Storytelling – inscenace, přednáška a dílna

AKCE K MĚSÍCI MATEŘSKÉHO JAZYKA
Na pozvání místožupanky Táni Novotné Golubićové pobývaly na Daruvarsku 25. a 26. ledna lektorky Barbora Voráčová a Markéta Holá z občanského sdružení Storytelling z Prahy. Pro mateřské školy a první stupeň základních škol uvedly inscenaci tradiční pohádky. V rámci pléna českých učitelů měly přednášku nazvanou Kouzlo příběhu. Sobotní dopoledne strávila patnáctka zájemců ve Svazu Čechů při dílně storytellingu nazvané Vyprávět může každý.

Působení v naší krajanské komunitě v rámci Měsíce mateřského jazyka zahájily lektorky 25. ledna na prvním stupni české školy v Končenicích. Tamním žákům i hostům z Ivanova Sela v interakci vyprávěly příběhy z tradičních českých pohádek. Možnost prožít příběh měly také děti v české mateřské škole v Daruvaru i mladší žáci české školy Komenského, kteří si přišli poslechnout a spoluvytvořit příběh do sálu Českého domu.
Plénum českých učitelů obohatily B. Voráčová a M. Holá přednáškou, při které si měl každý z účastníků něco představit a následovně popsat. Ukázalo se, že díky vlastní fantazii stejnou věc vidí každý trochu jinak. Lektorky popsaly dějiny storytellingu, který vznikl v severských státech v druhé polovině 20. století. Dnes je storytelling rozšířený především v západní a severní Evropě, někde se tím lidé dokonce živí. Dá se používat v umění, divadle, kavárně jako divadelní disciplína, patří k němu třeba i stand-up komedie i básnická recitace. Vždy jde o to, že jeden člověk dalším lidem vypráví příběh. Lektorky popsaly, jak této dovednosti učí lidi: nejdřív je učí techniky, pak je učí používat. Storytellingu se podle nich člověk může vyučit jako řemeslu. Pro tuto dovednost není zapotřebí téměř žádný herecký talent. Sdružení Storytelling působí také na sociálních i komunitních projektech. Zvláštní způsob využití technik je ve vzdělávání. Vypravěči podávají učivo ve formě příběhu, který posluchače spíš zaujme než suchopárná fakta. Lidi si pak látku vybavují příběhem. Jako příklad uvedly lektorky projekt pro gymnázia z počátku působení svého spolku, ve kterém propojily české velikány z dvacátých let 20. století, Seiferta, Nezvala a Teigeho, Biebla a Holana. „Neříkáme tolik faktů; látka musí studenty především bavit,“ uvedla B. Voráčová. Podobný projekt pro žáky prvního stupně se zabýval buditeli Rettigovou, Erbenem a Jungmannem, který byl dokonce představen jako superhrdina. Spolek úspěšně spolupracuje také s učiteli, kterým radí, jak mají děti naučit vyprávět. Předávají jim vypravěčské techniky a učí je dovednostem. Pro zajímavý příběh je důležité střídat popis atmosféry, děj a přímou řeč. Příběhy se dají zařadit do nejrůznějších žánrů. Výsledkem je, že se děti zábavnou formou učí, aniž by věděly, že je to učení.
Dílna neboli workshop nazvaný Vyprávět může každý, proběhl v hale Svazu Čechů 26. ledna. Účastnice se úvodem měly představit tak, že popsaly příběh svého jména. B. Voráčová mluvila o vyprávění jako o něčem, co všichni používáme každodenně, když například líčíme svým blízkým, jaký jsme měli den. Někdo, zejména učitelé, ho aplikují i v práci. Proběhla celá řada aktivit – od hry zvané Kecáš, kdy partner ve hře přerušuje vypravěče, a on musí změnit průběh vyprávěného děje, přes vytváření příběhu na základě pomůcek, karet. Tu si účastnice ve dvojicích společně vymýšlely hrdinu příběhu a prostředí, ve kterém se vyskytuje a jejich vyprávění muselo na sebe navazovat. Dále se dozvěděly o technice doptávání, kterou se příběh, kdy je známý pouze hrdina, na základě otázek posluchačům dá rozšířit o zajímavé detaily. Tato technika je ideální pro práci s dětmi, kdy příběh vlastně vzniká sám. Další zajímavé téma byl fiktivní mýtus, na základě kterého může vzniknout literární text, a který se dá využít ve třídě například při výskytu problémů jako je šikana apod. S jeho pomocí lze zjistit, jak k problémům došlo. Učitelky si vymýšlely mýtus, například jak vznikl školní výlet, školní tabule či zpěv. Lektorka uvedla také příklady se superhrdiny a jejich zápornými protivníky. Zmínila graf čili schéma cesty hrdinů od Josepha Campbella, podle kterého vznikla celá řada akčních velkofilmů. S dětmi se dá pracovat také na debatě o tématu příběhu, o jeho hlavní myšlence, o tom, jak by se dal popsat jednou větou apod. „Příběh je to, co láká; vždycky nás zajímá, co je za příběhem,“ uzavřela workshop B. Voráčová. Text a foto Željko Podsedník

