Zdenka Slivarová aktivní v Daruvaru i v rodném Dežanovci

DŮCHOD NENÍ KONEC SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA
Někteří lidé se s odchodem do důchodu vzdálí od společnosti a bývalých povinností a užívají si v klidu rodiny. Jsou naopak ti, kteří jsou i v důchodu všudypřítomní a činní, často je potkáváme, jsou součástí krajanského a společenského i kulturního dění. Společensky naplněný důchod prožívá i Zdena Slivarová, oblíbená dežanovecká krajanská učitelka, která je v důchodu už šest let, ale je stále činná na všech polích krajanského života jak rodné vesnice, tak v Daruvaru, kde nyní žije.

Každý její den je naplněn povinnostmi. Jestli nepomáhá v některém sdružení, tak se věnuje své rodině anebo svým koníčkům, kterých má obdivuhodný počet. Skromná a pilná, Zdena se s námi ostýchavě rozdělila o obrázky ze svého naplněného, ale občas i těžkého života.
Zdena Slivarová je dežanovecké dítě srdcem i duší. Tam se narodila v listopadu roku 1947, tam vychodila nižší stupeň české školy, tam se po školení vrátila, provdala a založila si rodinu. Jako česká učitelka po 44 odpracovaných letech mezi dežanoveckými žáky a rodiči se dočkala i zaslouženého důchodu. Tím však její činnost nepřestala. Je činnou členkou dežanovecké Besedy a po přestěhování do Daruvaru se zapojila i do daruvarské Besedy a řady dalších sdružení, kde ochotně pomáhá.
Zdena byla jediné dítě v rodině Novákově. Matka Libuše, rozená Kišová, po otci Maďarka, po matce Češka, matka byla známá vesnická švadlena a otec Véna Novák byl zemědělcem. „Od mala si pamatuju, že u nás bylo vždy živo a veselo. K matce chodili mnozí vesničané kvůli šití, spousta děvčat se také u ní za švadlenu vyučilo. Často jsem jim pomáhala stříhat nebo obšívat ušitý oděv, zvlášť v přednovoročním období nebo o jiných svátcích, také před dežanoveckým posvícením. V tu dobu bylo práce mnoho a bylo zapotřebí jí v krátké době udělat,“ vzpomíná Zdena. Šití ji však nezaujalo, zvlášť když na to měla maminku. Zdena měla od malička ráda děti a snila o tom, že bude učitelkou.
Když ukončila první čtyři třídy v české škole, další už v Dežanovci neměli, rozhodla se ve školení pokračovat v české škole v Daruvaru. Aby nemusela každodenně cestovat, bydlela v rodině Franty Doležala. Tak se Daruvar stal jejím druhým domovem. U Doležalů ji přijali jako vlastní dítě a jako rovnoprávnou s dvěma dcerami Zdenou a Jiřinou. „Mám na to období krásné vzpomínky. Přišla jsem k nim jako dítě a odešla jako dospělá dívka. S děvčaty Doležalovými jsme si byly blízké, a bylo mě u nich moc krásně, za což jsem jim dodnes vděčná,“ vzpomíná Zdena na školní období. V každé volné chvíli a zvlášť o víkendech ale ujížděla do Dežanovce pomáhat rodičům. Rodina Novákova byla pravá zemědělská, měla koně, krávy a další domácí zvířata a obdělávala kolem deseti jiter pole. O hospodářství se staral převážně otec.
V té době začala i její činnost v dežanovecké Besedě. Občas hrála divadla a tančila v besední mládežnické folklorní skupině. Když se stalo, že tehdejší vedoucí Líba Bláhová skupinu nemohla vést, převzala vedení Zdenka. Zvlášť krásné vzpomínky má na valné hromady Besedy, po kterých byla vždy muzika. Hráli na nich známí dežanovečtí hudebníci Vencl Strnad, Karel Havránek, Venda Přibyl a Josef Nevrkla. Tak se seznámila a sblížila i s budoucím manželem Mírou Slivarem z Dolního Dežanovce.
Po ukončeném českém gymnáziu v Daruvaru absolvovala třídní výuku a český jazyk na Pedagogické akademii v Pakraci. Její první pracovní místo bylo krátce na škole ve vesnici Duhovi, vbrzku se jí podařilo vrátit se do milovaného Dežanovce, začala vyučovat v nižších třídách. Krátce učila i v obvodní škole v Trojeglavě. V roce 1969 se provdala za Mirka a založila si rodinu. O rok později se jim narodila dcera Romana a tím byl Zdenin život naplněn. V Dežanovci si vystavěli nový dům a žili spokojeně. Manžel pracoval na vojenském oddělení v Daruvaru, po válce se stal starostou obce Dežanovec.
