Print this page

Klášterní pivovar Strahov v Praze

DÁT SI SVATÉHO NORBERTA U PREMONSTRÁTŮ
Do areálu královské kanonie premonstrátů na Strahově na Hradčanech každodenně zavítají davy turistů. Není divu, jde o jednu z nejvýznamnějších pražských pamětihodností, která zahrnuje i slavnou Strahovskou knihovnu a obrazárnu. Dobrý důvod k návštěvě mají také milovníci pěnivého moku, protože byl před osmnácti lety obnoven klášterní pivovar.

Působil zde ještě ve středověku, a vaří skvělé pivo nazvané po svatém Norbertovi, jednom z pivních patronů a zakladateli řádu premonstrátů. Koneckonců ostatky svatého Norberta zde leží v nejstarším premonstrátském klášteře v republice, kam byl přenesen v roce 1627.
Klášter byl založen v roce 1143 biskupem Jindřichem Zdíkem. První písemnou stopu o vaření piva nacházíme v roce 1400. Pravděpodobně se zde pivo vařilo i dříve, ale letopočet 1400 lze doložit dokumentem o „pronajímaní pivovaru občanu Petrovi z pražského Menšího Města za 240 grošů, libru pepře a vypaseného zajíce ročně“. Tehdy měl klášter dokonce dva pivovary. Druhý, který byl umístněn ve vinici pod klášterem, spravovali opat Jan a prior Zikmund. Během husitských válek byl klášter a oba pivovary zničeny. Privilegium vaření piva dostávají mniši až v roce 1515. Pivovar působil nepřetržitě do roku 1625, kdy se opat Kašpar Questenberk rozhodl vystavět nový, a to na místě, kde se pivo vaří i dnes. Po desetiletí byl pivovar v provozu s mnoha potížemi a přestávkami, v roce 1697 shořel ve velkém požáru, ale už o dva roky později byl obnoven. V roce 1871 prodělal pivovar velkou důkladnou rekonstrukci celého provozu, včetně varny. Začátkem dvacátého století se ve Strahově vařilo skoro dva tisíce hektolitrů piva, přesto byl v roce 1907 zbourán a na jeho místě byly vystavěny byty. Další rekonstrukce areálu probíhala po roce 1993 a sedm let později byla vystavěna restaurace s 230 místy. V roce 2001 byl zprovozněn i minipivovar s kapacitou tisíc hektolitrů ročně. Pro zajímavost uveďme, že první várka byla uvařena pravě o svátku svatého Norberta, 6. června, a všechny druhy piva nosí jméno zakladatele premonstrátů a pivního patrona svatého Norberta.
Ve Strahově se ale vaří spousta různých piv, doposud asi čtyřicet druhů, ale některé z nich byly jednorázové speciály. Během celého roku je k dostání polotmavý jantarový nefiltrovaný a nepasterizovaný speciál, tmavý speciál, také nefiltrovaný a nepasterizovaný, a každoročně se vaří sezonní speciály – velikonoční třináctka, pšeniční pivo, vánoční, tříkrálové, masopustní a řada piv horního kvašení, tedy aleů. Váš zpravodaj ochutnal během většího počtu návštěv aspoň polovinu celkového sortimentu, a to bohatě stačí, aby mohl nepochybně usoudit, že jde o mimořádnou kvalitu. Další zárukou vysoké kvality zdejší chmeloviny je jméno sládka Martina Matušky, který zde už sice není, ale postavil základy, na kterých jeho následovatelé snadno odvádějí stejně skvělou práci. M. Matuška je v pivovarském řemesle od roku 1981. Pracoval v pivovarech Prazdroj, kde se vyučil sladovníkem, Staropramenu, U Fleků a Klášterním pivovaru Strahov, kde si zasloužil ocenění Sládek roku. Díky jeho recepturám řada ocenění získala piva strahovského pivovaru. V roce 2009 Martin Matuška opustil Strahov a založil vlastní minipivovar v obci Broumy, která leží v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Piva z pivovaru Matuška můžete ochutnat v bezprostředním sousedství, hned ve vedlejší restauraci, a autor článku vám to upřímně doporučuje.
