Jak hodnotíte uplynulý krajanský rok, na co jste zvlášť hrdá?
Rok 2016 byl po mnoha stránkách výjimečný a dost náročný. Takový je každý rok, kdy se konají Dožínky, ale tentokrát se spojilo několik dalších věcí, které činnost Svazu poněkud komplikovaly. Především to byl odchod do důchodu dlouholeté tajemnice Jarmily Kulhavé, která každou akci měla doslova v malíčku a nikdy jí nic neuniklo, byť musela myslet na milion věcí. Jsem ráda, že jsme na její místo získali vzdělaného, pracovitého a ve věcech činnosti dobrovolných spolků zkušeného tajemníka Ivana Vrbického, který je navíc od dětství aktivní v krajanském životě. Oba nás stálo hodně energie, trpělivosti a času, abychom se ve všem zorientovali, přestože je Jára vždycky ochotná přiskočit na pomoc. Za to jsem jí nesmírně vděčná.
Jestli jsem na něco hrdá, tak je to neúnavná činorodost našich krajanů. Můžeme začít tou nejdůležitější událostí – Dožínkami v Mezurači a Kutině, které byly z mnoha pohledů jedinečné. Přinesly nám novou, velmi příjemnou zkušenost z intenzivní spolupráce s městem, kde je Čechů málo. Ochota starosty, městské správy a mnoha dalších udělat všechno pro úspěch prvních kutinských Dožínek nás mimo jiné mohla ujistit, jak přitažlivé jsou z pohledu lidí, kteří ke krajanské komunitě nepatří. Za uspořádání Dožínek, a zvlášť za pohotové přeorganizování kvůli dešti bych ráda i tentokrát pochválila mezuračské krajany.
Loni jsme si skromnou oslavou připomněli 95. výročí Svazu Čechů a 70. výročí Novinově vydavatelské instituce Jednota, svá výročí oslavily i některé Besedy – Daruvarský Brestov a Holubňák devadesáté, Slavonský Brod dvacáté, připomněli jsme si i 25. výročí odsunu dětí z válkou ohroženého Daruvarska, 130 let mezuračské dechové hudby... Svědčí to o dlouholeté tradici, o tom, že jsme v této zemi dobře zakotveni, že zde nejen žijeme, ale že přispíváme k jejímu kulturnímu vzestupu a dbáme o své tradice.
K našim tradicím patří i divadlo a hudba, a proto za další velký úspěch naší menšiny považuji tradiční účast na státním festivalu divadelních amatérů a nově i dechových orchestrů Chorvatska. Blahopřání si tentokrát zaslouží lipovečtí ochotníci a mladí muzikanti z Brestova a Končenic. Je to důkaz, že kvalitní krajanské divadlo žije a že stále platí, že Češi jsou dobří muzikanti.
Za velmi pozitivní považuji i návštěvu několika delegací z České republiky. Byla tu delegace Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s předsedou Ondřejem Benešíkem v čele, tehdejší hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, představitelky Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, několikrát nás navštívil i předseda Československého ústavu zahraničního Jaromír Šlápota a jeho spolupracovníci. Velice dobře se vyvíjí spolupráce s městskou částí Praha 15, s českými univerzitami v Praze, Brně a Olomouci, s Národním archivem v Praze a Konzervátorským úřadem v Bjelovaru.
Je něco, co by se podle vašeho názoru mohlo vykonat lépe?
Všechno je možné dělat lépe, záleží na tom, zda chceme a dovedeme a zda jsou k tomu příznivé podmínky. Rozhodně bychom měli víc zaktivovat jednotlivé rady Svazu.
Od Besed bych očekávala větší účast na seminářích a školeních, které Svaz pořádá pro vedoucí folklorních, divadelních, hudebních a pěveckých skupin. Očekávala bych také, že nejlepší krajanské divadlo sezóny nebo nejlepší hudební soubor budou mít nejvíc příležitostí k vystoupení. Bohužel se tak neděje, a to je škoda. Měli bychom si úspěchu našich přátel víc vážit. Také dny české kultury by bylo možné zorganizovat nápaditěji, tak, aby českou kulturu prezentovaly chorvatské společnosti šíře než jen písní, tancem a jídlem. Svaz nabízí řadu výstav a přednášek, které by je mohly doplnit a zpestřit, stačí projevit zájem. Dále si myslím, že bychom měli být otevřenější ke společnosti, ve které žijeme, víc spolupracovat nejen s místní správou, ale i s lidovou univerzitou nebo knihovnou, turistickým sdružením, s muzeem a galerií, pokud v místě působí. Nebo s dalšími menšinovými spolky. Ovšem, ne tak, aby setkání menšin bylo financováno jen penězi, které jsou určeny české menšině…
Samozřejmě, že nemůžeme pominout fakt, že asimilace postupuje, že se česky mluví stále méně, že naše komunita stárne a mladí dávají přednost většinové kultuře a jiným formám činnosti. Co udělat, aby tomu tak nebylo? Určitě by pomohlo, kdyby ekonomická situace byla lepší a kdyby mladí neodcházeli za prací někam, kde jsou pro menšinu prakticky ztraceni. Je to problém, nad kterým jsme se loni zamýšleli na dvou kulatých stolech, v Daruvaru a Záhřebu. Těšilo by mne, kdyby se povedlo nějakým způsobem, třeba i přes sociální sítě, shromáždit mladé příslušníky menšiny a dát jim na vědomí, že je menšina potřebuje.
Jak se změna vlády odrazila na menšinovou činnost? Jaké jsou naše vyhlídky do budoucna, s novou vládou, se kterou jsme v koalici? Je to slibné?
Politická nestabilita ovlivnila ve státě všechno, samozřejmě i činnost menšinových spolků. Finanční prostředky od Rady pro národnostní menšiny byly loni sníženy, takže Svaz prakticky dostal o jednu měsíční dotaci méně ve srovnání s předchozím rokem. Bohužel se tak děje už několik let. Státní rozpočet a tím i výše dotace byla známa až téměř polovinou roku, proto se akce, které probíhají v prvních několika měsících, organizovaly velmi opatrně. Nejtíž tato nejistota a snížení dotace dopadly na NVI Jednotu, které jsme se snažili maximálně pomoci. Částečně nám všem pomohly prostředky z Úřadu pro lidská práva a práva národnostních menšin, ale i ty byly kvůli nestabilitě chorvatské vlády velice nejisté. Nejdřív byly, pak nebyly, a když byly před koncem roku skutečně schváleny, zbylo velice málo času na to, aby se stačily utratit. Ale štěstí přeje připraveným. Peníze tak dostaly členky Svazu na již připravené projekty, s ostatními se počítá v tomto roce. Úřad pro lidská práva nám v posledních dvou letech pomohl nejen překlenout nedostatek peněz, ale umožnil Besedám a menšinovým institucím obstarat vybavení a upravit prostory, které používají. A ano, je to i výsledek dobré spolupráce poslance s vládnoucí garniturou.
Konec roku přinesl novinky a změny ve financování činnosti krajanských spolků Radou pro národnostní menšiny. Jak se to projevilo na krajanských spolcích?
Tak i to je důvod, proč byl uplynulý rok složitý (o to víc jsem hrdá na to, že jsme dokázali zorganizovat všechno, co bylo plánováno). Rada pro národnostní menšiny vyžaduje velice pečlivou přípravu programů a následně i vyúčtování. Stejně tak je to i v případě získání jakékoliv finanční podpory – ať je to Úřad pro lidská práva nebo městská či županská správa. S přidělenými penězi je třeba zacházet velmi opatrně, o všem vést evidenci… V posledních dvou letech byla ve Svazu dvakrát kontrola, naštěstí nenašla žádné závažné nedostatky.
Administrativní práce neskutečně přibylo a pro některé Besedy je to příliš složité. I proto jsme se rozhodli část práce s přihláškami vůči Radě udělat zde ve Svazu, ale i tak se stalo, že Česká beseda Slavonský Brod se rozhodla na prostředky Rady nekandidovat, protože po dvaceti letech příkladné činnosti nedokáže splnit podmínky, které Rada stanovila. Krajané ve Slavonském Brodě mají ale zájem i dále se scházet, a proto jim pomůžeme uhradit alespoň základní potřeby z jiných zdrojů. Doufám, že ostatní se dokážou přizpůsobit.
Ve Svazu jsme kvůli nárůstu práce zaměstnali finančně účetnického referenta. Jsem přesvědčena, že to pomůže lépe se zorganizovat a víc se věnovat kvalitě programů a organizačním záležitostem.
Co si přejete do budoucna, co byste popřála české menšině?
Ze všeho nejvíc přeji nám všem klid a mír, hodně lásky, abychom lehčeji překonávali problémy této neklidné a nejisté doby. Svazu Čechů a české menšině přeju přinejmenším dalších devadesát pět let úspěšné práce „na roli dědičné“, aby ji nezatěžovaly žádné spory, abychom všichni, Svaz, spolky, instituce, menšinové rady a poslanec tak jako doposud „táhli za jeden provaz“ ve prospěch naší menšiny. Přála bych si, aby si čeští krajané stále uvědomovali, jak je pro existenci menšiny důležitý český jazyk, výuka v českém jazyce a setkávání krajanů, a aby si vždy namísto kritiky kladli otázku, co sami mohou pro lepší postavení menšiny udělat.
Tak ještě jednou: přeji vám optimismus, pevné zdraví a veselou mysl, a také hodně spokojenosti a radosti ze všeho toho, čemu se společně budeme věnovat. Děkuji za vaši přízeň a podporu a těším se na každé nové setkání.
Otázky kladla J. Staňová/žp