Print this page

Pojednání o monografii Jednota

  • Posted on:  středa, 05 duben 2017 00:00
  • Written by 

POUTAVÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH KRAJANSKÉHO NAKLADATELSTVÍ
Sedmdesát let je v životě každého člověka životním milníkem, při kterém se už povětšinou ohlíží, co za sebou zanechal, hodnotí své životní a pracovní úspěchy i neúspěchy, a pokud má možnost, předává své zkušenosti mladším. U kolektivů či institucí je takové ohlédnutí mnohem složitější, ale když se ho podaří správně vyjádřit a představit veřejnosti, tak to stojí za to. Je tomu tak v případě daruvarského vydání monografie Jednota.

Jejím autorem je známý krajanský novinář, básník a publicista Karel Bláha, dlouholetý zaměstnanec Jednoty, kterému se podařilo z celého moře údajů, biografií, citátů, obrázků a ilustrací sestrojit fascinující životní příběh naší ústřední nakladatelské a novinové instituce.
Snad by ani nebylo správné redukovat Jednotu na instituci, protože nám řádek za řádkem knihy dává vědět, že zde jde o něco více než je podnik, který „vyrábí“ knihy a noviny. Právě psané slovo, které z redakčních kruhů Jednoty vycházelo již sedmdesát let v časopisecké i knižní formě, zásadně pomáhalo rozvoji našeho menšinového školství, spolků, kulturní produkce, a hrálo důležitou roli jak v udržení menšinového povědomí a tradice, tak také i v osvěžování vazeb se starou vlastí. Zkrátka, bez Jednoty a jejich vydání bychom si dnes českou menšinu sotva mohli představit, a asimilační trendy by určitě měly daleko ničivější následky. Dokud je tu, budeme v ní mít jedno z důležitých pojítek s naší minulosti, a vůbec se začátky naší psané tvořivosti. Jednota je totiž historickým nástupcem starších žurnalistických projektů, které začaly již roku 1911 časopisem Hlas Adrie, a pokračovaly po první světové válce Jugoslávskými Čechoslováky a Dětským koutkem. Rozsah a obsah její vydavatelské činnosti je však v menšinové historii zcela jedinečný.
Snad právě proto, že Jednota tak všestranně ovlivňovala menšinový život, monografie není jen kniha o Jednotě. Autorovi se podařilo vystihnout všechnu komplexnost jevů, která provázela Jednotu od jejího začátku až podnes. Zahrnul do svého vyprávění novináře a pracovníky, kteří Jednotu a její vydání tvořili, politiky kteří o jejím osudu až příliš často rozhodovali, různé a často drastické změny v politické a společenské situaci, které si Jednota občas musela vytrpět a snášet, mezilidské vztahy, osobní tragédie jednotlivců, statistiky a čísla, Svaz, menšinové spolky a školy, organizační proměny, bohatá a chudá léta, výjimečné osobnosti a celou řadu jiných zajímavostí. Právě kladná rovnováha mezi příběhem instituce a příběhy jejich lidí vyvolává ve čtenáři pocit, že se kniha pěkně čte. Je zajímavá, poutavá, technicky výborně upravena a vytištěna právě jak se to k jubileu patří.
Autorovo vyprávění o historii Jednoty je rozděleno přehledně do několika větších celků, které se sice povětšinou časově překrývají s funkčním obdobím vynikajících odpovědných redaktorů či ředitelů nakladatelství, ale zároveň díky kvalitě samotného textu silně připomíná líčení životního příběhu. Postupuje ho od dětství (a dětských nemocí) přes dospívání (a jeho krize) k tvůrčím vrcholům, ba dokonce i k zralému věku, který je i dále přes nedostatek prostředků plodný a vynalézavý.  Nevyhýbá se ani krizím či pokušením prázdné kapsy, při kterých člověk ale i instituce jako Jednota – občas neví jak a zda vůbec jít dále. Autorovo vyprávění dodatečně ilustruje výborná technická úprava knihy, díky které můžeme porovnat dnešní Jednotu, Dětský koutek a knižní vydání s výtisky ze starých časů. Je také pěkné, že do příběhu Jednoty zařadil i daruvarskou tiskárnu, její pracovníky a historii jejího technologického rozvoje, který bytostně ovlivňoval činnost nakladatelství.
