Print this page

S předsedou Chorvatského sdružení sbormistrů Branko Starcem

„NADCHL MĚ ÚDAJ, ŽE ČESKÁ MENŠINA MÁ 30 SBORŮ A PĚVECKÝCH ANSÁMBLŮ“
Branko Starc (v zahraničí známý také jako Stark, www.brankostarc.com) je známý záhřebský sbormistr, skladatel, člen mnohých odborných porot na soutěžích ve sborovém zpěvu, autor odborných prací o sborovém zpěvu a dlouholetý předseda Chorvatského sdružení sbormistrů (Hrvatska udruga zborovođa – HUZ, www.huz.hr). Za svou skladatelskou, dirigentskou a produkční činnost získal četná uznání, mimo jiné sedm cen Porin.

Delší dobu spolupracuje s Unií českých pěveckých sborů, která mu v listopadu 2017 v Praze udělila Cenu předsedy Unie českých pěveckých sborů pro rozvoj mezinárodních kulturních vztahů v oblasti sborové tvorby. To je vlastně důvod k našemu rozhovoru.
Pane Starci, jak a odkdy spolupracujete s Unií českých pěveckých sborů?
Dobře víme, že chorvatské prostředí už dávno poznalo a uznalo velikost a historický význam české kultury. Já osobně jsem se s českou hudbou seznamoval poměrně sporadicky přes občasná provedení či poslech děl jednotlivých českých skladatelů. Českou hudební a sborovou tradici jsem začal doopravdy poznávat až od roku 2010. Toho roku naše Chorvatské sdružení sbormistrů uspořádalo v Záhřebu odborné mezinárodní vědecké sympózium o chorusologii, vědě o sborovém umění pod názvem Ars choralis. Sympózia se zúčastnilo přes 40 odborníků z Chorvatska i ze zahraničí, a jedna z přednašečů byla tehdy pro mě neznámá sbormistryně z Prahy Martina Spiritová, jejíž manžel je také sbormistr. Zůstali jsme po sympóziu v kontaktu a v r. 2013 jsme ji pozvali do odborné poroty mezinárodní sborové soutěže Zlatna Lipa Tuhlja v Tuheljských Toplicích. Ona se ráda zúčastnila, a o své zkušenosti se podělila se svými českými kolegyněmi a kolegy, takže se mi řada z nich e-mailem ozvala. V souvislosti s tím vlastně vznikl nápad o spolupráci s Unií českých pěveckých sborů (http://www.ceskesbory.cz/), která sdružuje kolem 1200 sborů a pěveckých souborů v České republice. Navrhli jsme jim možnosti obsáhlé spolupráce, výměnu zkušeností a hostování pěveckých sborů. Potom nás v Záhřebu navštívil předseda Unie Roman Michálek a tajemník Jakub Kratochvíl. Pan Michálek mě po té návštěvě začal zvát jako hosta do Česka, zejména na festival vysokoškolských sborů Festa academica, který probíhá každoročně v listopadu v Praze. Při těch setkáních jsme začali koncipovat spolupráci třeba v rovině kontaktů českých a chorvatských skladatelů, vzájemné distribuci sborových partitur, výměnných pobytů a odborného zdokonalování. Vyžaduje to ovšem trochu více času ke konkretizaci. Právě v tomto kontextu mi Unie udělila Cenu za mezinárodní spolupráci.
Cenu jste přebral v Senátu Parlamentu České republiky. Jaké dojmy jste si odnesl?
Jsem tím uznáním velice poctěn. Ceremoniál odevzdání ceny byl slavnostní a dojímavý. Kromě mě ceny dostali také kolegové z Česka, Slovenska a Polska. Byl s námi jeden z českých senátorů, který si s námi na konci i zazpíval. Můžeme si jen přát, aby se něco podobného dělo i u nás.
Jaké máte dojmy o české sborové hudbě?
