Daniel, který vystudoval střední školu v Hrubečném Poli, obor zemědělský hospodář, na své farmě se svými rodiči obdělává 70 ha půdy, z toho je 20 ha jeho. Na polích má jen čtyři plodiny – pšenici, řepku, kukuřici a sóju. „Máme je jen kvůli střídání plodin, každou na 15–17 ha. Úrodu, tedy semeno, z nich prodáme, na krmení je nevyužíváme. Necháváme si jen pšeničnou slámu a seno. Směs pro výkrm telat kupujeme od podniku Agroprerada Belje, se kterou spolupracujeme. Kromě výše uvedených kultur mám ještě hektar lískových oříšků,“ informuje nás Daniel.
Tento mladý hospodář vidí ve výkrmu telat budoucnost. „Teď máme 250 telat o hmotnosti 100–250 kg. Cenu nikdy neznáme předem, ale stále se pohybuje kolem 10–13 kun/kg živé hmotnosti,“ dodává Danielova matka. „Ve výkrmu máme telata obou pohlaví, která vykrmujeme pro firmu Belje. Krmíme je 4,5 měsíce. Do hmotnosti 600 kg se dokrmují na jiném hospodářství,“ vysvětlil nám D. Fofoňka. Telata jsou nyní z Rumunska, předtím byla z Chorvatska a Rakouska. Dovoz zajišťuje Belje. „S kvalitou zvířat jsme zatím spokojeni. Máme v plánu postavit si více stájí a koupit si další pozemky. Státní půda je u nás v Dežanovci těžko k dostání kvůli konkurenci, ale za to lze koupit pozemek od vesničanů, a to za 1500 eur po hektaru. Naše pozemky jsou v blízkosti farmy, asi do tří kilometrů, takže zbytečně nespotřebujeme tolik paliva. Z Dežanovce odchází hodně mladých, ale i starších lidí, takže soukromé pozemky jsou občas v prodeji.“
O tom, jak se na farmě začínalo, nám vyprávěli Danielovi rodiče Renata a Vitomir, kdysi aktivní tanečníci dežanovecké Besedy: „Deset let jsme měli chovné prasnice. Pak jsme se zabývali krmníky, ale po dvojnásobném intervenčním výkupu, kdy jsme byli nuceni prodávat prasata za nízké ceny, jsme to vzdali a dva roky jsme chovali mléčné kozy. Bylo to ale velmi namáhavé, takže jsme byli rádi, když nás navštívili zástupci firmy Agrokor a přesvědčili nás (protože viděli, že máme hodně stájí), abychom se zabývali výkrmem telat. S tím jsme začali před dvanácti lety, kdy jsme měli 60 kusů. Po dvou letech jsme počet telat zvýšili na dvojnásobek – 120 kusů. Nyní vykrmujeme 240 telat. Když jsme s výkrmem telat začali, měli jsme sedm turnusů chovu ročně, vloni se snížily jen na tři. Dříve telata nestačila vyrůst a Belje je převáželo na jiné farmy na další výkrm. Teď se stalo poprvé, že nemáme všechny čtyři stáje plné. Nevíme, co se děje,“ mají obavy dežanovečtí zemědělci.
Kromě výkrmu telat a rostlinné výroby Fofoňkovi nabízejí své služby např. sklizeň kombajnem, lisování nebo jiné práce na poli. „Máme čtyři traktory o výkonu 70–200 koní, kombajny a všechna potřebná zařízení. V sezóně obděláváme 300 ha ploch zájemcům z okolí,“ dodal mladý zemědělec, který nám ukázal veterána, českého Zetora s výkonem 160 koní, starého 34 let. „Je to spolehlivý traktor. A stále je v provozu,“ chválil ho Daniel.
Loni Daniel získal prostředky z evropských fondů, opatření 6.1.1 pro mladé zemědělce mladší 40 let, ve výši 50 000 eur. „Nečekal jsem, že se to podaří. Na peníze jsem čekal rok, dostanu je natřikrát, což je ale nevýhodné, protože jsem měl v plánu koupit velký traktor s výkonem 200–250 koní a na účet mi sedla jen první splátka, což nestačilo. Další dvě splátky dostanu teprve potom, až utratím tu první. Rozhodl jsem se, že peníze využiju na stavbu chlévů pro telata do 600 kg. Mým záměrem je zabývat se celým cyklem výkrmu telat a nebýt jen součástí řetězce. Chtěl bych být svým šéfem – nakupovat, krmit a prodávat telata tak, jako to dělá firma Belje. Na EU fondy se mohu znovu hlásit příští rok, ne dříve, až spotřebuji prostředky, které jsem získal nyní.“
„Subvence za půdu nedostaneme včas, takže nemůžeme plánovat pěstbu,“ postěžovali si hospodáři. „Peníze spotřebujeme dřív, než je dostaneme. Za telata nedostaneme žádné subvence, protože nejsou naše, ale firmy Belje. Za rok 2014 nám bylo vyplaceno 2300 kn/ha a za rok 2015 zatím jen 1800 kn/ha. Vláda a ministr stále slibují, že splátka subvencí za určitý rok bude provedena do dubna následujícího roku, ale například vloni se to opět protáhlo až do srpna,“ stěžoval si pan Fofoňka. „Na základě vlastnictví 70 hektarů získáme jen 9 000 litrů modré nafty, ale my spotřebujeme 14 000 litrů. Jsme tedy nuceni dokupovat dražší naftu. Průkaz na spotřebu modré nafty získáme každoročně v lednu až únoru, a to na základě počtu hektarů.“
„Chorvatsko bych ale nikdy neopustil. Myslím, že i tady se dá dobře žít, stejně jako v cizině. Co je platné, když někde dostanete plat 2000 eur, jestli nemůžete být s rodinou, nemůžete vidět své vlastní děti a být s nimi. Žít na vsi má své výhody i nevýhody. Ale já mám pro koho žít – mám manželku Moniku a tříletého Michaela a ročního Gabriela,“ uzavírá šťastný táta, kterého podporují rodiče i dvě sestry.        A. Raisová /ar