V roce 1994 bylo v dežanovecké škole otevřené české oddělení a učitelka Zdena tam našla své trvalé pracovní místo. Kreativní a pracovitá, jaká byla, Zdena s dětmi nacvičovala tance a divadélka, s žáky se účastnila všech akcí, které pořádala škola a Svaz Čechů.Každoročně připravovala tradiční jarní květinové korzo, s žáky upravovala okolí. S tehdejší ředitelkou školy Štefanií Prgićovou založila školní zádruhu, ředitelka Zdenu posílala na různé umělecké kurzy, kde se seznámila s různými tvořivými technikami. Láska k tvoření a ruční práci pomalu sílila.
Zdena byla činná i ve vesnickém společenském životě. Několik let byla předsedkyní Aktivu žen v Dežanovci, doprovázela dokonce čtyři ženy v soutěži nejlepší selskou ženu, Ankicu Talanovou a Marii Hladkou z Dežanovce, Věru Vlahekovou z Trojeglavy a Adélu Jarešovou z Dolních Střežan. Aktivní byla i v Besedě, vedla taneční skupiny manželských párů a krátkou dobu i žen, zpívala v besedním sboru, dokud existoval. S vesničany měla krásné vztahy, se svými žáky a rodiči pořádala různé výlety a pikniky, byli jako jedna rodina. Doma se manželé těšili ze své dcery Romany, která jako výborná žačka ukončila ekonomickou a turistickou školu v Daruvaru, absolvovala ekonomickou fakultu a pracovala v podniku Croatia v Daruvaru. V roce 1994 se provdala a odešla z domova.
V roce 1996 manžel Míro onemocněl a o rok později zemřel, což byla pro Zdenu velká rána. V té těžké době ji právě vesničané a rodiče školáků nejvíce pomohli. Svůj smutek a samotu Zdenka naplňovala a uklidňovala se tvořením. Začala malovat, v Besedě začala působit tvůrčí skupina. Zaměřila se na panenky z šustí, členky je viděly při jednom zájezdu besedních manželských párů do dřevěného městečka v Rožnově pod Radhoštěm a s učitelkou Lídou Bláhovou se pustily do tvoření. Dnes je to dežanovecký besední brand a nikdo jim v tom není roven.
V roce 2010 se Zdena přestěhovala do Daruvaru. Svou rodnou ves ale nikdy neopustila, její činnost ve vesnickém dění nepřestala. Ba ještě ji rozšířila na Daruvar. Stala se členkou daruvarské Besedy, kde zpívá ve sboru, je členkou výtvarné skupiny Svazu Čechů a městského výtvarného spolku DA a členkou a velkou pomocnicí ve sdružení Korak dalje. V roce 2013 odešla do důchodu, stala se tak navíc členkou matice důchodců a v denním pobytu domova důchodců vede tvůrčí skupinu.
Každičký den Zdenky Slivarové je naplněn od rána do večera, chodí na besední zkoušky, různé dílny, na stánky při různých děních ve městě ale i v přátelských Besedách a ještě doma po večerech připravuje různé ozdoby, dělá květinky, náhrdelníky a jiné drobnosti z šustí, maluje, také na skle, zkouší různé nové umělecké techniky. Žádná krajanská kulturní událost se bez ní neobejde. Moc ráda se účastní výtvarných sympozií a byla by ráda, kdyby se konaly ještě častěji a v různých Besedách, poněvadž uvažuje, že v každé Besedě se najde místo pro pár obrazů. Své obrazy vystavuje s Klubem výtvarníků Svazu Čechů, také s klubem DA. V loňském roce měla svou první malou výstavu v rámci prvních Dnů české kultury v Dežanovci, při slavnostním otevření besedních místností.
Zdenina píle nemá konce, při tom se věnuje i dceři a vnukovi. Oni jsou její největší radostí a inspirací. V roce 2001 Zdenku velice potěšilo narození vnuka Kristiana. Dceři byla samozřejmě vždy nápomocná a často i několikráte denně jezdívala do Daruvaru a zase zpátky kvůli zkouškám. To byl i důvod, že se Zdena přestěhovala do Daruvaru. „Rodina je a má být na prvním místě,“ to je Zdenino přesvědčení. O tom není pochyb u ženy, která kolem sebe rozdává tolik síly. A na nic si nestěžuje. Zdena je zřejmý příklad, že důchod nemusí být konec společensky aktivního života. A vstřícné srdce vesnické učitelky, které ovlivnilo mnohé generace žáků, ještě pořád může a chce mnoho dát. Text J. Horká, foto rodinné album a Jednota

Read 74 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 24 2019

V Jednotě číslo 24., která vychází 15. června 2019, čtěte:
- Pražský arcibiskup Duka navštívil Záhřeb
- V Opatiji se konal seminář na téma Média a národnostní menšiny
- Rozloučení s Marií Sohrovou
- Školní besídka v Končenicích ve znamení projektu Erasmus+
- Ve Střežanech se konala valná hromada, ve Zdencích Den české kultury a v Jazveniku přátelské setkání
- Česká beseda Prekopakra na nájezdu v Česku  
- Souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi