepodařilo. Publikum i dnes raději slyší Švestkovou alej, zazpívanou třeba i špatně, ale ze srdce,“ konstatovali zpěváci.
Po devíti letech kormidlo sboru na další čtyři roky převzal Domagoj Marić. „Do Besedy chodil i předtím, byl žákem české školy, a tak rozuměl česky, chodil i do Jetelíčku, znal i českou muziku. Nebyl pro něj problém na internetu vyhledat něco vhodného a upravit to pro nás. Byl přísný, ale odpouštěl,“ zavzpomínal pan Ado na dobu přizpůsobovaní se poměrně starších zpěváků mladému dirigentovi. „Kolikrát nám něco řekl bez servítek, ale byl vždy veselý, a tak jsme si zvykli.“ Upravil pro sbor písně Vltava, Vy staré Holešovice, Teče voda, teče a zavedl novinku – sbor začal zpívat i chorvatské písně.
„Nejhezčí ze všeho byly naše středy. I ostatní členové Besedy věděli, že když se v Besedě v ten den zastaví, tak nás v ní najdou. Scházelo se nás hodně, opravdu dobře jsme se bavili,“ zavzpomínala paní Lída. Bohužel, nová dirigentka „besední středu“ dodržet nemůže. „Během patnácti let došlo i k smutným událostem, vzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi. Chybějí nám jako lidi, ale i jejich dobré pěvecké hlasy. Z posledních, kteří nás opustili, jsou Željko Bartoš a Věra Nenadovićová, která byla dlouhá léta organizační vedoucí sboru.“
Další věc, kterou má záhřebský sbor na srdci, je málo vystoupení mimo Záhřeb. „Je nás hodně, dvacet sedm, tak snad proto nás ostatní besedy tak málo zvou k sobě na hostování,“ posteskla si paní Vlasta. „Jsme stále starší, naše nová dirigentka od nás hodně žádá, možná je na čase přibrat mladé a nějak se rozdělit,“ uvažuje paní Emílie.
Ze všech vystoupení se panu Adovi do paměti nejvíce vrylo vystoupení z roku 2006, kdy Bohemia zpívala v pražském divadle U Hasičů. „To nás povzbudilo, abychom vydrželi.“ Na závěr paní Vlasta připomněla hezký zvyk, který v Bohemii stále dodržují – jednou v měsíci oslavit všechny narozeniny. V. Daňková/vd