Print this page

O kurzu češtiny pro krajany

LETOS SE POPRVÉ KONAL V PODĚBRADECH
V období od 19. července do 16. srpna 2019 probíhal kurz češtiny pro krajany, kterého jsem se zúčastnil jako jediný z Chorvatska. Dříve se tento kurz konal v Dobrušce, letos poprvé v Poděbradech.

Cesta ze Záhřebu do Prahy trvala autobusem zhruba deset hodin, odkud nás opět autobusem dopravili do Poděbrad, malého lázeňského města, 50 kilometrů vzdáleného od Prahy, kde žije asi 14 tisíc obyvatel. Trochu mi připomínalo Daruvar.
Kurz češtiny pro krajany organizovaný pražské Univerzity Karlovy se koná už 29 let. Jeho vedoucím byla letos Vladimíra Korenová. Bylo na něm 62 účastníků z třiceti zemí světa od Anglie, Číny, USA až po Jižní Afriku. Ubytovali jsme se na koleji a potom jsme měli úvodní přednášku, na které se každý z nás několika větami představil.
Druhý den jsme měli rozdělovací test, podle kterého nás pak zařadili do různých skupin. Žlutá – angličtina, modrá – španělština, obě třídy byly začátečníci. Do červené a zelené třídy byli zařazeni kurzisté se základní znalostí češtiny, fialová byla třída pokročilých a nejpokročilejší patřili do oranžové, kam jsem byl také zařazený. Ve třídě nás bylo devět – já z Chorvatska, ostatní z Maďarska, USA, Kypru, Polska, Srbska a Řecka.
Naším učitelem byl Pavel Smolák, který už 40 let učí zahraniční studenty češtinu. Několik dní po příjezdu jsme na Večeru národů prezentovali stát, ze kterého pocházíme. Já jsem udělal prezentaci nejen o krajanech v Chorvatsku, ale i o Daruvarsku. Ostatní se většinou ústně zaměřili jen na zemi, ze které pocházejí. Byl jsem jediný, který mluvil o krajanském životě.
O víkendech jsme jezdili na různé výlety. Během týdne probíhala výuka a přednášky o České republice. K večeru jsme měli nácviky českých tanců a písní, sportovní aktivity jako například plavání a bowling. Přednášky se konaly od rána. Pak jsme jezdili na výlety, na kterých jsme se vzájemně seznámili. Navštívili jsme krásný zámek Loučeň, Lysou nad Labem, Kutnou Horu, Nymburk, kde jsme byli ochutnat pivo v „Postřižinském“ pivovaru, Orlické hory, kde jsme navštívili Masarykovu chatu, Opočno, Hradec Králové, Prahu a mnoho dalších pěkných míst. Velmi zajímavá byla i exkurze do sklárny v Poděbradech. Zažili jsme spoustu legrace a hezkých chvil, na které nezapomenu. Nejvíc se mi líbila kostnice v Kutné Hoře, kde jsem měl možnost vidět více než 30 000 kosterních ostatků, zaujala mě také pyramida z kostí.
Na konci kurzu v Poděbradech jsme měli Den samostatnosti, na němž byla každá třída rozdělena do dvou skupin. Každé z ní byla přidělena jedna vesnice v blízkosti Poděbrad. Úkolem bylo vyhledat údaje, tedy kolik má obyvatel, promluvit si s předsedou výboru a napsat, co je pro ni charakteristické. Potom jsme to, co jsme se dozvěděli, před všemi prezentovali. Nakonec jsme se rozloučili s vedoucími kurzu a profesory a přitom si zazpívali naši hymnu, Hašlerovu Tu naši písničku českou. V posledních dnech jsme jeli do Prahy, kde se v Domě zahraničních služeb konalo slavnostní předání certifikátů. Poté jsme si prohlédli různé památky Prahy, jako jsou Hradčany, Orloj, Karlův most, a nakonec jsme se lodí plavili po Vltavě. Po třech dnech v Praze nadešel čas rozloučit se se spolužáky a kamarády. Bylo nám smutno, ale všechno hezké jednou skončí. Domluvili jsme se, že se ještě někdy uvidíme a že zůstaneme v kontaktu i po kurzu.
Jsem moc rád, že jsem se kurzu mohl zúčastnit. Seznámil jsem se s lidmi z různých států, všichni byli přátelští a se všemi mi bylo hezky. Díky kurzu jsem se zdokonalil v češtině a seznámil se blíže s kulturou českého národa, za což jsem moc vděčný. Česká republika je překrásná země, takže doufám, že se tam zase brzy podívám.  Text a foto Olda Rais

FOTO na facebooku

Read 59 times