Před sedmdesáti lety by asi sotva někoho napadlo, že se Jednota vůbec dostane k dnešnímu jubileu, a už vůbec ne, že by jednoho dne mohla držet krok s nejmodernějšími způsoby digitální přípravy vydání. Dnešní generaci čtenářů našeho týdeníku určitě překvapí zjištění, v jak obtížných podmínkách, zcela nesrovnatelných s dnešními, se Jednota v prvních letech vydávala.  „Tady máš stůl, tady papír, tady je psací stroj (ten nám půjčil nebožtík Pavlík), tiskárna je dole na čísle 10, a můžeš začít. – Ještě jedna poznámka: Noviny mají v sobotu vyjít... Materiál do novin jsme sháněli všelijak. O nějakých dopisovatelích nebylo tenkrát téměř ani slechu. Po jazykové stránce to vyhlíželo všelijak. Božo (Grubišić) do české školy vůbec nechodil a pravopis neznal a já jsem si z české školy pamatoval na tvrdé a měkké slabiky a na některá vyňatá slova. Jednota se sázela ručně, linotyp přišel až později,“ poznamenal Josef Zámostný, redaktor v letech 1946–48, povoláním učitel, který se nikdy předtím novinářstvím nezabýval.
Takové bylo dětství časopisů Jednota a obnoveného Dětského koutku. Na něm se jaksepatří podepsala poválečná politická a společenská situace, a je vlastně malým zázrakem, že se oba časopisy dokázaly koncem čtyřicátých let, po reemigraci několika tisíců krajanů do ČSR a rezoluci Informbyra, která přerušila krajanské styky se starou vlastí, vůbec udržet. Snad právě zde získaly zvláštní sílu, která jim později pomohla vydržet v podobných situacích jako v roce 1970, kdy byla zakázaná distribuce Jednoty v ČSSR, a náklad se zmenšil z 8780 na 2050 výtisků.
Dospívání a tvůrčí vrcholy proběhly v době hospodářského růstu a společenského rozvoje, takže nepřekvapí, že se kvalita obou časopisů a knižních edic neustále zlepšovala. Když se po roce 1970 začaly v tehdejší společnosti projevovat trvalé a zhoršující se krizové jevy, byla Jednota už natolik stabilní a samozřejmá, že se nenechala vykolejit ani válečnými událostmi roku 1991, ani poválečnou krizí a nedostatkem prostředků k činnosti. Vytrvalost se vyplatila, Jednotu tu máme dodnes. Za to patří zejména dík řadě nadaných novinářů, spolupracovníků a zejména redaktorů, ze kterých některé vynikající osobnosti svou činností značně přesáhly rámec žurnalistiky. Odkaz prof. Franty Buriana, Božidara Grubišiće, prof. Josefa Matuška, Žofie Kraskové, Jiřiny Staňové a celé řady jiných, zůstává trvale zabudován do tradice Jednoty. Monografie připomíná snad všechny, kteří se jakkoliv na příběhu Jednoty podepsali, a v závěrečné části knihy je vyjmenovává v podobě praktického biografického slovníku.
Historie Jednoty přesahuje příběh jedné instituce. Jakoby ztělesňovala novější historii naší menšiny v malém, a to jak v dobrém, tak ve zlém. Ohlédnutí nazpět po sedmdesáti letech a životní bilancování ušlé cesty svědčí přes možné kritické postřehy o mimořádných výsledcích a výjimečné vytrvalosti několika generací pracovníků a spolupracovníků Jednoty. Vzdává také hold tvůrčím silám české menšiny, která často přes nepříznivé podmínky a poměrně malý počet příslušníků nejednou dokázala z nemožného vytvořit možné. Nejen v případě Jednoty. Alen Matušek

Článek o křtu knihy

Read 344 times Last modified on středa, 05 duben 2017 12:14