V Česku jsem objevil skvělé sbory, stačí jen, abych zde připomenul sbor Masarykovy univerzity Brno. Na jejich sborových festivalech jsem se poprvé blíže seznámil se sborovou tvorbou českých skladatelů, slyšel řadu nových skladeb, a zejména se mi velmi líbily sborové skladby významného skladatele Petra Ebena. Unie mě potom doporučila za člena odborné poroty sborové soutěže Festa musicale v Olomouci, která trvá přes 40 let. Tam jsem se seznámil i s řadou českých kolegů, třeba s profesorem hudební teorie a skladatelem Janem Vičarem, potom také s kolegy ze Slovenska. Unie vyslala na naši žádost na sympózium Ars choralis r. 2016 jako přednašeče Jaroslava Šlaise, mladého dirigenta a výkonného manažera chlapeckého sboru Boni pueri. Jsem také v kontaktu se sbormistrem sboru Pueri cantanti Janem Míškem. Shromáždil jsem dost českých sborových partitur, za což děkuji Michalu Vajdovi, sbormistru Pěveckého sboru Masarykovy univerzity, kterému jsem zato věnoval jednu svou skladbu, další píšu pro kolegu Milana Mottla z Liberce. O české hudbě jsem se ovšem něco dověděl i od tebe, od té doby jak ses zapojil do HUZ.
Nakolik je v České republice známá chorvatská sborová scéna a tvorba?
Chorvatské sbory vystupují na českých soutěžích a festivalech, ale zdaleka ne v takové míře, v jaké by to bylo možné a žádoucí. Stejně tak se české sbory velice sporadicky objevují v Chorvatsku. Je to tím, že doposud neexistovala ucelená spolupráce mezi českými a chorvatskými sbory a sbormistry. Doufáme, že se nám to podaří zlepšit, protože existují velké možnosti a oboustranný zájem o spolupráci.
Mohl byste nám podrobněji představit aktivitu Chorvatského sdružení sbormistrů?
HUZ je odborné sdružení, sdružení uměleckých vedoucích všech druhů pěveckých souborů. Mohou to být klapy, sbory s 500 účinkujících, dívčí, mužské, školní, církevní či folklórní atd. Před námi neexistoval podobný spolek v Chorvatsku. Jako sbormistr jsem si vždycky přál vylepšit některé věci v našem sborovém umění. Poprvé jsem stanul před sborem když mi bylo 20 let a od svých 25 vedu sbory profesionálně. Současně jsem sbormistrem záhřebského divadla Komedija, ale pracoval jsem i s folklorním souborem Lado, sborem Chorvatského rozhlasu, také jinými profesionálními sborovými tělesy. Mohl jsem tak poznat sborový amaterismus nejen v Chorvatsku, ale i v bývalé Jugoslávii. Hlavní problém v naší činnosti spočívá v tom, že v Chorvatsku nemáme specializované studium vedení pěveckých souborů. Takové studium existuje v každém státě, který má rozvinutou sborovou scénu. U nás je ho velmi třeba, odhadujeme, že v Chorvatsku existuje přinejmenším tři tisíce pěveckých ansámblů a sborů. Vede jich asi 2 tisíce sbormistrů a uměleckých vedoucích, z nichž někteří vedou i několik pěveckých souborů najednou. Ti lidé nemají možnost odborného studia a zdokonalování v Chorvatsku. Někteří sice studovali v zahraničí, ale je jich málo. Skoro všichni, kteří se zabýváme vedením sborů, jsme vlastně svým způsobem samoukové anebo přiučení. Takový stav věci se mi nezdál být dobrý, a proto jsem se koncem devadesátých let pokusil něco podniknout pro jeho zlepšení. V roce 2000 nás několik nastartovalo proces k založení HUZ. Byl tu především můj kolega a přítel Bojan Pogrmilović, velice známý vedoucí řady sborů, potom Tomislav Čekolj, vedoucí sboru Panis Angelicus ze Záhřebu, současně tajemník našeho sdružení. Naplánovali jsme program dvacetiletého rozvoje chorvatského sborového zpěvu Choroatia 2020, který by měl vyvrcholit právě v roce 2020.
Co obsahuje?
Především tři věci. První je vytvoření vazby sborového umění na vědu a vznik vědecké disciplíny chorusologie (chor. korusologija) – vědě o sborovém umění, která slučuje poznatky anatomie, fyziologie, fyziky, fonetiky, muzikologie… to vše vyústilo uspořádáním řady mezinárodních odborných sympózií o chorusologii nazvaných Ars choralis, které se od r. 2010 každého druhého roku konají v Záhřebu. Letos v dubnu to bylo už popáté. Dále soutěže pěveckých sborů, kterých současně pořádáme pět v dvouletém cyklu. Ve třetí rovině jde o založení zvláštní formy odborného školení sbormistrů, které se jmenuje Vokální akademie (Vokalna akademija) a Škola pro sbormistry (Škola za zborovođe). Zahájili jsme je v r. 2004, a kromě mě přednášelo sedm až osm odborných přednašečů. Školu ukončilo 70 kolegyní a kolegů. Vypracovali jsme také plán pro zahraniční činnost, který má naše zkušenosti šířit mimo Chorvatsko. Plán má jméno IPDCM (International Project for The Developement of Choral Music). Touto cestou seznamujeme kolegyně a kolegy v zahraničí s našimi metodami vedení pěveckých sborů. Několik let jsme kratší program naší Školy pro sbormistry prováděli v Jihoafrické republice, potom také v Indii, Íránu, na Šalamounových ostrovech, v Malajsii, a všude, kde o to byl zájem. Jedním z našich projektů bylo vytvoření celosvětové sborové písně a tak vznikla We move the world, která se zpívá všude ve světě. První provedení bylo r. 2010. Je to píseň o sborovém zpěvu, může se vyhledat na naší webové stránce.
Jakou budoucnost má podle Vás sborový zpěv u nás i ve světě?
Máme velkou „konkurenci“. Kultura má vlastně i jinak konkurenci v různých formách určité antikultury. Moderní způsob života posunuje jedince k individualizmu, vzdaluje ho od společenství, a sborový zpěv je druhem společenství. Existuje velká nabídka zábavy, kterou je možné konzumovat doma v křesle, všechno můžete slyšet a zažít prostřednictvím počítače. Občas to vypadá, že člověk už nepotřebuje jiného člověka, ale je to jen zdání, protože lidská duše a duch nemohou žít bez společenství. A pokud jde o zlepšení smyslu pro společenství, jen málo věcí se může měřit se sborovým zpěvem. Proto má sborová hudba budoucnost. Ovšemže je vidět některé charakteristické trendy: tak například ubývá mužských sborů, zatímco se stále častěji zakládají chlapecké sbory a sbory mládeže. Je to jako v přírodě, něco zaniká, a něco jiného vzniká. Podle různých odhadů dnes ve světě existuje přes milión pěveckých sborů, ve kterých zpívá asi 40 miliónů lidí. Takže tato činnost má dobrou budoucnost. My se snažíme zajistit ji v Chorvatsku. Proto mě nadchl tvůj údaj, že česká menšina v Chorvatsku má 30 pěveckých sborů a ansámblů. Tyto soubory se musí dostat na veřejnost, do světla chorvatské sborové scény, musíme je zkoordinovat s námi.
Třeba k tomu už brzy bude příležitost, snad u příležitosti oslavy české nezávislosti, státního svátku České republiky v listopadu?
Velice rádi bychom prohloubili spolupráci s českou sborovou scénou v Čechách, ale i v Chorvatsku. V souvislosti se zmíněným českým státním svátkem chtěli bychom vyjádřit naši sympatii k české kultuře. Je známo, že už od začátku 19. století  mnozí čeští hudebníci působili v Chorvatsku jako dirigenti, sbormistři a skladatelé. Bez nich by v chorvatské hudbě hodně toho chybělo. Tak třeba je možno náznaky českých melodií, které přinesli ze své vlasti, najít v chorvatských vanočních písních anebo dokonce v skladbách pro klapy, a některé melodie byly otextovány chorvatskými texty. Je možné, že některé výsledky takové činnosti českých hudebníků dnes už pro nás nejsou aktuální, ale spousta těch českých vlivů a importů se dodnes může vystopovat v různých sférách chorvatského hudebního amatérizmu. Chtěli bychom se podobným způsobem odvděčit české kultuře.  Proto jsem jako skladatel, a také díky notám, které jsi mi poskytl, napsal sbírku úprav českých lidových písní pro pěvecké sbory. Je to hold mě, Chorvata, všem kolegům, kteří sem přišli z Česka a upravovali naše písně. To bych chtěl darovat České republice. V souvislosti s tím se v HUZ zrodila iniciativa, že bychom české menšině v Chorvatsku navrhli organizovat společný koncert. Na tom koncertu vystoupily by pěvecké sbory české menšiny spolu s některými chorvatskými sbory. Přednesly by mimo jiné české skladby, možná i některé z těch, kteří čeští hudebníci složili během svého pobytu v Chorvatsku, a jako takový malý dárek by třeba mohly zaznít některé mé úpravy českých písní. Pozvali bycho k tomu předsedu a tajemníka Unie českých pěveckých sborů, a také mladého kolegu Marka Klimše, sbormistra z Olomouce. Přál bych si, aby to byl náš dík českým kolegům za vše krásné, co dali chorvatské kultuře.
Text a foto Alen Matušek a osobní archiv

Read 132 times