Vezměme to ale pěkně po pořádku: Poslední tři roky všechny besední zprávy do Kalendáře chodily na můj pracovní stůl, a tak se postupně vytvořil dobrý organizačně-komunikační systém, který letos zafungoval úplně bezvadně. Všechny zprávy přišly včas, všichni zpravodajové ochotně spolupracovali a nezbývá než zvolat jedno velké BRAVO! všem.
Z třiceti jedné zprávy bych zvlášť pochválila tři, které byly napsané po staru – rukou, a to hezky česky. Slávinka Nejedlá ze Sisku poslala tak dobře napsanou zprávu, navíc v přesně vyhovující délce, že ji k uveřejnění v Kalendáři stačilo jen přepsat do počítače. Další překvapení přišlo z Hrubečného Pole. Když jsem je upozornila, že by zprávu bylo nutné doplnit, pera se chopila Zdenka Liberová a napsala zprávu zcela novou, a i když ji psala poprvé, napsala ji velice dobře. Do třetice, jako vždy, krásný příspěvek do Kalendáře přišel z Horního Daruvaru od Alenky Horákové. Škoda, že jsme ho museli krátit.
Krásným čtením o besední činnosti jsou zprávy, které nejsou pojaté jako pouhý soupis akcí a vystoupení, ale ve kterých se autor snaží přiblížit činnost své Besedy ve vlastním tónu. A právě takový příspěvek, napsaný podle všech novinářských pravidel, přišel z České besedy Záhřebského županství z pera Darka Dragiji.
Zajímavé je i sledovat, co která Beseda považuje za důležité připomenout, s čím se chce pochlubit. „Máme nové záclony, židle, stoly i ubrusy...“ napsala z Dolních Střežan Ankica Nechvátalová, která se vynasnažila zprávu napsat na české klávesnici s háčky, čárkami a délkami. „Beseda zakoupila tablet, tiskárnu a fotoaparát,“ pochlubil se Slavonský Brod v příspěvku Jasny Vaškové. Z Tréglavy napsali, že mají nové střevíce, kalhoty i rozhlas, ale že „ačkoliv by toho bylo ještě zapotřebí, na víc nebylo peněz“. Je to zpráva, kterou podepisují dva autoři, Zvonko Harauzek a Alenka Havelková. Ač zprávu z Končenic letos poslala Kristina Kvapilová, o to aby byla napsaná a poslána, se přímo z nemocnice postarala Tihana Paclíková.
Součásti každé zprávy je i rámeček, kde si můžete přečíst, kdo byl v období září 2015 – září 2016 ve vedení Besedy. Je to vskutku zajímavé čtení. Víte že, ve správním výboru České besedy Daruvarský Brestov bylo dokonce osm Heroutů a čtyři Klíglové – jak napsala Lída Orozovićová. Podobně je tomu v Bjeliševci, kde najdete pět Hrušků, čtyři Macháčky a čtyři Uličníky, což zaznamenal – kdo jiný než jeden z uvedených Hrušků – Goran.
Asi nikoho nepřekvapí, že nejvíce členů Besedy má Daruvar, a to 609, ale představte si, Kaptol jich má přes 300 a Dolany úctyhodných 283 členů Besedy, a z toho, jak je podrobně zaznamenáno v jejich zprávě, 245 plnoletých, 2 čestných a 36 dětí. Do zpráv o činnosti Besedy se dostávají i smutné zprávy, například, že v Nové Hradišce kvůli vážné nemoci došlo ke změně ve vedení spolku, že v Dežanovci zemřeli zasloužilí členové, díky kterým se místní Beseda udržela dodnes.
Zprávy dávají nahlédnut i do zvláštností prostředí, ve kterých působí. V Garešnici tak město pořádá oslavy všech čtyř adventních sobot, Osijek umožňuje svým menšinám společné dílny s vystoupením. Ve zprávě z Rijeky se dočtete, že televize během roku víckrát zavítala do Besedy, což zachytila Jana Radovićová, která letos psala zprávu do Kalendáře poprvé, stejně tak jako Adélka Kaňková z Bjelovaru.
Když si přečtete zprávu o činnosti Besedy během celého roku, vznikne leckdy docela jiný dojem, než když besední akce sledujete na stránkách Jednoty. Týká se to hlavně besed ve městech Bjelovaru, Záhřebu a Virovitici.
Formy a způsoby krajanské činnosti jsou v Besedách různé, dočítá se pozorný čtenář. V Lipovlanech se Beseda soustavně stará o žáky, kteří chodí na výuku češtiny, v Lipovci je propojenost školy a Besedy taková, že je vlastně ani nelze oddělit. V Záhřebu tyto dvě složky krajanské činnosti pevně spojuje Česká menšinová rada. Je to záhřebské specifikum, které jinde takto nefunguje.
Na vesnici působí besedy zcela jinak. Ve zprávě ze Zdenců Josefka Dobrijevićová nikdy nezapomene zdůraznit, že „při organizaci veškerých akcí besednímu výboru pomáhají větší tanečníci a matky těch nejmenších“. V té z Ivanova Sela se dočtete, že Etnografickou sbírku letos pomáhali upravit studenti etnologie z Česka. Při čtení zprávy z Mezurače zjistíte, že se v této vesnici zachovalo nejvíce pochůzek vesnicí – a to dokonce čtyři: maškarní, velikonoční, mikulášská a vyhrávaní Josefům. Letos je jejich zpráva poučná pro všechny, kteří přemýšlejí o pořádání Dožínek. Do jejich příprav v roce 2016 v Mezurači a Kutině bylo zapojeno 150 vesničanů, dožínkový výbor zasedal desetkrát a besední čtrnáctkrát.
Velice zajímavé jsou věty, kterými zprávy o besední činnosti končí. Ta z Prekopakry se zmiňuje o tom, jaká byla spolupráce s představiteli lokální samosprávy a jinými sdruženími na místní a krajské úrovní – letos „uspokojující“. Jazvenik, Hercegovec a Šibovec své zprávy tradičně končí vlasteneckými slovy: „I nadále budeme pilně pracovat, abychom co nejlépe pečovali o českou kulturu.“
Už druhým rokem specifickým způsobem vzniká zpráva do kalendáře z Holubňáku. Anita Stožičká se slovy „já nejsem člověk od pera“ pokaždé přijde do Jednoty s malým papírkem v ruce, na kterém má pár stručných poznámek. Pak je hezky zeširoka vysvětlí a z Jednoty odchází – k oboustranné spokojenosti – s plným papírem.
Stojí za to vynasnažit se, aby vaše zprávy z besední činnosti byly v Kalendáři co nejzajímavějším čtením. Nemusí obsahovat vše – podle této zprávy se Rady pro menšiny neřídí, když spolkům přidělují peníze.
Milí spolupracovníci, chceme vám ještě jednou poděkovat za výbornou spolupráci. Milí čtenáři, čtěte v Kalendáři i stránky se zprávami z besed. Vlatka Daňková/Jednota