Pivní puristé vyčítají strahovskému pivovaru přílišnou komercializaci a sugerují „pravověrným“ milovníkům zlatavého moku, aby se tomuto místu vyhýbali, protože se „kvůli hluku nesčetných turistů tam nedá žít“. Nedejte se tím ale odradit, pivovar bezpochyby stojí za návštěvu, protože jde o historickou lokalitu, větší a významnější než samotný provoz na vaření piva. Do Strahova se prostě zavítat musí, stejně jako do nevyhnutelného pivovaru a pivnice u Fleků nebo U Pinkasů nebo U zlatého tygra, bez ohledu na to, že jde o restaurace, které jsou v každém turistickém průvodci.
Výčepy najdete v areálu pivovaru všude – v zahradní restauraci s osmdesáti místy, ve zmíněné dvoupatrové restauraci v hospodě u varny, kde vedle obrovských měděných kotlů můžete obdivovat vystavené dobové fotografie a dokumenty a pivní memorabilie, a užívat si ve vůni, která se line rozlehlou pivnicí. Tady je koneckonců i nejvíce volných míst, všude jinde je nátlak velkých skupin hostů s batohy a fotoaparáty mnohem větší.
Přestože je pivovar vystavěn teprve před necelými dvaceti lety, na každém kroku zde na vás dýchnou dějiny. Jeden z předchozích životů pivovaru popsal Karel Altman v knize Zlatá doba štamgastů pražských hospod, kde napsal: „Typickou staropražskou hospůdkou byla i maličká krčma v nádvoří Strahovského kláštera, která kdysi v sedmdesátých letech 19. století proslula díky svému šenkýři zvanému Krobián.“
Básník Antonín Klášterský, který ji se spisovatelem Ignátem Herrmannem o dvacet let později navštívil při svých toulkách Prahou, popsal tento podnik ve svých vzpomínkách: „Byla to jen jediná jizba se dvěma třemi stoly. U jednoho stolu hráli tři čtyři muži v karty, snad to byli kostelníci, a jinak mimo nás nebylo tu nikoho. Venku byla tuhá zima, a hospodská stále přikládala do hliněných kamen. Často na ten večer vzpomínám. Nepřipadalo mi to, jako bychom byli v Praze, ale kdesi daleko za světem, ba ani ne v našem století, nýbrž kdysi dávno dříve.“
A ten Krobián, ten hospodský, o kterém psal Altman, to byla postava! Jmenoval se Václav Mašek a přezdívka byla odvozená z vlastností jeho charakteru, tedy ze slova grobián nebo hrubián. On si však své hulvátství nesl tak, že se právě kvůli tomu stal hvězdou celé Prahy a hrdinou mnoha básní, povídek a ústního podání. Během několika desetiletí, kolik hostinec provozoval, přicházeli do Strahova mnozí jen vidět proslulého hrubiána a dali si pivo, přestože v té době mělo strahovské pivo špatnou pověst.
Dnes není ve strahovském pivovaru číšník, který by vám na vaši objednávku „džbánu dobrého piva“ odsekl: „Dobré pivo nemáme, máme jenom Strahovské!“ jak to dělal Václav Krobián Mašek. Dnes je tam jenom turistická vřava a pouze skvělá atmosféra, tam je spásonosný odpočinek po toulání se hradem a klášterní knihovnou, tam je to, čeho v době Krobiána Maška nebylo – dobré pivo! Text a foto M. Pejić

SLAVNÉ DĚJINY PIVOVARNICTVÍ
Spojení piva a církve je časté a velmi pevné a každý, kdo se může odvolat na klášterní pivní tradice, má záruku dobré pověsti a kvality. Kláštery jsou totiž místa, která všude v Evropě svědčí o slavných dějinách pivovarnictví, a nejinak je tomu také v České republice. Zpočátku vařili mniši pivo pro vlastní potřebu a pohoštění poutníků, ale brzy začali stavět větší pivovary a pivo prodávat, dokonce i provozovat šenky. Mezi nejstarší české klášterní pivovary patří Břevnov, Libušinka, Emauzy a Strahov v Praze, a mimo hlavní město hukvaldský, velkobystřický, kroměřížský a želivský pivovar.

Read 139 times