Print this page

U chovatele papoušků ve vsi Nova Subocka u Lipovlan

JAKÉ TO JE STÁT SE EVROPSKÝM ŠAMPIONEM
Do vsi Nova Subocka u Lipovlan jsme se vypravili za zkušeným chovatelem papoušků a exotických ptáků Stankem Šubrem (57). V chovatelství ptactva našel zálibu před více než čtyřiceti lety a říká, že to dřív byl business, dnes je to jen koníček.

„V současnosti mám 150 papoušků osmi druhů a osmi poddruhů, které se liší podle barev od žluté, červené až k zelené a modré. V chovu mám andulky (tigrica), korely (nimfy), zpívající papoušky, rosely, penanty (středně velcí papoušci) a malé alexandry. Dříve jsem choval i větší papoušky jako např. amazonky, žako neboli papouška šedého, ale kvůli tomu, že se musí krmit ručně, jsem od nich upustil,“ řekl nám o svém chovu pan Stanko, který se s ním intenzivně zabývá od domovinské války, kdy byl zraněn a od té doby je v důchodu. Je vyučený strojní zámečník, kdysi pracoval na lipovlanské pile.
„Ptáky v přírodě jsem rád pozoroval odmala. O chov jsem se začal zajímat v osmi letech, ve čtrnácti jsem si pořídil první holuby a v jednadvaceti papoušky,“ zavzpomínal na své chovatelské začátky pan Stanko. „Nejdřív to byly dva páry andulek – myslel jsem si, že se jedná o páry. Protože jsem o nich v té době nic nevěděl a nerozeznal jsem pohlaví, zjistil jsem, že místo dvou samiček mi prodali tři a jen jednoho samečka, a to bylo na chov málo.“ Postupem času chov rozšířil na více než 300 kusů mnoha druhů. Trvalo to do domovinské války, kdy ale kvůli těžkému zranění musel péči o své opeřené svěřence přenechat kmotrovi ve Voloder. Tam měl papoušky umístěné, protože se v jeho vsi střílelo a byli by v ohrožení. Po zotavení se pan Šubr vrátil ke své zálibě a začal jezdit na výstavy exotického ptactva do Čech a na Slovensko i jinam, odkud si přivážel další papoušky, ale i ocenění.
„Papoušky chovám ve speciální voliéře, kterou jsem si udělal sám. Mají v ní dostatek prostoru k letu,“ pochlubil se pan Stanko, který je soběstačný v zabezpečení ptactva krmivem. „Mám svých 8 ha polí, kde si vypěstuji proso, slunečnici a oves. Během roku zkrmím asi 500 kg slunečnice, 500 kg prosa, a 200 kg ostatního krmiva konopí, pohanky (heljda), čiroku (sirak), drobného hrášku, krmivo Kardi (podobné slunečnici).“ Na začátku března musí chovatel papoušky připravit na páření, které probíhá do dubna. „V té době se jim do krmení musí přidávat vaječná míchanina se strouhanou mrkví a krmivy s minerály,“ vysvětluje chovatel. „Rozdrobená vejce jim ale dáváme i během roku. Krmení trvá asi 1,5 hodiny a každý den se jim musí dávat čerstvá voda,“ dodává manželka Mirjana, která mu v chovu pomáhá. Přestože je povoláním ekonomka, její firma v Kutině byla ale likvidována, a proto je nyní v domácnosti. Mužovu zálibu podporuje a papoušky si oblíbila. „Papoušci milují, když jim do voliéry dáme celý klas ještě nedozrálé kukuřice (pečenjak) – je to pro ně jako pro nás kus dortu,“ směje se pan Stanko. Kromě papoušků má i 20 ovcí, dvě prasata, 70 ks drůbeže, králíky a dva psy.
„S chovem papoušků jsme doposud neměli žádné problémy, ať už jde o choroby nebo škůdce, protože naše voliéry jsou chráněné folií, která chrání nejen proti nájezdům dravců, ale i proti chladu,“ dozvídáme se. „Jediné, co jim dáváme, je lék Panakur proti parazitům, který si vozím z České republiky. Jednou nám několik kusů andulek sežrala zmije. Zjistili jsme to, až když jsme jí rozpárali. Škody natropila i kuna.“
„Mám kvalitní chov a zabývám se i prodejem papoušků a exotického ptactva. Nejvíce se prodávají v zimě, když mají hezké peří. Andulky (tigrica) prodávám za 50 kn, zpívající papoušky za 150 kn, rosely za 250 kn, penanty za 400 kn a malé alexandry za 400 kn. Chovatel se zmínil i o zajímavostech: „Andulka se dožije 10 let, ostatní papoušci 15–20 let.“ Manželé Šubrovi uvedli, že chov nebudou šířit, protože nikdo z jejich tří dětí (syn Ivan v Nové Subocké, dcera Kristýna v Zadru a Vlatka Marie v Kusonjích) o chovatelství zájem nemají. Chovatelé se neustále vzdělávají z knih a na zájezdech do zahraničí. „Už jsme byli v Česku, Slovensku, Maďarsku, Srbsku, Rakousku a v Chorvatsku od Osijeku přes Gudovec až k Dubrovníku,“ vyjmenoval S. Šubr a jako důkaz nám ukázal český odborný časopis Exota, který mu každý měsíc posílá jeho bratranec. „I dál bych se rád účastnil výstav. Pro ptáky je to sice stres, ale na cestování si už zvykli. Na výstavách jsou rozhodčí, kteří posuzují každý něco jiného. Jeden určitý druh, další barvu. Do svého chovu bych si rád pořídil další barevné odstíny kvalitních papoušků.“ Text a foto A. Raisová

Předseda ornitologického spolku
Stanko Šubr je už 12 let předsedou Ornitologického spolku pro chov a ochranu ptáků v Novske. Uvedl, že ho tvoří 15 členů z Popovače, Kutiny, Slavonského Brodu aj. „V Daruvaru máme jednoho člena, Tibora Jaržu, který se zabývá chovem kanárů.“

Evropský šampion z roku 2009
Stanko Šubr choval evropského šampiona, tuto odměnu dostal v roce 2009 v Nitře za červenou roselu. „Tohoto titulu si nejvíc vážím,“ uvedl chovatel a ukázal nám trofej. Pochlubil se i slušnou sbírkou medailí a pohárů, které získal ve světě
i v Chorvatsku.

I u nás žijí Češi...
„V rodině sice mluvíme chorvatsky, ale máme český původ. Můj otec Štěpán Šubr mluví jako jediný v rodině česky,“ řekl pan Stanko Šubr a dal slovo otci: „Moji rodiče Štěpán a Emilie se sem přistěhovali z ČR.“ Štěpánova manželka, Marie rozená Gračakovićová, původem Chorvatka ze vsi Stara Subocka, nám vyprávěla, jak tomu bylo, když se k Šubrovým přistěhovala. „Nerozuměla jsem jim, proto jsem se musela naučit česky,“ zavzpomínala. „Ve vsi bylo několik českých rodin: Šubrovi, Bursíkovi, Chubalovi, ale i u Domitrovićových a Radoševićových se mluvilo česky,“ řekli naši hostitelé a představili svou ves, kde ale žijí jen přes zimu, v létě jsou u moře na Viru. „Máme tady školu, kostel, obchod, hřiště, sdružení žen a spolek hasičů. Jsme rádi, že v naší škole se před pár měsíců začalo s výukou češtiny. Chodí na ní i naše vnučka Marie Blečićová. Máme už pět vnoučat a devět pravnoučat,“ pochlubili se.

Read 31 times