FOTO na facebooku

O spolku a lektorkách
Spolek Storytelling o.s. působí v Praze více než pět let. Má za sebou přes dvacet inscenací a přes stovku dílen a seminářů pro pedagogy, knihovníky a milovníky příběhů.
Zakladatelkou spolku je MgA. Barbora Voráčová, roz. Schneiderová, absolventka Divadelní fakulty JAMU, rozhlasová a divadelní autorka. Storytelling vystudovala v Norsku, na stáži byla ve Skotsku.
„Přijely jsme vyprávět pohádky a příběhy, díky kterým je storytelling zajímavý. Je přitom důležitá interakce a komunikace s diváky, abychom se na sebe ‚naladili‘ a vyprávěli ‚ze srdce‘. My se texty učíme, ale vyprávíme je tak, jak si pamatujeme, takže skrze příběh komunikujeme a sdílíme jej s dětmi. Vypadá to úplně jednoduše, vypravěčka stojí a vypráví, jak to všichni známe a děláme to každý den. Pro nás je hodně důležité s dětmi komunikovat, ptát se jich, jaké chtějí pohádky, aby nám pomáhaly s tím, co se může stát hlavnímu hrdinovi. Tím se děti učí těm příběhům nejen naslouchat, ale také je sami vyprávět.“
Lektorka a vypravěčka Markéta Holá vystudovala divadelní teorii a logopedii na Masarykově univerzitě. Soustřeďuje se na vzdělávací příběhy a práci s pedagogy i veřejností.
„I v Česku je to docela nová disciplína. Vyprávění sice vždycky bylo tradiční věcí, ale v posledních letech se na ně zapomnělo. Snažíme se o to, aby se vrátilo znovu do škol i do veřejného prostoru. V moderní době je ho pořád ještě málo. Technologie je na vrcholu a děti jsou zvyklé pracovat se všemi moderními médii. Vyprávění pro ně může zezačátku působit trochu nezvykle, ale daří se nám většinou s nimi tu komunikaci navázat a ony se do toho světa fantazie stejně ponoří.“

Dojmy o krajanské komunitě:
„V Chorvatsku nejsem poprvé, ale přímo v Daruvaru ano. Jsem úplně nadšená. Je to zvláštní pocit tady chodit po ulicích a nakupovat a mluvit česky, když nám všichni rozumí. Mám radost z workshopu, všechny dámy se velmi aktivně zapojovaly. Mám pocit, že je to bavilo a že jim to snad i něco dalo. Moc si toho vážíme, že jsme mohly takhle přijet,“ uvedla Barbora Voráčová.
„Naše největší zkušenost a moc příjemné překvapení je s dětmi. I když byla občas taková drobná jazyková bariéra, byly všechny moc vnímavé a bylo to velmi příjemné. S jejich reakcí jsem velmi spokojená, většinu pochopily z kontextu. I když jsme my na konci zjistily, že některá slova mají jiný význam, takže se stávaly různé legrace. Ale děti byly skvělé.
Mám veskrze krásné dojmy. Mám pocit, že jsem tady potkala spoustu lidí, kteří jsou zřejmě nadšení z práce, kterou dělají. Je na nich vidět, že je zajímá rozvíjení té své kultury a jazyka, je to moc hezké. Člověk z Čech si až tady uvědomí, jak můžou někoho věci, které on má za automatické, být důležité a ne běžné,“ prozradila Markéta Holá.

Read 146 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 48 2019

V Jednotě číslo 48., která vychází 7. prosince 2019, čtěte:
- V Bjelovaru se po třinácté konal Večer národnostních menšin
- Zasedaly rady Svazu Čechů
- Lipovlanská Beseda oslavila patnácté výročí znovuzaložení
- V Záhřebu a v Jelisavci se konaly semináři o vyúčtování
- Řada besed pořádala kulturní programy
- Divadelní skupina Sebranka chystá premiéru k 40. výročí
 - O společném životu menšiny a většiny na semináři FUEN v Rakousku
 - České školy v programu Erasmus+
- Sažetak, souhrn jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi